Zavýt s vlky, anebo se svou profesí neuživit?

Malíř Petr Hana umřel ve spánku na první svátek vánoční roku 1991. Bylo mu šestačtyřicet. Na stolku vedle gauče si ještě stihl jen tak pro sebe uspořádat malé zátiší z několika kamenů, naplavených dřívek, křivolakých větviček hlohu a chomáčů suché trávy, které si přinesl den před tím ze Střeleckého ostrova. Vypil prý přitom láhev tuzemského rumu. Nevím, jestli umřel po dlouhé nebo krátké nemoci. Lékařům se vyhýbal už druhé desetiletí – poté, když mu vinou nějakého zdravotnického přehmatu v nemocnici zahynula žena a dítě (vím to jen s doslechu, sám o tom nikdy nemluvil). V posledních měsících před smrtí si stěžoval na různé potíže: byl nateklý, měl záludné průjmy a špatně chodil. Umřel prý na srdeční selhání. V podstatě šlo o alkoholickou vodnatelnost.

Na Akademii byl Petr považován za jednoho z nejslibnějších žáků profesora Karla Součka. Poprvé vystavoval v roce 1975 se svým spolužákem Ivanem Ouhelem. O deset let později jsem Petrovi, který už skoro neměl z čeho žít, zařídil výstavu v neratovické knihovně, kde dělala kamarádka. Problém byl s dopravou. Obrazy nakonec dovezli kamarádi pohřebáci smutečním autem. Na vernisáži se nás sešlo jen pět a žádný obraz se během měsíce neprodal. V témže roce se konala slavná výstava nových obrazů Ivana Ouhela na Staroměstské radnici, kde se sešla celá uměnímilovná Praha. Bylo to vlastně Ouhelovo zmrtvýchvstání – pár let předtím ochrnul po mozkové mrtvici a všichni si mysleli, že je vyřízen.

Petr patřil ke generaci, která se na školy dostala ještě v liberálních letech, ale už v průběhu studia byla postavena před volbu, zda si zavýt s vlky, anebo se svou profesí neuživit. Petr uctivě vzhlížel ke kladenskému proletáři a komunistovi Součkovi a zpočátku si občas i trochu zavyl. Dušan Konečný o něm v knížce Mladí čeští malíři z roku 1978 napsal: „Cyklus monumentálních obrazů Člověk a jeho prostředí podmaňuje upřímnou snahou o překotnou výpověď všeho, co má mladý autor na duši: jsou to problémy války a míru, upřímnosti lidského citu a přetvářky, krásy a ošklivosti.“

Když jsem Petra o pět let později poznal, jel už po skluzavce. Ve sklepním ateliéru, kde se po smrti ženy usídlil, jeho velká plátna zplesnivěla a duševní stav se ustálil v tiché, kultivované, ironické depresi. Sbližoval nás pocit životního krachu. Hodiny a hodiny jsme postávali v různých výčepech nad pivem, rozprávěli o knihách i obrazech a chechtali se pochmurným groteskám, jež nám přehrávala doba. Petr se nevyhýbal opilosti, zůstával však vždy zdvořilý a taktní. Ani pod strašlivými nánosy alkoholu mu nevynechávala inteligence. Často jsme se bavili tím, že jsme si vzájemně záviděli – já jemu svobodné povolání, samotu a nezávislost, on mně malý, leč stálý úřednický plat, rodinu a praktické starosti.

Formát obrazů Petr přizpůsobil stísněným finančním i prostorovým podmínkám. Jeho malby na kartónech se daly přikrýt dlaněmi a námětem mu už byla výhradně abstraktní krajina, šlo vlastně o drobná a velice rozmanitá zobecnění čiré přírody. Nedávno jsem viděl luxusní anglickou knihu barevných snímků zemského povrchu z kosmu, na nichž se prolínala živá i neživá příroda s povětrnostními úkazy. Klidně by se mezi ně dala podstrčit reprodukce nějakého Petrova obrazu. Sochař Petr Císařovský mi jednou řekl: „To víš, že musí chlastat. Krajináři jsou v průseru. Veškerou krajinu jim zničili, a tak jim nezbejvá, než si ji vymejšlet.“

Malířské plody Petrových depresí byly epikurejsky příjemné. Jednou jsme na nějaké výstavě narazili na obraz Michaela Rittsteina, kde se jako obvykle v hororovitém interiéru hemžily zrůdy. „Takhle může malovat jen veselý člověk, já bych se u takovýho obrazu voběsil dřív, než bych ho domaloval,“ zachrčel mi Petr do ucha werichovským hlasem. S jinými výtvarníky se skoro nestýkal. Úspěšnější kolegové mínili, že maluje podbízivě, ale on skutečně živořil, zatímco bohatli ti, kteří výtvarně rozmnožovali hrůzu světa. V ateliéru svítil svíčkami, protože mu odpojili elektriku.

Jeho dílo dokumentoval fotograf pan Hampl. Petr nosil snímky v potrhané obálce a na hospodských stolech z nich před kamarády improvizoval drobné výstavy. Na počátku devadesátých let jsme se nejčastěji scházeli ve výčepu ve Zlatnické ulici. Asi dva měsíce před smrtí přišel Petr celý rozzářený. Vracel se od pana Hampla, který mu na stěnu promítl diapozitivy jeho obrázků ve velkém zvětšení.

„To si nedovedeš představit, kolik v tom bylo síly a jak to drželo pohromadě,“ chraplal vzrušeně. „Najednou ty obrazy měly správný měřítko, jako by teprve v tom velkym formátu pořádně mluvily.“

Pak se napil piva a pokrčil rameny.

„Jenže já na tolik plátna a barev nikdy nebudu mít,“ řekl. Mhouřil úzké oči a pokyvoval hlavou.

„Tak ať si mlčej,“ dodal. „Ať se lidi koukaj na Rittsteina.“

„Třeba si je jednou taky promítnou,“ řekl jsem.

Petr se zachechtal.

Jeho pohřeb jsem nestihl, protože jsem byl mezi svátky kdesi na horách. O tom, že umřel, jsem se dověděl až v lednu.

(Publikováno in:Suroviny laskominy, 2000.

Výstava Petra Hany v Písku: http://www.ckpisek.cz/program/vystava-obrazu-petr-hana-navrat_4884)

publikováno: 26. 9. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Může si Babiš starší i ve Švýcarsku dělat cokoli?

Vážený pane velvyslanče, obracím se k Vám s prosbou, aby se orgány Švýcarské konfederace v co nejkratší době …

U čínského koryta se kvičí blahem!

Už nestačí „apolitičnost“: Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních …

Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …