Ufonautův archiv z kočárkárny

V galerii Transitdisplay je pod poněkud odrazujícím názvem Archív Júliusa Kollera: Badatelna k vidění výstava zkoumající hranice uměleckého díla, tváří v tvář 57 krabicím naplněných roztodivným obsahem. Vlastníkem krabic, uskladněných dlouhá léta v kočárkárně bratislavského domu, byl umělec Július Koller (1939 – 2007).

Július Koller dodnes patří k umělcům, kteří jsou spíše známější ve světě než na Slovensku a bohužel patří do dlouhého zástupu těch, o kterých širší publikum v Čechách takřka neslyšelo. Skrytost jeho uměleckých aktivit v normalizovaném Československu je následována ignorací v reálném kapitalismu. Překreslení paměti Československa renacionalizovanými mytologiemi a to i na poli umělecké produkce pak dokonává stav, kdy se značná část naší minulosti ocitá mimo naše zorné pole. Július Koller tak zbyl svým Slovákům, kteří mu ale rozumějí. Dokladem toho byla Vedecko-fantastická retrospektiva v SNG v roce 2010 připravená Aurelem Hrabušickým a Petrou Hanákovou.

Petra Hanáková ze SNG v rozhovoru pro artyčok.tv v krátkosti rekapitulovala etapy uměleckého života J. Kollera. Šedesátá léta jsou obdobím “dada-grotesky”, maleb a kreseb s figurálními motivy v značně sarkastickém a groteskním duchu. Od městských motivů se postupně propracovává k ideogramům – obrazu/pojmu. Série Antiobrazů je vytvořena pomocí textilních materiálů. Kritickou reflexi umění lze pak nalézt v jeho cyklu UmeNIE, v kterém pojem umění rozšiřuje o aktivity, které ho negují. J. Koller se věnoval také abstrakci a to formou litých obrazů na překližce. Další položkou na seznamu byl “TatraPop”, dobově nejvíce ovlivněná část jeho tvorby. Zvláštní kapitolou je vizuální zpracování jeho vztahu k jeho celoživotní partnerce Kvete Fulierové do podoby tázavých kreseb. Autoportréty a Identita Ufonauta jsou příkladem konceptuálních prací zachycených pomocí fotografií. Komiksový soc realismus je skupina děl, které J. Koller prodával v Diele – podniku Slovenského zväzu výtvarného umenia, v rámci tehdejšího výtvarného trhu v ČSSR. Jedná se o díla s nijak neprovokující, dobově přijatelnou tematikou například městské krajiny. Petra Hanáková a A. Hrabušický představili J. Kollera v mnohem širším záběru, než jak bývá běžně prezentován a aureolu konceptuálního umělce doplnili o další polohy.

Rekapitulace etap Kollerova vývoje není zbytečnou odbočkou. Pražská výstava začíná v místnosti, která obsahuje pouze velký stůl s knihami tematicky souvisejícími s Kollerovou tvorbou. Na první pohled mezi nimi vyčnívá tlustý špalek výborně zpracované monografie k bratislavské retrospektivě a vybízí k nahlédnutí. Bratislavská retrospektiva tak tvoří jakési preludium k pražskému kusu. Od viditelného díla potvrzeného rozsáhlou retrospektivou sestupuje výstava v TransitDisplay k hlubší vrstvě potýkání umělce se světem.

Archív je umístěn v dřevěné konstrukci představující rám místnosti – badatelny. Shora nasvícený velký stůl, jediné vybavení místnosti, při pohledu skrz stěny s krabicemi připomíná oltář či pitevní stůl. Zaměstnanec galerie si oblékne plášť a vyzve vás ke vstupu. Podá krátkou informaci o umělci a jeho archivu a vyzve vás, abyste si vybrali jednu z krabic. Krabici vyndá z police a její obsah začne s patřičnou opatrností vykládat na stůl.

Kurátor výstavy Tomáš Poszpisyl popisuje dojem z archívu jako “…stav mírné entropie.” Nejedná se totiž o archiv vytvářený profesionálním archivářem. Jedná se o soubor materiálu, který tvořil podhoubí pro další Kollerovu činnost. Jaký řád vtiskl Koller svému univerzu? Co zajímalo umělce snažícího se vykročit mimo zavedené umělecké škatulky?

Světová archeologie; Sci-fi historie; Čechy a Moravia; Bratislava Diplomy, Svět Kultura; Tisk Svět Kultura Umění; Umění; Výběr; Věda a technika; Knižní noviny, knihy; Letní kurzy; ČSSR krajina; ČSSR tisk; Světové umění; Bratislava čestné uznání; Různé; Věda Historie; Ilustrace; Plošné výtvarné objekty; Dětské malby; Obaly knih, seriály (NDR), ilustrace; Umění SSSR; Kultura, politika; Staré umění; Užité umění – reklama; Zeměpis – zahraničí; Technika – stavby; Architektura – plastika; Výtvar. polotovary, J.K., pošt. – knižní obálky; Cizí – kolegové, amatéři, originály; Film; Odpad; Věda a technika, časopisy; Vysoké Tatry; Slovensko; Staré knižní (časopisové) ilustrace; Staré čisté výkresy; Foto – Akty; Jazz-Pop – hudba; Zahraniční kultura; Bratislava; Časopis Filosofia; Kultura dějiny; Doplněné; U.F.O. Galerie – Galéria Ganku. Pod těmito názvy se skrývají pozůstatky Kollerova zájmu o okolní svět.

Jak uvádí T. Poszpisyl a D. Grúň v doprovodných textech k výstavě, Koller nepovažoval archiv jako celek za část své umělecké tvorby. Mnohé z toho co v archivu je, ale opatřil svým autorským razítkem a součástí díla tak učinil. Dostáváme se tak k neuralgickému bodu celé výstavy- performativní roli kurátora. Píše-li Poszpiszyl o archivu jako o mocenském nástroji, zakrývá tím vlastní (mocenskou) pozici – on je ten, kdo si přivlastňuje právo vykládat Kollerovi výstřižky/archiválie a to jak ve smyslu interpretace (není to jen “archiv” – a pokud to není umění, teď už to umění bude) tak ve smyslu doslovném ( – “…Kollerovu archivu chybí přesnější řád, systém či kompozice, kromě základních oblastí jde jen o vybraný a shromážděný materiál”). On (či jiný zástupce galerie), v roli odborníka v bílém plášti je tím, kdo má oprávnění vykládat věci z krabic. On je tím, kdo vám je fyzicky zpřístupňuje. Expert proměňuje náhodné dokumenty v monumenty (protentokrát z příběhu dějin umění). Archivu, pomocí kterého se Koller zmocňuje světa, se zmocňují kurátoři a vytváří z něj specifickou instalaci.

Výstava si tak, spíše nepřímo, klade klasickou otázku Co je umělecké dílo? V roce 1969 pronesl francouzský filosof Michel Foucault přenášku Co je autor? Ptá se v ní: “Jaká je povaha onoho řečového aktu, jenž umožňuje říci, že se zde nachází dílo?” A odpovídá si: ”Dílo je přeci to, co napsal ten, kdo je autorem…” a v zápětí odpověď znejisťuje: ”Jak můžeme určit nějaké dílo z milionu stop, jež někdo zanechal po své smrti?”.

Badatelna zasahuje přesně tyto otázky. Hra s archivem, ale zůstává stát napůl cesty – a je to škoda. Dotažení výstavy k performanci vypovídající více o výše zmíněných otázkách a méně sázející na exotičnost vlastního materiálu by totiž bylo skutečným dotažením zde spíše zárodečné myšlenky v duchu Kollerova díla. Bohužel Transitdisplay si vybral tu která nejvíce souzní s jeho vlastním posláním – interpretuje tedy danou věc hlavně z uměleckohistorického hlediska. Fenomény jako materializace paměti a proces vytváření dějin z masy dokumentů zůstávají nevyřčené stranou. Poszpiszyl tak uzavírá krabice z kočárkárny do světa avantgardního umění v menšinové galerii.

Výstava je i přes výše zmíněné výtky vynikajícím počinem, protože je průsečíkem mnoha otázek provokujících k přemýšlení napříč obory. A ať vnímáte vystavené jako konceptuální hříčku či jen zajímavé shluky víceméně náhodně nakupených textů a obrazů, stačí si připomenout závěrečná slova Foucaultovy eseje: “Co záleží na tom, kdo mluví” a zcela se podat nevšednímu zážitku setkání s pozůstatky dnes již úplně cizí civilizace.

TRANZITDISPLAY
Archiv Júliuse Kollera: Badatelna (11.9.- 4.11. 2012)

publikováno: 10. 10. 2012

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …