Sváťa Karásek oslavil 70.

Před lety jsem se ocitl na zahradní slavnosti v jedné dolnorakouské vinařské obci. Když si místní farář nepřestával libovat, jak se jeho svěřenci pilně zúčastňují církevního života, už jsem tu chválu nevydržel a pravil: „poslyšte, Důstojnosti, měli byste se více než o Boha starat o své chudé.“ Na to farář: „My nemáme žádné chudé.“ Poněkud uzemněn jsem se zmohl jen na citát z Bible: „Chudé budete mít vždycky mezi sebou“. Tím jsem mu chtěl naznačit, že nemají-li chudé, nemají ani Boha; že ale nemohou nemít své chudé, přinejmenším chudé duchem, a že údělem bohatých duchem je o takové se starat.

Drahý Sváťo, jako bohatý duchem se vždy o své bližní staral. Nejhorší je, když skutek utek. Tobě, Sváťo, nikdy neutek.
Jsou skutky okázalé a neokázalé. Z těch okázalých mě v životě nejvíc zaujaly tři: Armstrong s trumpetou v Lucerně, Armstrong na Měsíci, Armstrong na kole /ať už dopoval či nikoli, ostatně dopují všichni/.

Jsou ale i skutky méně okázalé, o to však účinnější. Dnes opěvuji skutky evangelického Armstronga – šampiona milosrdného počínání. Sváťa Karásek nelétá na měsíc, i když i Rostandův Cyrano nám sděluje řadu způsobů, jak se tam dostat. Na kole sice jezdí, dopuje se však výhradně láskou, a to nikoli opičí. Otvírá bližním sebe i svůj dům.

Sám bych o tom mohl písně zpívat: Nejen že mi otevřel svůj pohostinný dům, ale spolu s Dášou Eisnerovou, vnučkou Pavla Eisnera, mi sehnal i stipendium na dokončení filozofických studií v Londýně. Odvděčil jsem se jim svou dizertační verzí ontologického důkazu existence Boží.

„Chudé budete mít vždycky mezi sebou.“ Kéž bychom měli mezi sebou i bohaté, hlavně duchem, jako jsi Ty, drahý Sváťo.

Gilbert Kaplan se naučil dirigovat Mahlerovu Druhou symfonii. Jiná díla dirigovat neumí. Zato svou milovanou Druhou diriguje stále a všude. Nikdo to neumí lépe. Poradit si od něj nechal i sám Leonard Bernstein. Čím to asi je? No prostě, pan Kaplan má Druhou rád.

Když jsem ten příběh muže jednoho díla vyprávěl Sváťovi Karáskovi, muži mnoha děl, pravil zakaboněně: „To se na to teda vykarasim.“

Já však pravím nezakaboněně: „Na nás ses, drahý Sváťo, naštěstí nikdy nevykarasil. Vše nejlepší. Vše nejlepší.“

publikováno: 31. 10. 2012

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …