Islamofobie není názor, je to jenom strach

Rozhovor o islamofobii se Chimaou Youssef (Šajmou Júsuf), původem sunnitskou muslimkou ze Sýrie. V ČR žije již 10 let, má dvojí občanství a vede jazykovou školu Arabesque.

J.K.: Co je pro vás islamofobie?
Ch.Y.: Islamofobie pro mne znamená, že když nemuslim vidí nějaké muslimské symboly, tak z toho má strach a neví proč. Ať už jde o oblečení, vousy, šátek… Stačí, když slyší, odkud daný člověk pochází, nebo když řekne, že je muslim, ač jinak vypadá evropsky. Slovo Arab nebo muslim je spojené s terorem, agresivitou nebo například útlakem žen ve společnosti a s dalšími stereotypy.

J.K.: Co je největší hrozba islamofobie?
Ch.Y.: Islamofobie může ohrozit funkčnost vzájemného soužití mezi lidmi, protože jim přináší strach z cizího a neznámého.

J.K.: Roste v ČR islamofobie?
Ch.Y.: Islamofobie roste, ale stejně silně s ní roste i touha poznávat arabský a muslimský svět, je to vidět na zájmu o arabskou kulturu včetně divadla, kinematografie, hudby a různých festivalů, veřejných akcí či studia arabštiny…
V Čechách se se mnou lidé, kteří byli islamofobní, nebavili, ani když jsem neměla šátek. Kdo měl už předsudky a viděl, že jsem tmavší, tak se mnou nemluvil. Ale necítila jsem na vlastní kůži islamofobii, protože nenosím muslimské symboly. Mám však kamarádky, které nosí šátek, a ty se setkaly s islamofobií. Například jim nadávali lidé na ulici, v tramvaji či v obchodních domech.

J.K.: Myslíte, že je islamofobie častější?
Ch.Y.: V době 11. září jsem byla ještě v Sýrii a také studovala v Íránu, takže nejdřív jsem si toho nevšimla. Ale když jsem začala žít v Čechách, tak jsem to v českých médiích viděla hodně a začala jsem i sama mít předsudky, když vidím muže s vousem, ač jsem mezi vousatými muži žila. (smích) Před tím jsem strach z muslimů s vousy či šátky žádný neměla. V Sýrii to není tak obvyklé, být celý zahalený, ale nejde o výjimku. Podobný příklad jsou Romové. Dřív jsem nechápala, proč nemají lidé rádi Romy, ale po několika letech života v ČR jsem začala cítit diskriminaci. To jsem před tím v Sýrii mezi Araby v hlavě vůbec neměla.

J.K.: Islamofobii jste v Čechách cítila spíš z lidí nebo z médií?
Ch.Y.: Z médií, protože i když jsem učila lidi arabštinu, tak šlo o lidi, kteří už islamofobii neměli a chtěli islám a arabský svět poznat, ať už mu byli nakloněni či nikoliv. Setkala jsem se také se studenty arabštiny, kteří z něj měli strach a otevřeně to přiznávali. V tomto případě to není islamofobie, je to člověk, který má nějaký názor. Islamofobie není názor, je to jenom strach.

J.K.: Myslíte, že díky arabskému jaru se o arabské kultuře v Čechách víc ví?
Ch.Y.: První vlnu zvýšeného zájmu o arabský svět v ČR přinesla válka v Iráku. Přineslo to i víc studentů arabštiny. I během arabského jara a světové ekonomické krize zájem o arabský svět neopadl. Dříve byly základní informace o arabském světě novinkou, dnes už je lidé většinou znají. Fakt, že v Egyptě je chudoba nebo že na Blízkém východě žijí křesťané, muslimové a Židé, dnes už není překvapivý. Dnes jsou otázky studentů hlubší, protože už mají zkušenost či situaci znají od svých známých a kamarádů, kteří těžké podmínky obyvatel Blízkého východu znají. Myslím, že kdo na Blízkém východě byl, chápe, proč došlo k vlně arabského jara.

J.K.: Dá se říci, že strach části Čechů z nástupu islamistů na Blízkém východě je totožný s vaším strachem z netolerantní vlády islamistů?
Ch.Y.: Není to stejné, protože já ty lidi znám, vyrostla jsem mezi muslimy a můžu poznat rozdíly. Češi možná nebudou vědět, jaký je rozdíl mezi muslimskými bratry a salafisty, neví možná, co je súfismus nebo jaký je rozdíl mezi šíou a sunnou.
Nevadí mi, když vládnou muslimové, ale nelíbí se mi, když se na lidi tlačí ve jménu islámu, jako to dělají islamistické politické strany.

J.K.: Myslíte, že islamofobie je spojená s pesimismem, s názorem, že Arabové spolu budou vždy jen válčit a nikdy nebudou lepší?
Ch.Y.: Ale to se vidí například v emirátech na byznysu, že Arabové mohou být lepší.

J.K.: Souvisí islamofobie s imigrací?
Ch.Y.: Islamofobie s imigrací souvisí a to nejen negativně ale i pozitivně, protože lidé mohou a i musí více a lépe poznat příslušníky jiné kultury na každodenní úrovni. Je ale přirozené, že i imigranti musí dodržovat zákony své hostitelské země.
Já teď dělám tlumočnici pro imigranty a vidím, že ne teď ale už počátkem roku 2011 začala být pravidla pro imigranty v ČR a Evropě přísnější. Například podmínky pro podnikání imigrantů jsou teď tvrdší. Imigrant v Čechách musí skutečně podnikat, mít pohyb na účtu. Arabové jsou ze skupin imigrantů jedna z nejmenších. Ze Syřanů do Evropy přišlo maximálně 25 tisíc lidí. Jde o bohatší lidi, kteří mají kontakty.

J.K.: Co se dá proti islamofobii dělat?
Ch.Y.: Viděla jsem i v Čechách hodně aktivit, které podporují odbourávání předsudků. Například festival Jeden svět, který ukazuje, že i jinde ve světě mají lidé problém s lidskými právy. Poznat jazyk, tradice, jídlo, filmy… Teď bylo několik seriálů z Turecka, například na televizi Barandov. I když se člověk dívá na zahraniční kanály a nerozumí jazyku, tak pochopí hodně věcí… Zpěv, hudba… Například festival RefuFest.

J.K.: Dá se nějak pozitivně proti islamofobii pracovat?
Ch.Y.: Nejdřív musíme akceptovat, že jsme jiní, různí. Například muslimové ze zemí bývalého sovětského svazu nemají stejný problém, protože se chovají a vypadají jinak a lidi často ani nenapadne, že jde o muslimy. Musíme chápat, že jsme jiní, proto, abychom nečekali něco, co se nemůže stát, a nebyli pak zklamaní. Z nepochopení vzniká nenávist. Nemusíme ani vidět a chápat vše, co někdo z cizí kultury dělá, ale musíme se tolerovat a být schopni spolu žít. Je to hodně individuální otázka.

J.K.: Preferujete integraci na individuální bázi?
Ch.Y.: Česká republika je malá a počet imigrantů není tak vysoký jako jinde. V ČR není například žádná arabská škola, protože Arabů je v Čechách málo, takže můj syn musí chodit do české školy a já jsem za to ráda, protože je třeba nějakým způsobem žít společně. Přesto chápu, že v USA je to jinak. Je tam velké množství početných minorit, například Číňanů nebo Afričanů, které mají vlastní komunity, Lépe jsem se cítila v Čechách, protože česká osobnost nebo česká tradice je hezká. Je to hezká společnost, protože nežijeme vedle sebe ale spolu. Necítím strach, žiji se sousedy, kteří jsou Češi, nemusím pronajímat byt jen od Araba. Cítím se tady bezpečněji.

J.K.: Čeho byste se bála v USA?
Ch.Y.: V USA se mi stalo, že mi někdo opilý začal v autobuse nadávat, protože jsem se synovcem mluvila arabsky. V Čechách jsem mluvila arabsky a nikdo nenávist neprojevil, jen zvědavost. Ale také mne mrzí, že kamarádka byla v Čechách ohrožena jen tím, že nosila šátek, ač byl barevný a jinak byla oblečená normálně. Zastavili jí policisté na přechodu, všichni šli normálně přes ulici a policisté nezastavili nikoho kromě ní a chtěli vidět pas. Proč mám ukázat pas, když nosím šátek? Ten člověk [policista] už pro mne oficiálně reprezentuje stát a ne jen sám sebe a musí se podle toho chovat.

J.K.: Vy říkáte, že česká společnost je vám bližší než americká?
Ch.Y.: Já jsem v Americe dlouho nebyla a nemohu moc porovnávat, ale ze své dřívější návštěvy USA jsem měla pocit, že na jednu stranu se na vás v Americe všichni usmívají a není neobvyklé tam vidět migranta, na druhé straně jsem v USA cítila, že každá skupina žije zvlášť. To pro mne není integrace, protože se lidé neseznamují. Cítím, že mne obohacuje, že nežiji jen mezi Araby.

J.K.: Vnímají to takto i Arabové?
Ch.Y.: Arabové v ČR, například diplomaté, hned cítí, že jsou tady cizí. Mentalita a fungování společnosti jsou tu jiné a pochopí je asi jen Arab, který zde žije dlouho a má o poznání a pochopení svého okolí zájem.

J.K.: Kdybyste si mohla vybrat a v Sýrii nebyla válka, kde by se vám nejvíc líbilo?
Ch.Y.: Ideálně mám ráda práci, která se odehrává tady i tam. Například výměna zkušeností mezi studenty. V Čechách jsou krásné hodnoty a způsoby, například způsob, jak mladý muž a žena žije. V Sýrii mají zase jiné hodnoty, které nám mohou předat. Myslím, že to udělám. Jednou.

J.K.: Cítíte se stále na 100 % Syřankou? Kolik identit a v jakém pořadí v sobě cítíte?
Ch.Y.: Oficiálně jsem Česka i Syřanka. Můžu říci, že na prvním místě jsem Syřanka, Arabka, pro Araby částečně Češka a také muslimka. Pro mne nejméně rozlišuje identitu náboženství… (pauza) Islám a duchovní stránka identity jsou pro mne pořád důležité. (usmívá se)

Jan Kužvart je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), projektovým koordinátorem Prague Security Studies Institute (PSSI) a bloggerem portálu ČT24. Uvedené názory jsou pouze jeho. Jeho publikační a jiné aktivity je možno sledovat na twitteru nebo se zařadit mezi followery veřejného obsahu na facebooku.

publikováno: 19. 3. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …

Zeman nezpůsobilý k funkci

K Zemanovi už se mi nechtělo nic psát; hlavně z pocitu marnosti. Podle upozornění ústavního právníka a bývalého …

Budeme se v průměru rodit stále hloupější, neschopnější a impotentnější

Byl bych rád, kdybych mohl říci, že výročí část lidí přivede k hlubšímu zamyšlení. Bohužel tomu …