Povolební marasmus pravdoláskařů

Česká společnost je v krizi. Důkazy jsou přinejmenším tři: Za prvé, na Hrad byl zvolen Miloš Zeman, čímž navíc, za druhé, došlo k recyklaci politika, který je symbolem minulosti více než 10 let vzdálené. A konečně za třetí, jsme v krizi, protože národ byl schopen vygenerovat Zemanovi pouze takového protikandidáta, který, při vší úctě, měl 75 let, a když přišlo na věc, tak nebyl schopen ani platně odvolit.

Dovolil bych si tvrdit, že Havlův odkaz v těchto volbách ztroskotal a, jak již řekli jiní, kvůli zvolení Miloše Zemana skončila éra Václava Havla, kdežto éra Václava Klause pokračuje. Každý, kdo stál na straně poražených, se s tím musí nějak vyrovnat. Rád bych zde ale vypíchl 5 způsobů reakce na Zemanovo vítězství, které považuji za kontraproduktivní.

První kontraproduktivní reakcí na Zemanovo vítězství je volání po demonstracích a protestech. Někdo chce demonstrovat, protože Václav Klaus si svým výrokem o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí neodpustil kopnutí do památky Václava Havla. Jiný se zase nedokáže smířit s tím, že se Miloš Zeman na Hrad částečně prolhal na vlně nacionálního šovinismu. Jsem ale toho názoru, že nějaké protesty dnes nejsou žádoucí, protože po volebním běsnění se potřebuje polarizovaná veřejnost zklidnit a i Zemanovi odpůrci by si měli vzít čas na rozmyšlenou a ptát se, kde se stala chyba.

Druhou špatnou reakcí je podle mne hlásání, že Miloš Zeman není můj prezident. Leckdo se na hulváta na Hradě nemůže ani podívat, natož se s ním ztotožnit. S tímto konceptem ale nesouhlasím. Volby nebyly zfalšované, většina se vyslovila jasně pro Zemana a na základě tohoto faktu bude nyní „vládnout“ všem. Samozřejmě by bylo žádoucí, kdyby byla volební kampaň čistší, ale taková je realita. Bojkot hlavy státu si nechme na diktatury. Kdo chtěl, mohl se podívat na internet či do novin a o Zemanových podpásovkách si přečíst. To, že tak neučinil nebo mu to bylo jedno, je jeho svobodnou volbou.

Třetí reakcí je volání po emigraci. Možná proto, že se volič Karla Schwarzenberga stydí za svoji společnost nebo mu připadá, že se její vývoj ubírá někam, kde se s ní již dále nedokáže ztotožnit. Anebo je to tak, že je uražen, že „plebs“ rozhodl jinak, než chtěl, takže je třeba jím opovrhnout a vydat se se svými honosnými myšlenkami o dům dál. Těžko říci. Ale obhajitelný důvod k emigraci pro kovaného pravdoláskaře to podle mne není. Václav Klaus se totiž nechat slyšet, že v případě Zemanovi porážky emigruje. Zeman vyhrál, Klaus zůstal. Tak se pro jednou řiďme havlovským „nejsme jako oni“, nejednejme jako Klaus, zůstaňme a přiložme ruku k dílu na vytváření občanské společnosti. Dosluhujícího prezidenta naše vlastenectví bezesporu „potěší“.

Čtvrtou reakcí, která mi přijde, s prominutím, prostě hloupá, je odpočítávání dnů do konce vlády Václava Klause, pardon, Miloše Zemana. Jak kdyby člověk, který se nemůže dočkat jejich odchodu, věnoval veškerou svou energii na hypnotizování ciferníku. Jsem přesvědčen, že je to jen neproduktivním vybíjením energie. Stejně neproduktivním jako je slepá víra, že Zeman nebude za 5 let zvolen znovu.

Pátou a asi zásadní scestnou reakcí je po volbách se objevující přesvědčení, že pravda a láska se nevyplácí, jinými slovy, že lež vítězí. O to ale přece vůbec nejde! Jak řekl kdysi jeden odbojář z druhé světové války: „Existují věci, ve kterých otázka vítězství či prohry, života či smrti, nehraje roli.“ Politika není o pravdě a lásce, její povaha je diametrálně odlišná. Člověk se nemá oddávat pravdě a lásce, protože si myslí, že mu to přinese zisk – třeba hlasů voličů – ale proto, že je to správné. Voličské hlasy je ale třeba sehnat v reálném světě spíše jinak.

Vítězství Zemana je fackou občanské společnosti. Je to nejen prohra, ale i příležitost. Jak říká jeden můj známý, špatné není, když uděláte chybu, špatné je, když nevíte, kde se stala a jak se z toho poučit. A proto teď chvíli nedemonstrujme, nevzdorujme hlasu lidu, který nám všem zvolil Zemana na Hrad, neodcházejme do exilu, neodpočítávejme, kdy už to skončí, a přestaňme brumlat, že pravda a láska se nevyplácí. Místo toho se zamysleme, jak si svůj domov, aktuálně notně páchnoucí becherovkou a zahalený v oblacích cigaretového dýmu, dáme zase do kupy a vyvětráme.

Jan Kužvart je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), projektovým koordinátorem Prague Security Studies Institute (PSSI) a bloggerem portálu ČT24. Uvedené názory jsou pouze jeho. Jeho publikační a jiné aktivity je možno sledovat na twitteru nebo se zařadit mezi followery veřejného obsahu na facebooku.

publikováno: 7. 2. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze“, pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …

Černooký bača ovečky zatáčá

Je velmi obtížné vnějšímu pozorovateli vysvětlit co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás …