Glosy k extremismu II.

Německý filozof Hegel viděl v německém státu vtělení onoho všeobjímajícího Rozumu, který krátce před ním horlivě vyzdvihoval jeho krajan Kant z Königsbergu, Královce, či -chcete-li – nynějšího Kaliningradu. Tato majestátní německá konstrukce budoucnosti počítala i s Židy – už přece nejsme v tmářském středověku – nicméně za jedné podmínky. Tou bylo, že Židé zabijí Žida v sobě a splynou s jakousi universální německostí. Jinými slovy řečeno, nic proti nim, za podmínky, že se přizpůsobí německému standardu a jeho hodnotám. Ty si ale každý Němec mohl vykládat po svém: pro jednoho to mohla být Goetheho poezie, pro druhého pořádkumilovnost, pro třetího třeba buřt s pivem…

Teď už vidíme, nakolik je nespravedlivé považovat naše radikály útočící Romy za rasisty. Oni jsou to vlastně hegeliáni. Sami sebe nazývají „radikály“, protože jsou těmi, kdo chtějí řešit problém u samého kořene. A problém není v tom, že Romové jsou Romové, nýbrž v tom, že se ne a ne přizpůsobit našemu starému dobrému češství, ne a ne potřít v sobě své nezřízené romství. Nazývat podobný, starostí o vlast prodchnutý postoj rasismem, je přímo urážkou, a přirovnávat radikály, tyto hledače harmonických forem soužití uvnitř národního lůna, k rozsévačům zloby a nenávisti je nehoráznost. Té jsou schopni tak akorát intelektuálští, tj. dělnému lidu vzdálení, politické korektnosti poplatní slaboši z našich vlastních českých řad, bezmyšlenkovitě papouškující bláboly z Bruselu a dalších nadnárodních center. Našemu pravému českému lvu je odporné toto národ zrazující kdákání kulturně-politických elit. Náš dělný lid – či spíše „dělnický“, jak se sám sebe občas pojmenovává, nekdáká, nýbrž jedná. Tento názor, že „radikální“ přístup k romské menšině není vůbec protiromský, natož rasistický, není v Českých zemích vůbec radikální, nýbrž většinový. Sdílejí ho starostliví otcové rodin, hodné a přívětivé babičky, staří i mladí, slití v jednotný šik.

Vraťme se k Hegelovi a pro zajímavost si vyprávějme, jak dopadla myšlenka s velkorysým přijetím Židů do lůna německého národa za podmínky, že zabijí Žida v sobě. Více než sto let po Hegelovi jeden pán s knírkem usoudil, že to s tím němectvím Židů není tak valné a že Židé nějak otálejí se zabíjením Žida v sobě. Němečtí Židé mohli bojovat jako lvi na frontách 1. světové války pod německým praporem, mohli ověsit svá prsa kilogramy železných křížů, ale mnohým Němcům to nestačilo: stále byli mnohem víc Židé než Němci. A tak zmíněný pán s knírkem přišel na řešení věru geniální. Nechtějí-li Židé zabít Židy v sobě, my, Němci, jim s tím pomůžeme: zabijeme Židy a spolu s nimi Židy v nich. Mrtvý Žid totiž myšlence němectví nevadí, dokonce se dá říct, že jí je přizpůsoben, mohli si myslet autoři tohoto geniálního řešení. A svým děsivým fíglem obešli štědrého Hegela, který to s Židy vlastně myslel jen a jen dobře. On od nich nechtěl nic jiného, než aby byli jako my.

publikováno: 25. 10. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Proměny pedofilie a mistři myšlení

Časy se mění, zpíval v roce 1964 Bob Dylan. Inu, jak se to vezme. Záleží na …

Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …