Pokrevní vztahy

Dnešní vernisáží slavíme výročí založení dvou institucí, které českou kulturu obohacují padesát a sto padesát let. Mluvím ovšem o této galerii, vzniklé v roce 1963 jako Středočeská galerie, později přejmenované na České muzeum výtvarných umění a dnes GASK – Galerie Středočeského kraje, a o Umělecké besedě, nejstarším českém uměleckém spolku, založeném v roce 1863. Výstavu s příznačným názvem „Pokrevní vztahy“ jsme nekoncipovali jako kroniku historického úseku dějin umění, ale jako „dotekový portrét“ několika výrazných osobností, kteří od znovu založení Umělecké besedy v roce 1990 spolu utvářeli vnější podobu Umělecké besedy a – což je neméně důležité – její vnitřní lidské ovzduší. Po dvaceti letech nucené odmlky se zde vystavení umělci od devadesátých let postupně sdružovali v duchu vzájemné tolerance, aby Uměleckou besedu znovu vrátili do kontextu současného kulturního dění. Pluralitní vize také patří k zakládajícím hodnotám této galerie, která stejně jako Umělecká beseda trpěla v obdobích ničivé diskontinuity. V dobách zapomínání a hledání autentických hodnot je umělecké dílo, zejména pak v rámci muzejní sbírky, svědectvím, výpovědí a ukazatelem. Vyžaduje od člověka odpovědné, citlivé zacházení, pak je schopné hrát aktivní, podnětnou úlohu jako zásadní styčný bod mezi institucí a veřejností.

Vedle portrétu umělecké a lidské totožnosti Výtvarného odboru Umělecké besedy je tato výstava ve zmíněné rovině i symbolickým odevzdáním holdu ředitelům, kurátorům i dalším galerijním pracovníkům, kteří v průběhu uplynulých padesáti let soustavně, nezištně budovali sbírkový fond jako páteř a živou paměť naší instituce. S každým dílem, které dnes uvidíte, je spojený nejen život jeho tvůrce, ale i život člověka, který byl přesvědčený o přínosu jeho zařazení do našich sbírek. Sbírkové dílo v sobě proto ukrývá dvojí příběh: osud umělce a jeho muzejního partnera. Přiznám se, a předem se omlouvám za neskrytou emocionalitu tohoto výroku, že při pohledu na díla, se kterými pracuji více než dvacet let, cítím k nim vztah téměř rodičovský, a věřím, že v tomto nejsem zdaleka sám. Nutno ovšem sebekriticky poznamenat, že v naší galerii byli naštěstí mnohem lepší rodiče, nežli jsem já. Tuto stručnou úvahu ukončím poděkováním od srdce všem, kteří v minulosti pomohli k pozitivnímu vývoji obou zmíněných institucí, Galerie Středočeského kraje a Umělecké besedy, a vyslovením naděje, že současnost a nejlepší tvář minulosti k sobě najdou cestu k potřebnému porozumění. Ať je tato výstava považována za naši společnou půdu.

publikováno: 4. 11. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Může si Babiš starší i ve Švýcarsku dělat cokoli?

Vážený pane velvyslanče, obracím se k Vám s prosbou, aby se orgány Švýcarské konfederace v co nejkratší době …

U čínského koryta se kvičí blahem!

Už nestačí „apolitičnost“: Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních …

Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …