Nejen o geniu loci

Žilinská Nová synagoga ožila letos již podruhé. V průběhu festivalu Memory kontrol v ní Fedor Blaščák a Katarína Gatialová uspořádali výstavu pod názvem “Děkujeme, že jste přijali naši účast”. Název výstavy je citací “přežblebtu” při oslavě 20. výročí fungování Muzea Andyho Warhola, kterého se ve svém projevu dopustila jedna účastnice a který je zachycen ve videu “Situácia v Medzilaborciach” Romana Babjaka. “Názov výstavy môže byť vetou, ktorú hovorí odpor zo slušnosti k obidvom útlakom – vonkajšiemu aj vnútornému.” dodávají kurátoři.

Na výstavě se sešli slovenští klasikové sedmé a osmé dekády Ľubomír Ďurček, Stano Filko, Vladimír Havrilla, Jozefem Jankovičem s Jiřím Kovandou či Támasem St. Aubym a byli konfrontováni s dnešní střední a mladší generací českých a slovenských autorů. Česká scéna byla zastoupena skupinou Pode Bal, Zbyňkem Baladránem, Jánem Mančuškou, Tomášem Svobodou, Jiřím Surůvkou a Martinem Zetem. Slovenská Martinem Moravčíkem a Ilonou Neméth. Objekty, instalace a sochy společně s videoprojekcemi autorů mladší generace zaplnili bezezbytku přízemní prostor Nové Synagogy.

Nenápadná budova v těsné blízkosti centra Žiliny tak opět ožívá. Občanské sdružení Truc sphérique usiluje o rekonstrukci této významné předválečné stavby s cílem otevřít zde první slovenskou kunsthalle. Nová synagoga v Žilině je tak již po několik týdnů ve víru mediálního dění. Cílem kampaně “staň sa nesmrtelným” je vybrat do konce roku padesát tisíc Euro na rekonstrukci a přestavbu umožňující galerijní provoz.

Synagogu projektoval architekt Peter Behrens, jeden z otců modernismu v architektuře. Mezi jeho žáky patřili před první světovou válkou například Walter Gropius, Ludwig Mies van der Rohe či Le Corbusier. V roce 1928 byla místní neologickou židovskou komunitou vypsána soutěž na výstavbu nové synagogy. Výstavba proběhla v letech 1929 – 31.

Počátky rekonstrukčních prací nebyly při příchodu do synagogy zvenku takřka patrné. Přechod z exteriéru této nenápadně monumentální stavby do, na vnitřnosti obnaženého, sbíječkami rozrytého interiéru působil jako menší šok. Umělecká díla umístěná mezi vybouranými cihlami a hromadami suti a jiným stavebním odpadem, získávala díky tomuto zvláštnímu kontextu nové významy.

Umění vystavené v Synagoze, která uvnitř vypadá spíše jako po přechodu válečné fronty než jako místo pro rozjímání s Bohem či uměním, se tak zpočátku dostávalo poněkud na druhou kolej. Pokud se návštěvníkovi podařilo vymanit se ze stavu fascinace geniem loci samotného místa čekal ho výběr děl, která byla buď explicitně politického charakteru (portréty skupiny Pode Bal z cyklu Malík urvi) či k politizujícímu čtení vybízela (Dvojitý agent V. Havrilly), byla podřízena společnému jmenovateli, kterým byla kontrola a její různé formy ať už v 70. a 80. letech či dnes.

Mezi re-konstruktéry naší minulosti patří bezezbytku Zbyněk Baladrán zastoupený díly Rozprava (2008) a 40 000 000 (2010). V prvním tematizuje rozpad Československa a rozpravu vedenou v souvislosti s ním, ve druhém propojuje Baťovu vizi korporátně kapitalistického Československa jako domova pro 40 milionů lidí se současným neoliberálním nahlížením na svět.

“Situácia v Medzilaborciach” Romana Babjaka zmíněná v úvodu zachycuje otevírací ceremonii, která se nezáměrně změnila v podivnou performanci v které jsou hlavními herci kunsthistorici z východního Slovenska, Prahy a Berlína. Nutkavá touha stát se součástí velkolepého příběhu dějin umění, je v jejich projevech v Bohem i lidmi polozapomenutými Medzilaborci nutí k používání absurdního jazyka nabubřelého patosu a podivného velikášství.

Centrální pozici takřka ve středu synagogy zaujímala socha Jozefa Jankoviče Pohľad naspäť z roku 1993. dílo nejklasičtější svou formou – figurální socha, nikoli už tak svým tématem. Hlava při pohledu nazpět je odtržena od těla a balancuje na chodidle zvednuté nohy. Podstavcem sochy je jakýsi žebřiňák, na kterém onen nebožák jede kdovíkam.

Reklama v domácnosti Tomáše Svobody využívá dotažení průniku reklamy do interiéru vlastního obydlí. Akce prodeje reklamních ploch ve vlastním bytě vtahuje do hry reklamní oddělení mnoha firem a neschopnost jejich zaměstnanců reflektovat svoji roli v soukolí mašinérie na vydělávání peněz posouvá tuto akci od hříčky k mnohem širší výpovědi o české společnosti po přelomu desetiletí.

Prostor Synagogy neustále strhával pozornost na sebe a tak především sledování videí vyžadovalo značnou diváckou soustředěnost. Pokud se ale jednalo o diváka disciplinovaného a shlédl až do konce například video Ilony Németh, 8 mužov,, z let 2009 – 2012, jehož tématem je život tří žen z jedné maďarské rodiny po ztrátě jejich manželů, otců a partnerů, dočkal se odměny v podobě momentu, kdy došlo k propojení stavu místa se stavem divákovi mysli a obsahem vystavených děl. Analogii vnější koherence stavby a její vnitřní rekonstrukce použitá v úvodu textu, lze vztáhnout bezezbytku i na existenci jednoho každého z nás. Naše identita je také svárem mezi naší vnější podobou, jež se příliš v čase nemění a přestavbami či chátráním, které probíhají uvnitř.

Výstava má být, dle slov Fedora Blaščáka, především dobře položenou otázkou. A to se bezezbytku povedlo. Minulost jako svazující a zavazující téma tak nebylo předloženo pouze v podobě přednášek, kolokvia, ale také navýsost soudobého umění. Žilina si může gratulovat, že díky lidem kolem Truc spherique a Stanice Záriečie, má silnou odpověď na otázku, zda a jak se dají a mají provozovat nezávislé kulturní aktivity.

publikováno: 5. 12. 2012

NEJNOVĚJŠÍ články


„Intimní rozhovor“ s hlavou Parlamentních listů

Intimního je čím dál míň. Nejen kamerové systémy skoro všude „monitorují“. V těchto mlžných dnech a nocích, …

Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …