Budeme sousedům závidět prezidenta?

Válečné dětství
Německé děti válečné doby mají často specifický osud. V prvních letech svého života zažily traumatickou dobu. Bombardování německých měst jasně ukazovalo, že Hitler není všemocný. Drby a vtipy začaly část společnosti nahlodávat, ústup vojsk po roce 1942 byl už viditelný, přicházela oznámení o padlých a vraceli se vojenští invalidé. Transporty mezi koncentračními tábory se nedaly skrýt. Část veřejnosti tehdy pochopila, že se v jejich jménu odehrává brutální masová vražda. Během toho fanatičtí zástupci režimu stupňovali násilný útlak vlastní společnosti. Na východě země docházelo na konci války k masovému útěku, na západě k úlevě civilistů, když moc převzaly okupační mocnosti. Zatímco zde působily Coca Cola a žvýkačky, na východě Německa nebylo zcela jasné, co se děje. Byla to porážka, bylo to osvobození od nacistů, ale co bude dělat okupační mocnost Sovětský svaz? To se začalo brzy ukazovat.

Tato totalitní mocnost začala odvážet majetek a zařízení z nezničených továren, koleje apod. z Německa na vlastní území. Komunistické struktury vlastního Německa přicházely za frontou a začaly třídit obyvatelstvo na kolaborující, přizpůsobivé a opoziční. Poslední kategorii spojili NKVD a jeho němečtí přisluhovači s nacisty do jedné skupiny a začali je zavírat, odvážet na Sibiř i jinak pronásledovat. To zažil i pětiletý Joachim Gauck, jehož otec, námořní kapitán, se ze Sibiře vrátil až po letech.

Zbytek svobody
Mladý Gauck sice nemohl v komunistickém východním Německu studovat to, co chtěl, ale na rozdíl od tehdejšího Československa tu byla silná evangelická církev, která se komunismu vzepřela. Zajisté existuje i řada kapitol infiltrace církve Státní bezpečností (Stasi), přesto byla ale základnou větší svobody názorů a debat než ostatní společnost. Komunistické tajné služby nebyly schopny zničit tento zbytek svobodné společnosti. Gauck se tedy stal evangelickým pastorem. Rozloučil se se svým snem stát se novinářem, což bylo v NDR – stejně jako u nás – povolání pro kolaboranty. V Rostocku byl jasným zastáncem alespoň částečné svobody. Záznamy tehdejších špiclů Stasi mu dnes vynesly velkou úctu. Již tehdy se u něj projevovalo výjimečné rétorické nadání. Přečíst si jeho komentáře tehdejšího režimu je dodnes zajímavé nejen z věcného, nýbrž také ze stylistického hlediska.

Po převratu roku 1989 se stal rychle prominentním zastáncem nového myšlení. Vstoupil do Nového fóra, jakési nestranické a dnes už zaniklé platformy, které reprezentoval také jako člen parlamentu první a poslední svobodné NDR. Tam založil Výbor pro kontrolu a rozpuštění Stasi a stal se posléze jeho předsedou. Poslední zasedání východoněmeckého parlamentu (28. září 1990) vedlo i k tomu, že se Gauck stal Zvláštním pověřencem pro osobní podklady bývalé Státní bezpečnosti. Tuto funkci pak východní Německo při sjednocení prosadilo do smluvního rámce sjednoceného Německa. Filosofie tohoto spěšného kroku je pozoruhodná. V západním Německu byla ještě tehdy řada dokumentů utajena a chráněna dlouhými lhůtami. Bývalí disidenti NDR, v čele právě s Joachimem Gauckem, trvali na své vizi, že jedinou možností, jak ze sebe setřást dědictví totalitního režimu, je pro každou občanku a každého občana maximální otevřenost a přístup k původně tajným záznamům totalitních služeb. Gauck tehdy hovořil o možnosti „stát se pánem vlastní biografie“. Nejen Helmut Kohl měl s touto pozicí problémy, protože Stasi shromažďovala i dokumenty o osobním životě, a to včetně prominentů na Západě. Kohlův život nebyl v osmdesátých letech zcela standardní, a proto se „kancléř německého sjednocení“ několikrát obrátil na soudy, aby jeho osobnost chránily. Proto se také pravidla „Pověřence pro podklady Stasi“ z původní otevřenosti během prvních let existence tohoto úřadu vyvíjela. Gauckovou zásluhou v tomto procesu je soubor pravidel, která maximalizují otevřenost přístupu k materiálům i ochranu osobnosti tak, že pachatelé chráněni nejsou, oběti však ano.

Miláček publika
Když Gauck po roce 2000 přenechal svou funkci Marianne Birthlerové, stal se oblíbeným řečníkem. O jeho příspěvky se ucházely různé organizace a jeho publikace jsou dodnes podstatné a populární zároveň. Rétorický talent Gauckovi umožňuje kombinovat podstatné informace s překvapivým pohledem a vtipem. Avšak i nadále se Gauckův postoj vyvíjel: pozvolna přestával polarizovat společnost tím, že by – jako dříve – kritizoval západní osmašedesátníky za jejich zaslepenost komunismem. Pochopil, že například řada těch, kteří z komunistických zemí odešli do západoněmeckého exilu, téměř neměli jinou volbu než se připojit ke skupinám kritizujícím „zamlčovanou vinu“ éry nacismu, jak nazvala svou knihu Gesine Schwanová (rovněž presidentská kandidátka). „Levice“ jako paušální označení pro komunismus se už v Gauckově slovníku nevyskytuje. Zato stejnojmenná Strana levice (Die Linke), v níž dodnes působí řada bývalých spolupracovníků Stasi, se vůči Gauckovi stále vymezuje. Proto nebyla Die Linke před prezidentskou volbou ostatními stranami oslovena. Die Linke si v chaotickém procesu nakonec vybrala Beate Klarsfeldovou, známou nejen svým pohlavkem, který uštědřila kancléři Kiesingerovi (jenž byl za nacismu členem NSDAP).

Jak bude působit Joachim Gauck jako spolkový prezident? Za sebe musím říci, že očekávám příjemná překvapení. Je myslím velmi zajímavé, že po Němcích ze západu (jako Adenauer či Strauss), katolících, přichází nyní doba, kdy v čele státu jsou – v pozici kancléřky a spolkového prezidenta – dva protestanti, přičemž oba pocházejí z Meklenburska, tedy z bývalého východního Německa. Když se jednou Bismarcka ptali, co by udělal, kdyby v Berlíně vypukla revoluce, odpověděl: „Nechal bych zapřáhnout a odjel bych do Meklenburska. Tam vše přichází o sto let později.“ Bismarckovo vyjádření podle všeho dnes již není aktuální.

publikováno: 11. 6. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …