Když člověk nebyl disidentem, režim ho nechal na pokoji

Ukázka z povedené brožury (http://www.protiztratepameti.cz/cs/brozura) opakovaných lží, které chtějí být pravdou.

Představa, že si člověk jen tak žil a mohl ignorovat státní moc, je iluzorní. Prakticky na každého se vztahoval kádrový pořádek. Stačilo, aby někdo z rodiny odešel do emigrace, a ihned nastával konkrétní „politický problém“. Každý se mohl kdykoli a zcela nečekaně dostat do konfliktu se státním aparátem (státní správou, policií, justicí), např. studentská recese ironizující prezidenta mohla člověka přivést do kriminálu, účast na nepovoleném koncertě mu mohla přivodit policejní vyšetřování. Je příznačné, že se mnozí lidé stali opozičními politickými aktivisty teprve poté, co jim státní orgány upřely občanská práva ve věcech, které by v demokracii neměly s politikou nic společného.

Disent, resp. opozice nevedla s komunistickými státními orgány nějaký teoretický politický spor o podobu státního zřízení, nebo dokonce „boj o moc“. Všechny opoziční skupiny, Chartou 77 počínaje, požadovaly, aby stát ovládaný aparátem KSČ dodržoval alespoň své vlastní zákony. Aktivity disentu se vztahovaly ke svobodě slova, projevu a náboženství, ke špatnému stavu životního prostředí a hospodářství, k sociální péči, k devastaci kulturního dědictví, k přítomnosti sovětských vojsk na území ČSSR apod. Tedy ke konkrétním problémům veškerého obyvatelstva.

Systém vlády KSČ byl vybudován tak, aby se na něm co nejvíce lidí co nejčastěji podílelo, aby se zdánlivě stávali jeho spolutvůrci. Občan byl soustavně nucen k prokazování loajality, neustále mu bylo zdůrazňováno, že je nedílnou součástí „socialistického státu“ a za všechno, co má, vděčí KSČ a Sovětskému svazu.

Největší míru nezávislosti měl člověk v profesi, z které jej nebylo kam vyhodit (např. od lopaty) a jemuž nebylo možno vyhrožovat pracovním postihem, pokud se nezapojí – dejme tomu – do brigády socialistické práce. Jenže ani on neměl klid, protože i o něm rozhodoval závodní či uliční výbor KSČ, i on sledoval prolhanou státní televizi, poslouchal prolhané rádio, četl režimní noviny. I jemu ve škole vymývali mozek v hodinách dějepisu, ruštiny, literatury a občanské nauky, a když ne jemu, pak jeho dětem. „Stát stranou“ tedy znamenalo rezignovat mj. na roli rodiče, smířit se s tím, že potomkům ládují učitelé do hlavy hromady ideologického balastu.

Tiráž

Publikace vychází v rámci projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni, který prostřednictvím filmových projekcí, diskuzí s pamětníky, vydáváním publikací, pořádáním výstav, přípravou metodických materiálů pro výuku a řadou dalších aktivit přibližuje mladým lidem naše moderní dějiny, zejména pak jejich komunistické období.

Na přípravě se podíleli: Karel Strachota, Adam Drda, Kateřina Saparová, Bohdana Rambousková, Dagmar Mertová, Linda Šilingerová, Tereza Pelechová

Fotografie: Karel Cudlín (str. 7, 17, 21), ČTK/ Jaromír Čejka (str. 23), ČTK/ Karel Januš (str. 13), Luboš Kotek (str. 9, 11), Dana Kyndrová (str. 19), ČTK (str. 15, 25)

Leták Svazu mladých komunistů, zdroj: www.komsomol.cz

Grafická úprava a sazba: >0< Mowshe

Tisk: KAVKA PRINT a.s.

Rok vydání: 2013

(c) Člověk v tísni, o. p. s.

Všechna práva vyhrazena

ISBN: 978-80-87456-35-4

PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ

Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2

info@pribehybezpravi.cz

www.pribehybezpravi.cz

www.protiztratepameti.cz

publikováno: 27. 6. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


U čínského koryta se kvičí blahem!

Už nestačí „apolitičnost“: Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních …

Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …