Podzemní Práce

Nad publikací Viktora Karlíka Podzemní práce, která vyšla k letošní stejnojmenné výstavě Západočeské galerie v Plzni, nás napadne několik otázek. Určitě první z nich se týká výrazného uplatnění slova malíře k jednotlivým souborům obrazů, plastik a k akcím, zatímco uměleckohistorické zhodnocení Pavli Pečínkové najdeme až na konci knihy. V rozsáhlé publikaci 1) jsou rovněž obsaženy dobové texty Ivana M. Jirouse, Egona Bondyho, a dále zhodnocení undergroundu u nás od Martina Machovce a rozhovor Adama Drdy s Ivanem M. Jirousem vztahující se k práci Viktora Karlíka. Kniha je velice výpravná, 358 stran v pevné plátěné vazbě, v grafické úpravě Luboše Drtiny a Jana Čumlivského.

Viktora Karlíka netřeba představovat, je jedním z předních představitelů druhého undergroundu, kde byl činný jako malíř, grafik, sochař, publicista, grafický designer, redaktor a také vydavatel samizdatových knih i periodik 2). Dodnes pracuje v obdobných profesích. Neudiví proto, že jako v předcházejících katalozích, hraje i tu vlastní slovo, resp. komentář V.K. podstatnou roli. Karlíkvypráví v úvodu Podzemních prací (str. 5 a 6), nazvaném Retrospektivní deník: Když se podepisovaly petice za propuštění Husákových vězňů, součástí podpisu bylo povolání. Většinou lidé z disentu pracovali např. jako noční hlídač, topič, zkrátka na místech, které nevypovídaly vůbec nic o tom, kým jsou doopravdy. Na podnět Ivana Lampera konečně připojili k podpisu to, co dělali v rámci druhé kultury a podepisují se, cituji: „tedy jako novináři, hudebníci, spisovatelé, já se začal podepisovat jako výtvarník.“ Níže pokračuje slovy: „ O tom, kdo jsi, nerozhoduješ ty!“ Tento pocit manipulace zvenčí, které se někteří podvolí, jiní tomu vyjdou vstříc, který ale lze překonat vlastním rozhodnutím, vlastním sebeurčením, vykoupeným do určité míry excitovaným svědomím, jej zřejmě provází celý život. Maně člověka napadá, jak se asi cítí všichni ti politikové a jiní potřební, kteří obohatili svá jména o tituly buď jim zcela nepříslušejícími, nebo narychlo vytvořenými, nemluvě o nejrůznějších plážových inženýrech, barových doktorech, fotografech, filmařích atd. Je otázka, zda právě schopnost pociťovat stud, dělat si výčitky, není oním momentem, který odlišuje underground od oficiální kultury. Přece jen je nápadné, jak se z bývalého establishmentu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století stal „nový“ establishment let devadesátých i současných.

Vraťme se však k publikaci Podzemní práce a tyto otázky i předcházející katalogy nechme stranou. Podívejme se, zda je šťastné zařazení teoretické analýzy Pavly Pečínkové nakonec knihy, za úvodní esej autora, za tematicky členěné soubory výtvarných prací, za dobové fotografie, písňové nebo literární texty. Pokud se předpokládá, že se čtenář setkává s autorem poprvé a neví o undergroundu u nás nic než název, bude pravděpodobně celou knihou dobrodružně bloudit, než se mu dostane velmi precizního osvětlení, mezinárodních souvislostí i kontextu s výtvarným životem osmdesátých let u nás. Text Pavly Pečínkové je jedním slovem skvělý, s velkým nadhledem ve zkratce postihuje vývoj umění a jeho rozvrstvení v této době. Pro věci neznalého čtenáře by bylo mnohem lepší, pokud by se mu dostalo těchto informací dřív. Vzadu, až příliš vzadu, chtělo by se říci, už proto, že je text nutné hledat. Pokud budeme ale celý katalog považovat za retrospektivní deník, je takové zařazení pochopitelné. Je otázka, jestli mohli grafičtí designeři orientaci v knize nějak pomoci. Oba představují záruku kvality, stojí za nimi mnoho i oceněných prací v oboru 4). Jejich pozice byla patrně složitá, neboť museli vyhovět mnoha požadavkům včetně těch estetických na zachování určité jednoty.

Pro výtvarné objekty Viktora Karlíka je příznačné těsné propojení s komentáři, texty a rovněž názvy mají vysokou literární úroveň (významně se to uplatňuje také například v katalogu linorytů Černé práce). Přesto bych nerada označila jeho obrazy jako literární, v základu vždy stojí především osobní prožitek. V publikaci můžeme přímo sledovat Karlíkovo zaujetí tématem, jeden a týž okruh motivů je uchopen nejen malířsky a literárně, ale i graficky, sochařsky, fotograficky, živou akcí a je zřetelné, v kolika oborech je autor vlastně činný, jak je důkladný, v kolika mediích se vyjadřuje a jakým způsobem, z kolika úhlů pohledu se dokáže s tématem porovnat. Jeho texty v této knize vidím jako překročení žánru katalogu a to velice vítané. Představují spojnici, která napínavým způsobem naviguje čtenáře dál. Nálada je potemnělá, bez nostalgie, ale V.K. dokáže zaujmout a podněcuje představivost. Plní proto nejen dokumentární funkci, ale má i beletristickou hodnotu. Na konci obrazové části je naznačen další umělcův vývoj, tedy z hlediska literárního má vlastně děj otevřený konec. Ona dějovost je tím novým, čím se odlišuje tato Karlíkova publikace od předchozích.
Již jsem se zmínila, že tuto knihu neupravoval sám. Jeho vlastní práce v grafickém designu mají kořeny v samizdatových edicích, které jsou zde mimo jiné též uveřejněny. Velmi rychle se orientoval v tom, co je možné v technicky i finančně omezených podmínkách, šel svojí cestou bez napodobování a poohlížení se po vizuální stránce oficiálních periodik.

Dostáváme k závěrečnému zjištění, že přes odlišnou tvář má i tento katalog o undergroundu s undergroundem, s jeho samizdaty, s jeho aktivitami stále něco společného. Je to svoboda projevu, otevřenost, neohlížející se na to, co je dáno, co je zvykem, co se má nebo nemá, ona myšlenková i žánrová volnost, vzpěčující se vžitým zařazením.

26. 8. 2012

1) Publikace byla vydána Revolver Revue s podporou Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, Pražské plynárenské a.s., a Východočeské tiskárny.

2) Curriculum Viktora Karlíka je dostatečně známé, viz www.viktorkarlik.cz

3) Srovnání mi poskytly tyto publikace:
Viktor Karlík: Katalog / (úvod Marcel Fišer) Klatovy: Galerie Klatovy/Klenová, 2001
Černé práce = Black works : linolea 2000-2004 / Viktor Karlík, [esej Zbyněk Hejda], Praha: Společnost pro Revolver Revue, 2004
Viktor Karlík – Světla města = Viktor Karlík – The city lights = Viktor Karlík Les lumières de la ville: 1990-2010/ úvodní text Pavla Pečínková, Spolu s autorem a J.-G. Páleníčkem vydala Společnost pro Revolver Revue, 2010

4) Luboš Drtina viz www.lubosdrtina.cz, Jan Čumlivski viz www.cumlivski.com

Nad publikací Viktora Karlíka Podzemní práce, která vyšla k letošní stejnojmenné výstavě Západočeské galerie v Plzni, nás napadne několik otázek. Určitě první z nich se týká výrazného uplatnění slova malíře k jednotlivým souborům obrazů, plastik a k akcím, zatímco uměleckohistorické zhodnocení Pavli Pečínkové najdeme až na konci knihy. V rozsáhlé publikaci 1) jsou rovněž obsaženy dobové texty Ivana M. Jirouse, Egona Bondyho, a dále zhodnocení undergroundu u nás od Martina Machovce a rozhovor Adama Drdy s Ivanem M. Jirousem vztahující se k práci Viktora Karlíka. Kniha je velice výpravná, 358 stran v pevné plátěné vazbě, v grafické úpravě Luboše Drtiny a Jana Čumlivského.

Viktora Karlíka netřeba představovat, je jedním z předních představitelů druhého undergroundu, kde byl činný jako malíř, grafik, sochař, publicista, grafický designer, redaktor a také vydavatel samizdatových knih i periodik 2). Dodnes pracuje v obdobných profesích. Neudiví proto, že jako v předcházejících katalozích, hraje i tu vlastní slovo, resp. komentář V.K. podstatnou roli. Karlíkvypráví v úvodu Podzemních prací (str. 5 a 6), nazvaném Retrospektivní deník: Když se podepisovaly petice za propuštění Husákových vězňů, součástí podpisu bylo povolání. Většinou lidé z disentu pracovali např. jako noční hlídač, topič, zkrátka na místech, které nevypovídaly vůbec nic o tom, kým jsou doopravdy. Na podnět Ivana Lampera konečně připojili k podpisu to, co dělali v rámci druhé kultury a podepisují se, cituji: „tedy jako novináři, hudebníci, spisovatelé, já se začal podepisovat jako výtvarník.“ Níže pokračuje slovy: „ O tom, kdo jsi, nerozhoduješ ty!“ Tento pocit manipulace zvenčí, které se někteří podvolí, jiní tomu vyjdou vstříc, který ale lze překonat vlastním rozhodnutím, vlastním sebeurčením, vykoupeným do určité míry excitovaným svědomím, jej zřejmě provází celý život. Maně člověka napadá, jak se asi cítí všichni ti politikové a jiní potřební, kteří obohatili svá jména o tituly buď jim zcela nepříslušejícími, nebo narychlo vytvořenými, nemluvě o nejrůznějších plážových inženýrech, barových doktorech, fotografech, filmařích atd. Je otázka, zda právě schopnost pociťovat stud, dělat si výčitky, není oním momentem, který odlišuje underground od oficiální kultury. Přece jen je nápadné, jak se z bývalého establishmentu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století stal „nový“ establishment let devadesátých i současných.

Vraťme se však k publikaci Podzemní práce a tyto otázky i předcházející katalogy nechme stranou. Podívejme se, zda je šťastné zařazení teoretické analýzy Pavly Pečínkové nakonec knihy, za úvodní esej autora, za tematicky členěné soubory výtvarných prací, za dobové fotografie, písňové nebo literární texty. Pokud se předpokládá, že se čtenář setkává s autorem poprvé a neví o undergroundu u nás nic než název, bude pravděpodobně celou knihou dobrodružně bloudit, než se mu dostane velmi precizního osvětlení, mezinárodních souvislostí i kontextu s výtvarným životem osmdesátých let u nás. Text Pavly Pečínkové je jedním slovem skvělý, s velkým nadhledem ve zkratce postihuje vývoj umění a jeho rozvrstvení v této době. Pro věci neznalého čtenáře by bylo mnohem lepší, pokud by se mu dostalo těchto informací dřív. Vzadu, až příliš vzadu, chtělo by se říci, už proto, že je text nutné hledat. Pokud budeme ale celý katalog považovat za retrospektivní deník, je takové zařazení pochopitelné. Je otázka, jestli mohli grafičtí designeři orientaci v knize nějak pomoci. Oba představují záruku kvality, stojí za nimi mnoho i oceněných prací v oboru 4). Jejich pozice byla patrně složitá, neboť museli vyhovět mnoha požadavkům včetně těch estetických na zachování určité jednoty.

Pro výtvarné objekty Viktora Karlíka je příznačné těsné propojení s komentáři, texty a rovněž názvy mají vysokou literární úroveň (významně se to uplatňuje také například v katalogu linorytů Černé práce). Přesto bych nerada označila jeho obrazy jako literární, v základu vždy stojí především osobní prožitek. V publikaci můžeme přímo sledovat Karlíkovo zaujetí tématem, jeden a týž okruh motivů je uchopen nejen malířsky a literárně, ale i graficky, sochařsky, fotograficky, živou akcí a je zřetelné, v kolika oborech je autor vlastně činný, jak je důkladný, v kolika mediích se vyjadřuje a jakým způsobem, z kolika úhlů pohledu se dokáže s tématem porovnat. Jeho texty v této knize vidím jako překročení žánru katalogu a to velice vítané. Představují spojnici, která napínavým způsobem naviguje čtenáře dál. Nálada je potemnělá, bez nostalgie, ale V.K. dokáže zaujmout a podněcuje představivost. Plní proto nejen dokumentární funkci, ale má i beletristickou hodnotu. Na konci obrazové části je naznačen další umělcův vývoj, tedy z hlediska literárního má vlastně děj otevřený konec. Ona dějovost je tím novým, čím se odlišuje tato Karlíkova publikace od předchozích.
Již jsem se zmínila, že tuto knihu neupravoval sám. Jeho vlastní práce v grafickém designu mají kořeny v samizdatových edicích, které jsou zde mimo jiné též uveřejněny. Velmi rychle se orientoval v tom, co je možné v technicky i finančně omezených podmínkách, šel svojí cestou bez napodobování a poohlížení se po vizuální stránce oficiálních periodik.

Dostáváme k závěrečnému zjištění, že přes odlišnou tvář má i tento katalog o undergroundu s undergroundem, s jeho samizdaty, s jeho aktivitami stále něco společného. Je to svoboda projevu, otevřenost, neohlížející se na to, co je dáno, co je zvykem, co se má nebo nemá, ona myšlenková i žánrová volnost, vzpěčující se vžitým zařazením.

26. 8. 2012

1) Publikace byla vydána Revolver Revue s podporou Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, Pražské plynárenské a.s., a Východočeské tiskárny.

2) Curriculum Viktora Karlíka je dostatečně známé, viz www.viktorkarlik.cz

3) Srovnání mi poskytly tyto publikace:
Viktor Karlík: Katalog / (úvod Marcel Fišer) Klatovy: Galerie Klatovy/Klenová, 2001
Černé práce = Black works : linolea 2000-2004 / Viktor Karlík, [esej Zbyněk Hejda], Praha: Společnost pro Revolver Revue, 2004
Viktor Karlík – Světla města = Viktor Karlík – The city lights = Viktor Karlík Les lumières de la ville: 1990-2010/ úvodní text Pavla Pečínková, Spolu s autorem a J.-G. Páleníčkem vydala Společnost pro Revolver Revue, 2010

4) Luboš Drtina viz www.lubosdrtina.cz, Jan Čumlivski viz www.cumlivski.com

publikováno: 12. 6. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …