O příjezdech a odjezdech Jacoba Aue Sobola

V pražské Leica Gallery vystavuje dánský fotograf Jacob Aue Sobol cyklus “Příjezdy a odjezdy” s podtitulem: Moskva – Ulánbátar – Peking. Fotografie byly pořízeny v průběhu jeho cesty transsibiřskou magistrálou na jaře 2013 a byly zaznamenávány digitálním a pro černobílou fotografii speciálně vyvinutým fotoaparátem Leica M Monochrom.

Jacob Aue Sobol je mladý dánský fotograf (narodil se v roce 1976), kterého proslavil především cyklus z období, kdy žil v malé rybářské vesnici v Grónsku. Cyklus získal jméno podle jeho tehdejší přítelkyně: Sabine. Sobol za něj získal v roce 2005 nominaci na Deutsche Börse Photography Prize. Kromě Grónska žil a fotil v dalších letech v Guatemale, japonském Tokiu či v thajském Bangkoku. Za svoji esej Indigenous Family pořízenou v Guatemale získal první cenu v kategorii Daily Life Stories ve fotografickém soutěžním cirkusu zvaném World Press Photo.

V Praze je vystaveno z cyklu “Příjezdy a odjezdy” celkem 26 fotografií ze 41, které Sobol prezentuje na svém webu. Na výstavě jsou rozčleněny dle míst, kde byly pořízeny. Jedná se o velkoformátové černobílé tisky (90 x 60cm a větší) pořízené inkoustovým tiskem na papíry Museo Silver Rag. Nelze se ubránit dojmu, že menší formát by v tomto výstavním prostoru fungoval lépe. Divák by mohl získat větší odstup a zřejmě by se dal instalovat i větší počet snímků z cyklu.

Sobol ke svým černobílým fotografiím uvedl: “Práce s černou a bílou pro mě byla vždy přímou cestou k uchopení existenciálních otázek. V černobílé cítím, že mé fotografie nejsou vázány na konkrétní místo nebo čas, vytvářejí si svůj vlastní vesmír.” Možná i právě proto se vystavené fotografie poněkud míjejí se svým geografickým členěním. To je vzhledem k jejich obsahu naprosto irelevantní. Sobol není fotografem pamětihodností, ale neúnavně šlape ve stopách svých velkých předchůdců z agentury Magnum, které je teď členem: “Nikdy mě nelákalo pozorovat někoho z druhé strany ulice nebo být „neviditelným“ fotografem. Doufám, že to je důvod, proč se lidé, kteří si prohlížejí mé fotografie, nikdy necítí jako voyeuři – snad cítí, že jsou jejich součástí. Pro mě to znamená, že se fotografie proměňuje ze zobrazování v bytí, že tedy nevypráví příběh o „nich“, ale o „nás“.”

Ostrá černobílá kontrastnost a nevybíravá intimnost Sobolových fotografií připomínají Anderse Petersena, švédského fotografa, kterého proslavily fotografie z Hamburku šedesátých let. Oproti Petersenovi je Soubol jemnější, možná až lyričtější ve svém pohledu na skutečnost. Z jeho fotografií není cítit onen pohled na individuum jako příslušníka určité (deklasované) třídy, jako v případě Petersenových návštěvníků Café Lehnitz. Nahota pro Sobola není výsledkem voyerismu, ale situace, kdy fotografie je především zaujatý pohled, tam kde již není co skrývat. Sobol sám píše: “Můj záměr zůstal stejný; používat fotoaparát jako prostředek k vytváření kontaktů, blízkosti a intimity.”

publikováno: 26. 7. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …