Kde kraj už není krajem

Nic není možné bez Komunistické strany a nic není možné s ní“, říkal kdysi francouzský radikální a později sociálně-demokratický politik Pierre Mendès-France
v dávných dobách minulého století, kdy se podpora této strany blížila neuvěřitelným
20 %. Dnes si oba francouzští prezidentští kandidáti – jak Nicolas Sarkozy, tak François Hollande – mohou říkat něco podobného o Marině Le Penové, jejíž Národní fronta (FN) získala v prvním kole prezidentských voleb dobrých 18 %. Není nutné vlastnit nějakou obzvlášť výkonnou kalkulačku, aby bylo jasné, že to bez ní nejde. Ani Hollande
se svými 28 % ani Sarkozy se svými 27 % poté, co jeden nabalí ostatní hlasy nalevo
a druhý zase ty zprava, nemohou uspět bez podpory krajní pravice.
Jak na takto zaměřené voliče, jak si je přitáhnout bez popření vlastních politicko-morálních principů, toť dilema, nad nímž si musí lámat hlavu oba kandidáti a jejich štáby v období, které nás dělí od druhého kola 6. května.

První co do počtu hlasů: Hollande – růžová; Sarkozy – modrá; Le Penová – šedá.

Sarkozy zjevně volí novodobou obdobu de Gaullova „já jsem vám porozuměl“, výroku, který generál svého času vykřikl v Alžíru před nadšeným davem Francouzů přesvědčených o nutnosti zachování francouzské přítomnosti v severní Africe:
to, co si myslíte vy, si myslím také já, vaše hodnoty jsou mé hodnoty a budu je hájit
do poslední kapky krve. Tak jako generál rozuměl stoupencům francouzského Alžírska, i Sarkozy rozumí nutnosti ubránit Francii proti návalům přistěhovaleckých vln: „země bez hranic je zemí bez identity“, vrhá do nacionalistických chřtánů, zůstane-li vnější hranice jako řešeto, zrušíme Schengen. A nechybí další témata libá frontistickým uším. Problém je ale v tom, že sympatizanti Národní fronty podezřívají postgaullistickou demokratickou pravici hlásící se k hodnotám republiky, té Páté, jejímž pokračovatelem je i takový Sarkozy, z nedůslednosti a především z proradnosti. Copak generál nepustil Alžírsko hned poté, co ujistil tamější Francouze, že jim rozumí? Nechme ale historických paralel, které jsou stejně povětšinou nepřesné! Věci se dají říct jednoduše: má-li Sarkozy na věci tentýž názor jako Le Penová, pak je přece lepší držet se originálu spíš než kopie a nerozmělňovat své zdravé rasistické a xenofobní názory podporou nějakého poskoka nadnárodního kapitálu. Takže není vůbec jasné, zda s touto taktikou porozumění Sarkozy u frontistů uspěje.

Druhý co do počtu hlasů: Hollande – růžová; Sarkozy – modrá; Le Penová – šedá.

To Hollande, na své straně, volí jinou taktiku. Voličům Le Penové nepřímo vysvětluje, že to, co považují za své cíle, tj. posilování Francie oproštěné od Evropské unie
a přistěhovalců, nelze naformulovat tak jednoduše, jak to činí oni. V dobré levicové tradici dialektického nahlížení na svět, prodchnuté snahou posunout vědomí mas
na vyšší úroveň, lepenovcům vysvětluje, že budoucnost Francie je sice v Evropě, leč jiné než té, kterou Evropanům servíruje jistý Merkozy, tj. tandem Merkelová-Sarkozy. Příklon k nacionalismu není ničím jiným než projevem „sociální zloby“, odporem k oné Evropě kapitálu a škrtů, proti níž přece brojí i jeho Socialistická strana (PS). Socialistický kandidát vágně naznačí, že není proti případnému znovuotevření jednání již nedávno podepsaného Paktu o rozpočtové disciplíně, kterýmžto sice nejasným
a těžko proveditelným slibem se pokouší bodovat jak u krajní pravice, tak nalevo
od vlastních řad. Zde se totiž, obdobně jako ve zbytku Evropy, široká veřejnost domnívá, že disciplína a serióznost nemají nutně za synonymum utahování opasku.

Třetí co do počtu hlasů: Hollande – růžová; Sarkozy – modrá; Le Penová – šedá; Bayrou – oranžová; Mélenchon – rudá.

Ať druhé kolo prezidentských voleb dopadne jakkoliv, už teď je jasné, že budoucí prezident bude zvolen za podpory lepenovských hlasů. Ale co dál? Nezávisle
na pravděpodobnosti, že prezidentskou volbu vyhraje Hollande, se už dnes všechny zraky upírají k parlamentním volbám do Assemblée nationale, které proběhnou ve dvou kolech 10. a 17. června. První kolo prezidentských voleb a vysoké skóre Národní fronty ukázaly, že to, co jsme si pohodlně zvykli zametat kamsi do rohu, se nám rozvaluje uprostřed pokoje. Krajní pravice už zdaleka není „krajní“. Cílem Le Penové není ani instalování jednoho z kandidátů v prezidentském křesle, ani budoucí spojenecké přicmrndávání nepravděpodobné vládě Sarkozyho stoupenců, nýbrž proměna sdružení založeného jejím otcem v nejmocnější sílu francouzské pravice. A není vyloučeno,
že se jí to povede. Nacistické koncentráky už nejsou označovány za pouhý detail dějin,
jak to činil svého času tatínek. Poté, co oprostila jazyk Národní fronty
od nejkřiklavějších projevů netolerance a co se ji podařilo „oddiabolizovat“ stranu
ve veřejném mínění, si Marine Le Penová vytvořila šanci, že bude se svým „fašismem s lidskou tváří“ po dlouhá léta zásadně ovlivňovat směřování francouzské politiky.
A je tu nebezpečí, že to, co někteří doposud vnímají pouze jako zdvižený prst veřejnosti, se nám pod očima promění ve zdviženou paži.

27. 4. 2012

publikováno: 12. 6. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze“, pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …

Černooký bača ovečky zatáčá

Je velmi obtížné vnějšímu pozorovateli vysvětlit co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás …