Proč se vede malířům špatně?

Tíseň výtvarných umění je možná víc než pouhá stránka všeobecné hospodářské a finanční krise, ale je nepopiratelnou skutečností – soudím-li podle novin – je pozorovat a cítit i v menších výtvarných střediscích, jako např. v Praze. (…) Pohroma, která stihla výtvarné umění a výtvarné umělce, je tím dramatičtější, že vystřídala, a to vlastně bez předzvěsti, dlouhou a nebývale zdárnou periodu. (…) Příčiny, které k tomu vedly, tkví ve společenských, hospodářských a také estetických a filosofických zvláštnostech prvních deseti poválečných let, ale ukázat na jejich jak a proč znamenalo by rozepsat se široce a dlouze o přeměně poválečné městské společnosti, o nebývalých a masivních přesunech majetkových, o neuvěřitelné rychlosti, s jakou narůstala nová soukromá jmění, o jistém stěhování národů v malém, jehož tato léta byla svědky, o nových obchodních mravech a nemravech, o spekulačních horečkách všeho druhu.

(…) To však, co v této příčině je pro dobu, o které mluvíme příznačné, není nepoměr mezi tržní hodnotou obrazů a hmotnou odměnou jiných uměleckých ,,tovarů´´, zejména spisovatelských a hudebních. Neboť z příčin, o nichž tu nelze mluvit, protože by nás zavedly příliš daleko, není onen nepoměr ničím novým, jsa krom toho z valné části normální; a po druhé, vzhledem k velikému počtu malířů – v samotné Paříži neuvěřitelný počet 40 000 – jsou ony astronomické ceny, které se tu a tam platily, jen výjimkou. Ne jejich častost je nápadná, nýbrž jejich absolutní výše, která dospívala obnosů, jaké se před válkou žádaly a nabízely jen za díla nesporně uznaných mistrů zesnulých, tj. za díla, na jejichž cenu působil také činitel, řekli bychom, museální, jinými slovy zřetel na vzácnost té oné signatury, vzácnost, již lze vyčíslit jen vzhledem k úhrnnému dílu už ukončenému, a zřetel na jejich starožitnost. Ještě příznačnější – protože hromadnější – než výjimečné sumy placené za výjimky, jest ona nikdy předtím nevídaná rychlost, s jakou se začátečníci dopracovávali víc než vynikajících ,,obchodních´´ situací a ona opravdu až loterní náhoda, která znemožňovala jakoukoli předpověď o tom, uspěje-li ze dvou začátečníků spíše ten či onen, která označovala značkou Štěstěny malíře, do nichž se toho večera nikdo nenadál, a opomíjela jiné, kteří před nedávnem ještě ,,opravňovali k největším nadějím´´. Především však třeba vytknout, že následkem obecné prestiže, již malba požívala, se celkem vzato ,,uhájili´´, jak se říká, i malíři více méně neznámí, průměrní a podprůměrní, že klasický typ hladovějícího a mrznoucího rapina byl krom nešikovných výjimek takřka na vymření.

Ale opravdového, aťsi snad méně nápadného prvenství, nabylo malířství jinde, nabylo ho v hierarchii uměleckých odvětví, a kdoví, není-li nynější krise mnohem spíše následkem oné inflace duchovní, vystřídané nezbytnou deflací, než průvodním zjevem deflace cen, ať malířských, ať vůbec.

(…) Dnes slyšíme namnoze: Krise malířství? Tíseň malířů? Předvídali jsme ji dávno. Nebylo vyhnutí. Obecná krise ji snad zostřuje, jistě ji zostřuje, ale není jejím původem. Krise malířství je úkazem deflace specificky malířské. A při tom se myslí hlavně, ne-li výhradně na reakci nastavší po přepětí malířské spekulace – rozuměj spekulace obchodníků a sběratelů – spekulace to, která ovšem byla namnoze nevybíravá a nezřídka rovnou nestoudná.(…) Není však lhostejno vědět, nabyla-li plastická umění oné drtivé a krátké převahy prostě tím, že jim byla několika bývalými keťasy a příliš rychle zbohatlými snoby vnucena, či šlo-li přitom o příčiny nikoliv hmotné, natož hmotařské, nýbrž o původ z celkové duchovní povahy doby, o jakési zmatení hodnot. (…) A vše to obrazoborectví má trpkou příchuť končící epochy…

Článek původně vyšel v Přítomnosti dne 13. 1.1932.

publikováno: 11. 2. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …