„Když jsem vožralej, tak jsem pitomej…“ (lid. píseň)

Na cestách životem, zeměmi a kraji nalezl jsem zemi nadmíru podivnou – tam totiž, a to bylo to podivné, lidé požívají jed.

Viděl jsem tam zvláštní továrny, které jed vyráběly ve velkém, a zvláštní zase závody menší, kde se tento jed prodával v malém a hned užíval.

Jak jinde kupci mají nápisy: ,,Zde se prodává cukr, káva atd.´´, v té zemi vidíte nápisy: ,,Zde si člověk může lacino koupiti nedokrevnost, souchotě, nemoci duševní, padoucnici´´ – ,,zde se prodává chudoba´´ – ,,zde se prodává mor, cholera, tyfus.´´ To jsou jistě divné nápisy! A jsou ještě divnější: ,,Zde se člověk může stát hloupým,´´ jinde dokonce: ,,Zde může zblbnout, zde může se stát bezcitným, hrubým a surovým.´´

Všechny tyto místnosti jsou hojně navštěvovány. A nejen to: v té zemi vláda vybírá ještě peníze, velké peníze ve formě daní, církev, její nejvyšší a nejbohatší hodnostáři také ten jed vyrábějí. Trůn a oltář spočívají na tomto jedu! Mnoho spotřebují toho jedu i při slavnostech národních, vlasteneckých. A nejvíce bylo mně podivno, že ani církevní a náboženské slavnosti bez tohoto jedu se neobejdou. Ohromná procesí táhnou z celého kraje, prý k panence Marii, hledím, lid ne, že by se modlil, že by byl nábožný a vážný – naopak, vidím, jak je rozjařen tím jedem, jak se strhnou hádky, vidím kolem chrámu samou nečistotu, nezdravotu, až z té nečistoty umírají…

Tj. přece nadmíru divné! Tážete se: ,, Copak je to?´´ Tu slyšíte výklad: Ja, pane, takové procesí je jen na oko procesím křesťanským, máme křesťanské náboženské názory jen na oko, ve skutečnosti máme jiné náboženství, my máme tři bohy, my jsme mnohobožci, máme zvláštní svou trojici: jeden bůh je víno, voda sluneční, druhý je voda vařená, pivo, a konečně voda ohnivá, to je duch, pravý duch, spiritus.

Takovouto zvláštní trojici máme: duch je hlavní bůh a všichni ti bohové nejsou neviditelní, můžeš si je koupit a můžeš je přijímat…

Takové a podobné doplnění napsal by Komenský do svého Labyrintu, kdyby pozoroval novodobý alkoholismus a kultus toho ducha, spiritusu, alkoholu ve všech formách.

*

1. Spotřeba alkoholu jest, to vidí každý, všude v civilizovaných státech ohromná. Na př. v Rakousku se vydá ročně za různé lihoviny nejméně 14 set mil. korun. To je skoro tolik, kolik celý budžet obnáší, mnohem více, než se vydá na vojsko, dvakrát tolik. A teď si račte povážit, že tu nejsou jen výdaje, které se za lihoviny dají přímo, nýbrž nepřímo – snad ještě jednou tolik se vydává nemocemi a různými jinými následky pití, tedy suma ohromná.

V Německu vydává se ročně přes 3 miliardy marek za alkohol, značně více než obnáší říšský budžet.

Celá potrava – a já udávám statistiku německou, poněvadž je pečlivá – stojí něco přes 13 tisíc milionů marek, z toho jde skoro 1/3 na lihoviny. Na obilí a zemáky se vydá jen trochu více než za lihoviny, něco přes 3 tisíce milionů, za maso celkem přes 13 set milionů, za máslo a mastnosti něco přes 18 set milionů, za ovoce, ovocné šťávy a konservy 1000 milionů atd. Za pivo 1575 milionů, za kořalku 700 milionů a víno 500 milionů. Tedy 13 tisíc milionů za potraviny celého Německa a v tom skoro 1/3 alkohol.

V Německu dělník ženatý vydá za pití z toho, co si vydělá, 7 – 9%; neženatý mnohem více: 14 – 22%. Při výrobě alkoholu asi každý 14. dělník jest zaměstnán a z obilí na výrobu alkoholu se spotřebuje asi ¼; podobně v zemích jiných.

Tedy spotřeba lihovin, o tom není nejmenší pochybnosti, ohromná.

2. Lidé ve starší době vždycky pili, ale pili bohatí, pily jednotlivé třídy, pilo se o některých slavnostech, ale že by se pilo pravidelně, abych tak řekl systematicky jako teď, aby pil téměř každý, muž, žena, ba už i děti, toho nebývalo; to teprve pozvolna se vyvíjí tou měrou, kterou vyrábění alkoholu se zdokonalilo moderními stroji. Vždyť alkohol ještě v 17. století se prodával v apatykách, ze kterých se pak dostal do hospod; teprve od 17. století, ale zejména od počátku 19. století tím, že destilace byla velmi usnadněna, kořalka stala se pitím národním.

Ale sotvaže kořalka zavládla, pivo se hlásilo o prvenství. Opět vynálezy chemické, zlaciněla doprava atd., to všecko umožnilo, že od polovice 19. století pivo se stalo druhým pitím národním. A tak lze si vysvětliti to, že pořád pokrokem industrie přibývalo alkoholismu, rozuměj toho systematického, toho stálého, obecného pití ne jednotlivých tříd, nýbrž všeho lidu a všech vrstev.

Posud alkoholismu přibývá stále, jak máme statistické doklady, ve všech zemích; jen v některých málo zemích v novější době alkoholismu ubývá hnutím protialkoholistickým.

V letech 1898 – 1900 připadá na člověka litrů absolutního alkoholu, docela čistého, vypitého v různých zemích:

Ve Francii ……………….. 21,25

V Belgii .…………………. 15,17

Ve Švýcarsku ……………..14,19

V Itálii ……………………. 13,77

V Dánsku ………………… 12,83

V Německu ……………….10,76

V Anglii ………………….. 9,97

V Rakousku-Uhersku ……. 9,37

Ve Švédsku ………………. 6,33

V Nizozemsku ……………. 5,76

V Severní Americe ……….. 5,68

V Rusku …………………… 3,05

V Norsku ………………….. 2,90

Jak řečeno, ve všech zemích přibývá pití piva a vína; ubývá pití kořalky v Norsku, Švédsku, Dánsku, Holandsku, Finsku a Kanadě.

*

3. Abych řekl něco o jméně ,,alkohol´´: pochází z arabského ,,al-kehal´´, což znamená jemně utlučenou masu a z toho vznikl název alkohol ve spiritusu a konečně pro alkohol ve všech ostatních nápojích.

Alkoholismem rozumíme to pravidelné a zosobnělé užívání alkoholu, ne ojedinělé. Piják se vyznačuje tím, že své pití nereguluje žízní. Normální člověk jí, když má hlad, a jí, až má hlad. Ale s pitím je to jinak; lidé nepijí, až mají žízeň, nýbrž pijí beze skutečné potřeby, ze zvyku, obyčejně tenkráte, když to, co před tím vypili, ani ještě nestrávili. – Když já jsem dorůstal, rozuměl se pijákem kořalečník; dnes pojem je širší. Dnes pivaři jsou na tomže stupni, jako kořalečníci, slovo ,,piják´´ znamená také pivaře. Ba právě piva se nejvíce spotřebuje; pivo dnešnímu alkoholismu dává ráz. Spotřebuje se mnohem méně kořalky a vína než piva, nynější alkoholismus je pivařstvím. A tím už je řečeno zároveň, že není alkoholismus jen ve třídách hospodářsky nejchudších, nýbrž také ve třídách bohatších a bohatých.

4. Pro pití a pro pití nemírně uvádějí se, jak to každý slyší a ví, nejrozmanitější důvody. Říká se zejména o víně, že sílí, že práce a námaha vyžadují posilnění alkoholem. Jiní zase říkají, že víno jest medicína (druzí to říkají o pivě a kořalce), že potřebno jest pro zdraví.

Někteří říkají: ,,Pivo jest výživné, ´´ a opět jiní: ,,Alkohol hřeje; v zimě jest potřebí se oteplit.´´ Jiní zase říkají: ,,Náš moderní život, ten neklid a práce, přílišný ten chvat, vyžaduje nějaké stimulans, něco dráždivého, sice by člověk nemohl tolik pracovat, jak se na něm žádá.´´

,,Člověk také musí mít radost ze života, musí požívat, nepití jest askese. Nepití je proti přirozenosti lidské. Člověk nic neužije; já chci něco užít, když se napracuji.´´

Jiní to formulují: ,,Život potřebuje trochu poesie. Člověk musí míti nějaké iluse, když se pije, je fantasie činnou. A toho je potřeba, tím se zapomíná na starosti a trampoty.´´

Konečně se říká: ,,Společnost toho vyžaduje, přátelství. My se sejdeme v hostinci, tam si člověk s kamarády pohovoří, osvěží se lépe než v kostele. Kostel je jeden a hostinců deset; jest jich tedy více potřeba než kostelů.´´

,,Potřebujeme alkoholu, abychom si po práci odpočinuli. Pro odpočinek je pití nutné. Alkohol sílí, dává odpočinouti, člověk zase může tím více a usilovněji pracovati.´´

To asi jsou důvody, které slýcháme pořád. Jsou správné a do které míry?

Všecky tyto důvody můžete, chcete-li, velmi dobře zkoušeti na obyčejných zjevech kolem sebe. Jen, prosím, dobře se podívejme, je-li např. pravda, že ti, kteří pijí, se sílí, že mají radost atd. Nevidíme naopak napořád, jak lidé pitím slábnou na těle i na duchu, jak ničí sebe a svou rodinu – a to že jsou radosti životní? Jsou, pravda, z pití také radosti, ale jaké a jak draze placené!

Od nejstarších dob jest známo, že atleti a ti, kteří provozují sport, se musí zdržovati pití. Sportovní training je do veliké míry protialkoholistický. Tedy nejsilnější lidé, kteří chtějí svou sílu prokázati, nesmějí píti; to přece už ukazuje, že s tím sílením alkoholismem to vypadá divně.

Každý, kdo jezdí na kole, ví, že požívání alkoholu zle působí na nohy.

Všechny vojenské správy dosvědčují, že na velikých vojenských pochodech vojsko, které pije, méně vydrží než vojsko, jež se alkoholu zdržuje. Nejedna ruská porážka v poslední době namnoze přímo zaviněna byla alkoholismem vůdců i vojska. Rusové pijí, kdežto Japonci pili mírně a některé oddíly pranic. Proto vojenské správy např. ve Francii místo alkoholu dávají mužům kávu. Vůbec je důležité, že vojenská správa, a právě ta, jest protialkoholistická, poněvadž chce mít silného vojáka – a vojenským správám nikdo nebude vytýkat asketickost!

Také na loďstvu se žádá od námořníků, aby se zdržovali pití. Anebo takové zajímavé a poučné případy: Expedice k točnám nejlépe se daří na základě protialkoholistickém. Nansen to v poslední době vyzkoušel na sobě i na svém mužstvu. Nepili ,,pro teplo´´ alkoholu, nýbrž pili různé ovocné šťávy; a Nansenova výprava dodělala se úspěchů velikých. A tam je hodně zima – lidé přece nepili a osvědčilo se to.

A naopak zase v horkých krajinách žádá se, aby vojsko i přistěhovalci nepili lihovin; zjistilo se, že ti vojáci slábnou a padají, kteří pijí lihoviny. V indické armádě anglické je mnoho vojáků, kteří nepijí.

Podobně stoupání na vysoké kopce a hory lépe se děje bez pití atd.

V některých železářských továrnách a hutích dělníci nepijí, aby snášeli horkost.

Ve správě železniční některé společnosti nepřijmou člověka, který pije, anebo se musí zříci alkoholu. A je dosvědčeno, že takové dráhy jsou přesnější a bezpečnější.

Já pravím: to jsou fakta, která můžeme každý pozorovati, o nich se můžeme sami přesvědčiti. A opakuji: nerozhodují tu důvody a pohnutky mravní a ideální, nýbrž praktické, chtějí míti silné vojáky, chtějí co nejvíce vydělat atd., proto nechtějí mít dělnictvo a úřednictvo, které pije. Všecka tato fakta dosvědčují, že ty uváděné argumenty pro pití nestačí.

5. Novější vědecké bádání o alkoholu nás o tom poučuje a přesvědčuje s jistotou naprostou.

Alkohol je v pravém slova smyslu jed a nic jiného a působí jako každý jiný jed, ruší a ničí organismus. Ovšem, že si organismus může zvyknouti na jed a zvykne si na několikeré jedy, ale jed proto nepřestává býti jedem. Důkaz máme ve vlastní zkušenosti.

Každý, kdo začal pít, na počátku, než si zvykl, musil si právě zvykati, to jest, musil překonati přirozenou nechuť k lihovinám; zvykem teprve a cvikem lihoviny snese. Jak si člověk na něco zvykne, a kdyby to bylo, nevím co, pak stává se zvyk druhou přírodou. Avšak každý, když mu po prvé dáte nápoj kvašený, alkohol, nesnese to. Stane se nejednou, že člověk, který mnoho vypije, se svalí a na místě je mrtev – otrava alkoholem. To se může státi i při velmi malých dávkách podle konstituce.

Dělají se dnes vědecké pokusy na rostlinách, na zvířatech. Když dáte jen trochu alkoholu na rostlinu, bledne, usychá a dáte-li více, když ji poléváte, zahyne úplně, umře. A stejně zvíře. Slabší zvíře zemře hned po slabší dávce. Silnější zvíře mře silnější dávkou. Ovšem i zvíře se dá vychovati k pijanství – po trošce si zvyká a stává se alkoholikem.

Tento zhoubný vliv alkoholu na organismus je venkoncem: dáte-li do vejce jen malinko alkoholu (stačí již pára z alkoholu), jsou kuřata, která se vylíhnou, zmrzačena ve většině případů. Alkohol skutečně, jak se dá ukázati ve všem, co žije, jest jed, ničící organismus a život.

A rozumí se: alkohol ničí v organismu napřed nejjemnější částky, zejména mozek, a pak části hrubší; organismus postupně se ničí tím, že alkohol všude vniká z krve, až konečně celý organismus jest prosycen jedem, otráven.

publikováno: 28. 7. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …