Ať žije rozum ve vědě, politice a módě!

Vlastními slovy:“ R.J. byl extrémně kuriózním myslitelem; hlásil se zejména k Schopenhauerovi, Nietzschovi, Spenglerovi a Ladislavu Klímovi. Ze současných českých filozofů mu byli blízcí pouze Milan Středa a Zdeněk Vašíček. Ve filozofii byl subjektivista se sklony ke klímovskému ludibrijnímu solipsismu, v sociologii se zabýval úlohou davů v současné společnosti, v logice teorií deskripce. Jeho exaktní formulace logiky deskripce (v l. 1969–72) vycházely z Carnapovy sémantiky, numerické taxonomie a Vašíčkovy ideje deskriptivních věd. Své sociologické a filozofické názory publikoval od r. 1993 sporadicky v okrajových sbornících a obskurních časopisech.
Jeho životní dílo, sedm strojopisných svazků Sebraných spisů nepublikova(tel)ných (6 kg), je svým obsahem i formou pro odbornou i ostatní veřejnost nepřijatelné a z valné části jí nepředložitelné. “

Kde by se tady měl vzít racionalismus? Uvažme například škrpále. Z hlediska technologie výroby se jistě vyrábějí stále racionálněji.

Ale důvody, které vedou k výrobě takové spousty druhů a vzorů bot jsou čistě iracionální.

Žádá si jen trh, zákazníci, lidé, konsumenti.

Představte si tu hrůzu! Konsumenti si chtějí koupit nejmodernější škrpále a ony zase nejsou k dostání. Konsumenti jsou právem spravedlivě rozhořčeni. Okamžitě musí být zjednána náprava. Hlas lidu hlas boží.

Absolutní většina lidí uvažuje zcela iracionálně.

Kolik je lidí, kteří nosí staré, nemoderní, nečištěné boty? Kolik lidí dá přednost pohodlí před šaškovským opičáctvím?

Skutečností je, že opravdoví racionalisté platí za blázny a podivíny.

A pak mi vykládejte o vítězství racionalismu!

Veřejné mínění je iracionální a tato tendence se neustále prohlubuje.

Škrpále se vyhazují ne a deset, za pět let, ale za sezonu, protože se změnila móda. Brzy se asi budou vyhazovat dvakrát, třikrát za sezonu.

Je-li však iracionální veřejné mínění, jsou iracionální i vlády, pokud nevystupují proti němu.

A v důsledku toho uvažují iracionálně i vědečtí experti, kteří vládám dávají moudré rady.

Mýtus, že svět se racionalisuje, na jedné straně technisací, na druhé odideologičtěním a demokratisací v oblasti politiky, práva a morálky, vytvořili všelijací sociologové, politologové a futurologové, kteří sami sebe považují přímo za vtělení racionalismu.

Tito specialisté jsou už dnes přesvědčeni, že by vlastně po právu měli vládnout oni sami. Vláda technokratů se považuje za vládu budoucnosti. Pak prý budou též automaticky vymýceny politické vášně a slavně zvítězí vysoce tolerantní a střízlivý vědecký rozum.

Slepota těchto lidí plyne z jejich konvenčnosti. Jsou sami natolik ponořeni v davové ideologie, že ji vůbec nepozorují. Je pro ně naprostou samozřejmostí, o níž se nepřemýšlí.

Generalizovali jsme z bot na politiku. Je to snad přehnané? Ale ovšem, že ne. Ty škrpále vyjadřují základní pudovou tendenci vývoje. Ne politika rozhoduje o škrpálích, ale škrpále o politice.

Politika je vedle tohoto zarytě se prosazujícího, stálého a nezničitelného faktoru jen každodenní žabomyšina, dětinské skotačení.

Boty nebo kterékoliv jiné výrobky, jež lze na jejich místo dosadit, vyjadřují přímo podstatu dnešní všesvětově platné ideologie, nového náboženství, iracionálnějšího, než bylo kterékoliv náboženství v minulosti.

Co může vedle něho znamenat nějaká vědecká sociologie? Vytí pinčlů na měsíc. Ubohých psíků, domýšlivě přesvědčených, že svým poštěkáváním uvádějí měsíc do pohybu, že dokonce ten pohyb řídí!

U rozumnějších snad, že tím vytím pohyb měsíce studují a poznávají.

Zatímco tristní skutečností je, že se naučili všichni přesně stejně štěkat, řídíce se měsíčním pohybem,
Přes všechno úsilí nepoznal člověk z přírody ani miliontinu a ona se směje a mstí (Klíma).

Opičáci vládnou a rozum zůstává ve službách jejich nevědomých instinktů.

Narazí-li člověk nedopatřením na některého z těchto opičáckých pseudovědců, měl by se mu napřed podívat na boty.

Bude-li je mít čerstvě vyčištěné a nablýskané, je třeba ho poslat do prdele.

A kdyby je měl náhodou ještě moderní a elegantní, pak je třeba ho do té jeho nabiflované prdele pořádně nakopat.

Realismus a racionalismus jsou ostatně nemožné. Předpokládají objektivní, determinovaný a poznatelný svět.

Jenže, jak by měl po Kantovi každý vědět, svět takový není. Zejména sociální svět, stvořený subjekty a jejich konformitou je úplně jiný, než se domnívají tito rádobyrealisté.

Svět se člověku dané společnosti jeví ve tvarech daných homogenitou myšlení jednak obecně lidskou, jednak speciální podle nazíracích forem a tak se vytváří specifický charakter jejich myšlení, života i osudů.

Lidé svůj svět vytvářejí. Proto svět barbarů by jiný než svět Římanů, svět proletářů jiný než aristokratů.

Praxe jako kritérium pravdy je nesmysl. Názory obecně přijímané v dané společnosti jsou vždy praxí ověřeny a ověřovány – jinak by je přece nikdo nepřijal. Středověk věřil v boha a jeho existenci si denně prakticky ověřoval.

Čím větší pitomci, tím pitomější vytvářejí svět.

O objektivitě vůbec nelze mluvit. Celý ten realizmus je jen obyčejná posranost, zbabělá nebo z tupé omezenosti plynoucí adaptabilita ke světu, jak běží kolem a jak ho interpretují darebáci, vydávající se za mozkový výkvět.

Myslet, jak myslí ostatní – to je ten dnešní racionalismus.

Vědecký barbar si je neotřesitelně jist svou superioritou nad člověkem minulosti. Má důkazy. Jeho znalosti o světě jsou nesrovnatelně rozsáhlejší a přesnější. Vždyť ti blbečkové dříve ani nevěděli, že Země je kulatá! nevěděli tisíce vědí, které jsou dnes samozřejmě dětem z obecné školy.

Vědecký barbar napřed vyškrtne z oblasti poznání všechny jiné formy než svou vědu, v níž je přeborníkem a pak se naparuje jako vítěz nade všemi. Je to totéž, jako kdyby kuželkáři prohlásili za jediný sport hru v kuželky a pak se cítili mistry veškerého sportu.

Masová věda vsugerovala davům, že její prakticismus, racionalismus a realismus povede lidstvo ke stále krásnější a zářivější budoucnosti.

Mýtus zlatého věku nabyl nových forem.

Zlatý věk, kladený v antice do bájné minulosti a v křesťanské éře do posmrtného života se nyní přesunul do budoucnosti. Ujala se představa, že lidstvo se v čase neustále zdokonaluje.

Vznikl mýtus vývoje a pokroku.

Vývojová teorie, která byla v devatenáctém století předmětem vážných pochybností a námitek, se stala dnes samozřejmostí, obecně přijímanou vědou i laiky.

Mýtus vývoje se stal součástí obecného lidského povědomí, archetypem, který modernímu člověku nahradil boha.
Je třeba spět stále vpřed – v tom je smysl existence lidstva.

Kolektivní lidské povědomí ovládl názor, že ve vesmíru vládne půvabná harmonie vývoje hmoty, která se stále roztomileji organizuje a komplikuje, až konečně nastane slavný okamžik, kdy vypučí první něžný kvítek a posléze chvíle ještě významnější, když ve stepi náhle ze čtyřech na dvě nohy vyskočí chlupáč, ozbrojený otesaným šutrem, dílem to jeho zčista jasna se rozbřesknuvšího intelektu.

Pak už náš milý vývoj či pokrok spěje mílovými kroky vesele vpřed k civilizacím a kulturám, mužové mají čím dál větší a chytřejší hlavy, jejich samice zase bujnější poprsí a zadky, člověk se neustále zdokonaluje a ve všech směrech dosahuje stále mohutnějších budovatelských úspěchů.

Strom života roste a kvete, každým rokem vypučí nové větvičky, i člověk roste a tyčí se až do mraků, k hvězdám, překonává směle všechny překážky a spěje k výšinám, vstříc zářné budoucnosti.

Reprezentanti moderní moudrosti připomínají onoho osla, který před sebou nese trs chutného bodláku, aniž by chápal, že kráčet směle kupředu nemá smysl, jelikož bodlák tímto způsobem nelze nikdy dostihnout.

publikováno: 29. 10. 2012

NEJNOVĚJŠÍ články


Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …