Historie i nedávná minulost fotografie

Jakákoli kniha o fotografii je současně průvodce moderní dobou. Tím spíše antologie textů o fotografii a tím spíše první svazek Myšlení o fotografii Jaroslava Anděla, který to říká již svým podtitulem „Průvodce modernitou v antologii textů“. Není to však antologie zcela typická, a právě v tom spočívá i jedna z jích předností. Andělovi jde skutečně v první řadě o myšlení spjaté s fenoménem fotografie, proto jeho kniha neobsahuje úplné texty, jako četné jiné svazky věnované fotografii, nýbrž právě jen jejich charakteristické myšlenky. Takto je ale možné na nějakých 450 stranách sledovat vcelku souvisle „diskurs“, jenž je založen ještě dřív, než se idea fotografického zobrazování, jež dala tomuto diskursu vzniknout, dočkala své technické realizace.

Je tedy lépe patrné, že v této „ideji“ je spojeno dvojí: zachytit realitu obrazem, který ji umožní fixovat, zruší nějak její pohyblivost a prchavost, a současně ji nějak umožní i ovládnout. To druhé, co zde spolupůsobí, je implikováno v objevu perspektivy, která je ale ztotožněna s přirozeným způsobem vidění, tedy vede k jeho geometrizaci. Proto Andělova antologie začíná již u Albertiho a Leonarda da Vinci. Onen druhý aspekt ideje fotografického obrazu je přítomen již v různých fantastických příbězích z druhé poloviny 17. a začátku 18. století (Fénelon, Tiphaigne de la Roche, Lawrence Sterne). Ale i potom se příběh fotografie stále skládá z mnoha linií, které se kříží a proplétají a které jsou implikovány v rozdílných motivacích, jež různé skutečné vynálezce fotografického procesu vedly k tomu, že překročili práh oddělující sen od skutečného přístroje a praktického užití: Daguerre usiluje o iluzivnost zobrazení, Niepce chce zdokonalit reprodukční postupy a Talbota fascinuje představa „tužky přírody“. Jinak řečeno: antologie chce předvést nejrůznější, pro pochopení podstaty fotografie podstatné linie, z nichž se diskurs o fotografii splétá a v nichž se v různých dobách „mechanický obraz“ chápe a současně toto chápání zrcadlí dobu. Což rovněž ukazuje historickou podmíněnost nejen pojmů, ale i smyslu technických objektů. Proto také Anděl kombinuje přístup chronologický s tematickým, v němž demonstruje často i nesmiřitelné konflikty uvnitř myšlení o fotografii (odpor i nadšené přijímání na samém počátku jejího rozvoje). Takto je v určité, jasně vymezené oblasti možné sledovat například i zárodky budoucích sporů, týkajících se zcela obecně vztahu technologie a kultury (fotografie jako umění, fotografie ve službách vědy, fotografie, pečlivě skrývaná malíři, kteří ji skrytě používají atd.). Ale stejně tak se tyto konflikty odehrávají ve hlubších, méně viditelných úrovních – velmi zajímavým způsobem Jaroslav Anděl ve své antologii dokládá ohlasy na tento fenomén v literatuře (případně ve filosofii, která užívá fotografii jako kognitivní metaforu). A ovšem: umělecké avantgardy, v nichž se vynalézají nové možnosti a přehodnocuje význam ve jménu snahy „moderního člověka přesáhnout prostorové a časové limity lidské existence“. Fotogram, fotomontáž, fotodynamismus, chronofotografie na Aktu – sestupujícím ze schodů. Snad určitý střed antologie, v němž se čtenář ocitá uprostřed historie a nedávné současnosti. A – v neposlední řadě – zaznamenává i český přínos k teorii a praxi fotografie, zejména v meziválečné době (Teige a další). Svazek je označen jako první; má následovat druhý, který by měl obdobným způsobem dovést „myšlení o fotografii“ až do současnosti.

Jaroslav Anděl, Myšlení o fotografii / 1. Průvodce modernitou v antologii textů. Nakladatelství AMU, Praha 2012.

publikováno: 29. 11. 2012

NEJNOVĚJŠÍ články


Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …

Zeman nezpůsobilý k funkci

K Zemanovi už se mi nechtělo nic psát; hlavně z pocitu marnosti. Podle upozornění ústavního právníka a bývalého …