Pryč s …. a co potom?

Mezi pokřiky, které se nyní rozléhají nad touto nešťastnou zemí, nechybí ovšem: pryč s humanitou! Volá se to tak silně, jak je kdo právě při hlase. V podstatě rovná se toto heslo šípu, jež má protknouti památku jistých mužů. Někteří soudí, že se má přestat s falešnou humanitou. (…) Ani se nikdo ještě neodvážil z toho volání vyvodit logické důsledky a říci: teď, když je třeba s humanitou přestat, všichni jsou oprávněni počínat si nehumánně, tj. nelidsky a krutě.

(…) Počínali bychom si jako snílkové, kdybychom k tomuto druhu dravých lidí přistupovali s úvahami, majícími nějaký vztah k duchu. Jsou však nepochybně i zcela řádní a rozumní lidé, kteří se obávají, abychom pro nějakou špatně pochopenou humanitu nezapomněli na národní zájmy, z nichž téměř hlavní jest potřeba opatřit pro české lidi práci. (…) Otázka humanity začíná teprve tam, v jaké náladě provedeme tyto nezbytnosti. Český národ nemá na vybranou v této věci, pokud jde o to, co má dělat. Ale má na vybranou, pokud jde o to, co nad tím cítit.

(…) Jestliže humanita má přestat, co, přesně řečeno, má nastat? Jaké zásady mají zmizet z našeho života a jaké jiné jej mají od zítřka ovládat? Masaryk, o jehož humanitním systému se mnoho fantastického napovídalo a napsalo, shrnul jednou své zásady v jediné větě: ,,Humanitní program jest velmi prostý: nečinit jiným, co sami od nich snášeti nechceme.´´ To už od zítřka nebude pravidlem? Stane se nyní národním programem zacházet s jinými tak, jak bychom nechtěli, aby oni s námi zacházeli? Vydáme generální heslo: bruste si drápy? (…) Popřeme hlavní morální zásady křesťanství s jeho láskou k bližnímu? Nebo co jiného vyhlásíme, když už humanita neplatí? Slyšíme stále, co zemřelo. Ale neslyšíme, co se místo toho narodilo. Ve skutečnosti se ovšem nenarodilo nic jiného než určitý hněv a rozčilení, které jsou schopny sice někomu rozbít hlavu, ne však dát národu program.

(…) V situaci, v jaké se náš národ nyní ocitl, je třeba bez předsudků připustiti všechny otázky a tedy i tu otázku, máme-li jíti do dalšího života s humanitními zásadami. Kdyby humanita národu neprospívala, musilo by patrně býti dovoleno ji odvrhnout. Neradno jest jen, aby tuto otázku přezkoumávali někteří lidé z hlediska osobní ziskuchtivosti. (…)

Vloženo dne 26. 11. 2012

kompletní článek byl původně publikován pod názvem Pryč s humanitou – a co potom? v Přítomnosti dne 26. 10. 1938.

publikováno: 12. 6. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …