Ruské hledání svobody a pravdy

Je fascinující, jak rozdílným způsobem rozumí různé kultury a civilizace vesmíru, světu, člověku, jak rozdílně chápou určité pojmy, jako jsou pravda či svoboda. A je stejně fascinující, jak často se ohraná klišé ukazují jako pravdivé postřehy. Tyto skutečnosti skvěle ilustruje i kniha slavného ruského filosofa N. A. Berďajeva Filosofie svobodného ducha.

Na první pohled by se snad mohlo zdát, že evropskou kulturu (snad lépe řečeno kulturu Západu) s ruskou spojuje společné náboženství. Ve skutečnosti však možná nic necharakterizuje lépe rozdílnost Ruska a Západu než duchovní život. Asi první zdokumentovaná konfrontace Západu s křesťanstvím, setkání Ježíše s Pilátem, už předznamenává budoucí chápání Krista Západem. Slavný rozhovor, nebo výslech, kde si Pilát všímá Ježíšovy lidské přirozenosti a chce vědět, kde je pravda, charakterizuje v kostce západní hodnoty. Konstatováním lidskosti Ježíše klade důraz na to pomíjivé, které se v západním pojetí stává součástí Božího díla a zájmem o to, čemu Pilát říká pravda; uznává hodnotu lidského poznání. Zatímco západní theologie byla stejně jako veškeré ostatní chápání světa většinou logická, jejím základem bylo slovo, logos, v Rusku bylo náboženství vnímáno převážně mysticky. Není proto divu, že mnohem lépe se tam materialisovaly náboženské these spíše než slovem pomocí ikony. Podobně jako u Platona, podstatná není pravda, ale dobro a krása. Nebo srozumitelněji a lépe, Berďajev si všímá, že přirozený, duševní člověk je uchvácen svým rodem, žije především tělem a krví, vytváří si náboženství a chce se spasit (…) Duch je protikladem rodu a rodové příslušnosti.

Berďajeva ani nenapadne pídit se jako Pilát po pravdě. Pro něj reflexe toho, zda je mystická zkušenost reálná a není-li to iluse a sebeklam, je reflexí duše odtržené od ducha, od duchovní zkušenosti samé, je to bezmoc myšlení, jež se staví proti životu (…) S mým duchovním životem nic nekoresponduje, on sám jest (…) Boží skutečnost nepřichází zvnějšku, a ani se zvnějšku nedokazuje. Pokud by se Pilátovi takové výroky nezamlouvaly, argumentuje: Mluvit se má pouze o tom, co člověk zná, ne o tom, co nezná. Pozitivismus činí z neznalosti vlastní princip poznání a tvrdí, že poznáním vládnou ti, kdo nemají žádnou duchovní zkušenost. Duchovní život pro Berďajeva nikdy není žádnou parafrází nebo abstrakcí světa přírody. Duch není protikladem těla, nýbrž tělo je jeho symbolem. Vše je vnější odvozeninou, symbolem toho vnitřního. K prvotnímu hříchu nemohlo dojít v přirozeném světě, protože tento přirozený svět je sám důsledkem prvotního hříchu. Jasné a logické.

Duchovní i přirozený svět jsou světy oddělené, paralelní. Všechny události, ke kterým v přirozeném světě dojde, jsou pouze odrazy duchovního světa. Co se odehrává v duchovním světě, je mimo čas a prostor, symbolicky se však zračí v prostoru a čase, v materii. Pouze v duchu je člověk součástí kosmu, zatímco v přirozeném světě je z něj vydělen. Příroda je identická s dědičným hříchem, spoutává člověka vášněmi a dělá z něj otroka svých nízkých pudů.

Co se týče otázky svobody, má Berďajev úplně jasno: Duch je svoboda. Abychom získali skutečnou svobodu, musíme vstoupit do duchovního světa. Podřídit nekonečnost ducha konečnosti přirozeného světa znamená ducha spoutat.
Svoboda je iracionální tajemství, vnitřní dynamika ducha. Západní poznání není schopné svobodu vůbec pochopit. Naturalistická západní metafyzika je determinismus, tedy nesvoboda. Nutnost vládnoucí fyzikálním světem znamená právě, že věci jsou určovány zvnějšku a nikdy zevnitř.

Berďajevovy poznatky jsou pozoruhodné, obzvláště asi pro příslušníka cizí kultury. Potvrzují obvyklou ruskou představu o západním světě: Evropská civilizace zahubila duši. Tato pravda má ale i svou druhou stránku: Ruská kultura „zabila“ život. Božský element je tam pociťován tak intenzivně a živě, že skutečnost je vnímána jako cosi sekundárního a rušivého. To bývá strašlivě nebezpečné v těch případech, kdy společnost přijme falešné představy v domnění, že se jedná o gnosi či o božské imperativy. To se bohužel v Rusku stává často, dějiny 20. století jsou toho důkazem.

Vitalita ruské kultury je vlastně obdivuhodná. Po staletí byly vlastně nepřetržitě podnikány pokusy jak zvnějšku, tak zevnitř Ruska, ho změnit. Nejdříve z něj udělat asijskou říši, později ho pozápadnit, poevropštit a „civilizovat“. Přes všechnu vynaloženou energii se toto úsilí znovu a znovu ukazuje jako marné. Rusko zůstává své v dobrém i zlém. Primitivní moskevský carismus zůstává dodnes jedinou pro Rusko přiměřenou formou vlády. Naproti tomu ale dává ruský intelektuální a duchovní život znovu a znovu vykvést těm nejkrásnějším květům. Berďajevovo dílo je součástí této pozoruhodné flóry, která nás nepřestane udivovat a okouzlovat, někdy i šokovat. Nezbývá než doufat, že tyto květy musí nakonec přinést plody i v podobě vlastní formy emancipovaného ruského společenského a politického života. I když ono je to vlastně asi úplně naopak a právě ruské myšlení poměrně spolehlivě zabraňuje vybudovat v Rusku cokoli praktického a fungujícího. A při četbě Berďajeva si znovu uvědomíme proč.

Nikolaj Berďajev
Filosofie svobodného ducha
Nakladatelství Pavel Mervart, 2009

publikováno: 27. 4. 2012

NEJNOVĚJŠÍ články


Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …