Proč Schwarzenberg sestřelil Fischera

Po bitvě je každý generál… Ale proč odolávat svodům a nevytáhnout po prvním kole prezidentské volby z tornistry maršálskou hůl a nenabídnout vysvětlení Schwarzenbergova vítězství na úkor Jana Fischera?

Důvodů vítězství „Karla“ je celá řada. Dejme ale pro jednou stranou ty efemérní, jako byl například slabší výkon Fischera v debatách se Zemanem, a podívejme se o poznání hlouběji. Dovolím si tvrdit, že většina voličů nevolí ve výsledku na základě nějaké racionální analýzy, ale podprahově podle citu a intuice. Ne proto, že by byli hloupí, ale proto, že faktory jako jsou historická paměť, kult či posuzování osobnosti dle archetypálních škatulek vždy hrají dost možná tu nejzásadnější roli.

Jan „Želé“ Fischer
Jan Fischer se snažil stylizovat do role napraveného (ex-)komunisty, který sice kdysi sešel na scestí, ale pak se z něj vrátil, stal se bojovníkem za demokracii a nabídl lidu své služby v prezidentské funkci výměnou za odpuštění hříchů z let minulých. Touto „flexibilní zásadovostí“ si u některých vysloužil přezdívku „želé“. Volby pak ukázaly, že většina lidí se s jeho image skromného tatíčkovského prezidenta à la novodobý „Tonda Zápotocký“, co bydlí v paneláku a místo sporů či nekonformních názorů v politice preferuje klid a konsenzus, buď neztotožnila anebo jí neuvěřila.

Archetypální „Karel“
Častou otázkou kritiků Schwarzenberga je: „Proč volíte Karla?“ Tato otázka je na jednu stranu hřeje, protože se na ni nedá zcela uspokojivě odpovědět, a na druhou stranu je ze stejného důvodu děsí. Karel je prostě kult, Karel je trendy, Karel je všude. Jeho podobizny před volbou doslova zaplavily veřejný prostor a přinesly i hlasy. Proč? Protože Karel brnká na strunu hluboko v podvědomí zasunutého obrazu českého prezidentského archetypu, který v duchu mlhavě vidí i ten největší dějepisný ignorant.

Už jen to jméno Karel zní tak nějak vladařsky. Navíc i Karel IV. byl v Čechách částečně cizinec. Stejně jako celá řada dalších českých panovníků od Sáma až po Habsburky a (sic!) i na cestě z Ameriky za prezidenta zvoleného TGM. Po dvou Václavech nyní Karel… Obě jména mají hluboké historické asociace. Pak je tu aristokratický původ. Kdo jiný by měl sedět na Hradě, bývalém to sídle přemyslovských knížat, než právě on, „kníže Karel“?

Pravda a láska vítězí…
Jde ale o mnohem více než tyto spíše povrchní atributy, protože jsou ve hře také prodemokratické postoje v duchu odkazu Václava Havla. Ten určitým způsobem navázal na TGM a Beneše a neustále dával demokracii morální, duchovní a „láskyplnou“ hloubku. U Václava Klause šlo jen o trh. V jeho koncepci prezidentství se operuje s termíny svoboda či pravda, avšak ne láska. „Karel“ tak může být vnímán jako někdo, kdo po smrti Havla a odchodu Klause naváže nit české demokratické prezidentské tradice v duchu odkazu „otců zakladatelů“.

U tohoto bodu bych se obzvláště zastavil. Při pohřbu Václava Havla měl Karel Schwarzenberg v Chrámu svatého Víta projev, kde se dotkl husitského odkazu a pojmů pravda a láska. Z dnešního pohledu jsou nejdůležitější poslední slova jeho řeči, cituji: „Pane prezidente Havle, za pravdu a lásku a jejich vítězství budeme nadále bojovat. Neustaneme, můžete se na nás spolehnout.“ Jsem si jist, že podobnost s posledními slovy projevu prezidenta Beneše při pohřbu TGM, není nikterak náhodná: „Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“

To je něco, čeho by Miloš Zeman nebyl nikdy schopen. Možná by ve svém projevu ostatní pozurážel, možná by řekl nějaký vtipný či vulgární bonmot. Nikdy ale nedokáže, stejně jako Václav Klaus, i kdyby chtěl, do svého stylu prezidentství zahrnout koncept pravdy (a lásky) tak, jak jej vytvořil TGM, jak jej chápal Václav Havel a jak na něj chce navázat Karel Schwarzenberg. A je to, kromě jiného, právě tento nedostatek Miloše Zemana, který z Karla Schwarzenberga činí nebezpečnějšího soupeře o prezidentský úřad, než se na první pohled mohlo zdát. Fischerova kariérně-mravní integrita na tento typ politického duelu nedosáhla. Proto se bude dál hrát bez něj.

Jan Kužvart je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), projektovým koordinátorem Prague Security Studies Institute (PSSI) a bloggerem portálu ČT24. Uvedené názory jsou pouze jeho. Pro informace o dění na Blízkém východě je možno sledovat jeho twitter nebo se zařadit mezi odběratele veřejného obsahu jeho účtu na facebooku.

publikováno: 19. 1. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …