Mozek nám odešel za komunistů

M. Soldát: Co pro vás znamenal rok 1989?

Vl. Beneš: Nepochybně to byla největší změna v životě, kterou jsem zažil a kterou jsem mohl zažít. Byla to změna k lepšímu. Rok před koncem komunistického režimu jsem odjel na dlouhodobou stáž do Ameriky. Byl jsem tam přes rok. Svým způsobem to bylo hrozné štěstí, že mě tam pustili, režim však byl již cynický a v posledním tažení.

MS: Rád bych se zeptal ještě na minulost. Jak vnímáte komunistickou ideologii? Část svého produktivního života jste v ní byl nucen žít.

VlB: Velkou část, já jsem takovou tu silně vnímanou část v ní prožil. Mně bylo v roce 1968 15 let. Začátek puberty do roku 1968 … Druhá polovina šedesátých let byla ohromná. Jakási celosvětová úleva a naděje. Byly to studentské bouře v San Franciscu, v Paříži, všude … Svým způsobem se to přelilo do Pražského jara u nás, takže v té chvíli jsem byl jako kluk velmi optimistický. Vše se mi líbilo. Měl jsem osvícené rodiče, žil jsem v Praze, chodil do Semaforu a Olympiku. Když později člověk začal vnímat a studovat, tak bylo dvacet let hrůzostrašného temna. Pouze si pamatuji, že jsem se sledoval, byl-li den, kdy mě komunisté nenamíchli. Nebyl. Každý den se jim něco povedlo.

MS: Jak si člověk v tom režimu zachovával selský rozum, nadhled, aby mohl přežít?

VlB: To nebylo tak obtížné, bez ohledu na jakékoliv zevní okolnosti. Když člověk dělá, co jej baví, tak je spokojený. Měl jsem to štěstí, že jsem vždy dělal, co mě baví a to, co jsem dělat chtěl. Poté, co jsem vystudoval, tak jsem v tomto ohledu problémy neměl. Pouze to, že mne každý den něčím namíchli. Nutno přiznat … Tázal jste se na režim jako takový. Není sebemenší pochyb o tom, že něco tak zrůdného bylo obtížné vymyslet. Nikoho jiného by nenapadlo, že by se to také dalo implementovat. Naneštěstí se to v Rusku „podařilo“ realizovat. Když se například podíváte na hladomor v na Ukrajině v roce 1932 – 1933, přečtete Gulag, tak už mnoho nejistot člověk nemá …

MS: … Ukrajina byla obilnice Evropy … VlB: … a oni je nechali vymírat po milionech hlady, tak to je zrůdné.

MS: Vnímáte ten systém jako zmar? VlB: Úplný. MS: Když jsme si je zvolili, tak díky tomu země 41 let přešlapovala a žila z podstaty.

VlB: Žila z toho, co vytvořili lidé předtím. Svým způsobem, jsme přešli z nacismu volně do komunismu, když se to tak vezme. Režimy se dle mého pohledu příliš neliší. Jedno byl nacionální socialismus a druhý byl internacionální socialismus. Velký rozdíl mezi nimi není.

MS: Je to znásilňování člověka, je to pošlapání jeho cti.

VlB: Přesně tak. Hitler byl neúspěšný diktátor. Stalin byl úspěšný diktátor. Zrůdy to byly obě. Je nutné mít širší pohled na tento problém. Jakýkoliv dogmatický režim je špatný. Je jedno, jakou má barvu – rudou, hnědou, černou, zelenou. Pokud se dezignuje malá skupina lidí, která ví, co je pro velkou skupinu dobře, tak je to špatně. . Je jedno odkud přichází, kam jde. To, že zrovna komunismu byl jedno z nejzrůdnějších dogmat, které si snad lidstvo vymyslelo, s tím se nedá nic dělat. Prožili jsme si to, ale zase o to větší byla ohromná úleva, že komunismus již je pryč. O to více snáším to, co se u nás děje ve veřejném prostoru. Když si to srovnám s tím, co bylo, tak mě to smiřuje s nedobrou situací, v níž se potácíme. Nemyslím jen ekonomicky …

MS: … i politicky. VlB: Hlavně morálně. Malér je v morálce. MS: Soudíte, že rok 1989 poukázal na to, že komunismus zde nemá „co dělat.“

VlB: Určitě. Ono bylo jasné, že zde nemá co dělat dlouho. Soudím, že to bylo jasné již od roku 1968. Do roku 1968 mohli někteří věřit. Moji rodiče po válce v roce 1945 vstoupili oba do strany. Oba komunistům věřili v ohromném nadšení z konce války a z neznalosti. Můj otec, jenž má a vždy měl ohromný nadhled a snadno rozpoznává šprávné a špatné, přestal věřit v roce 1953, 1954 …

MS: Týkalo se to asi procesů.

VlB: Finální rána pro něj byl sovětský partajní sjezd. Více méně z určité setrvačnosti v komunistické straně zůstal jako mnoho jiných. Pochopitelně z ní byli vyhozeni po roce 1968. Nepodepsali souhlas s okupací. I kdyby toho nebylo, vystoupili by z partaje sami. Byl jsem vychován v sociálním cítění, a pokud bych to nyní viděl zpětně, do jisté míry levicovém. Každý mladý člověk je do určité míry levicový a sociálně uvědomělejší. Snad až na skinheady. Ovšem, postupně jsem si začal vážit víc individuality než kolektivu.

MS: Ne nadarmo se říká: „Kdo ve dvaceti není levicový, nemá srdce, kdo jím je ve třiceti, nemá rozum.“

VlB: Ano, poté se to začalo měnit. Měl jsem velké štěstí v životě, že mě vzali na vysokou školu. Dělal jsem nultý ročník, neboť jinak bych se tam nemohl dostat. To proto, že třetina bodů za zkoušky byla za rodiče v partaji, na ty jsem neměl nárok. Také jsem byl poslední ročník, kdy přijali někoho s rodiči z partaje vyhozenými. V ročníku jsme byli dva, po nás už nikdo.

Mám averzi k jakémukoliv dogmatu. Více méně jsem režimu nevěřil nikdy, ale dejme tomu, že do roku 1968 jsem si myslel, že se dá reformovat. Nezapomínejme, že jsem byl hodně mladý a mé názory tedy v podstatě formovalo okolí. Když se na to člověk dívá zpětně, tak je zřejmé, že celý proces v rámci Pražského jara by neskončil jinak než režimem, který máme nyní, pokud by se tomu nechal volný průběh. Volný průběh tomu Rusové nechat nemohli. To je nám všem také jasné. Proto poté ta ohromná úleva, že režim je skutečně pryč. Dával jsem jim naději do roku 2000, jak byl slogan „přežijí rok 2000?“. Deset let navíc bez nich je pouze čiré potěšení.

… Eliminace …

MS: Člověk si myslel, že tato strana postupně zanikne.

VlB: Ne, tomu bych nevěřil. Ta ideologie je natolik atraktivní, aby jí určitá skupina populace nepodlehla. Komunizmus měl obrovskou výhodu pro dost velkou část populace zejména proto, že dával jistotu. Byl to svým způsobem ráj pro líné, neschopné a přitroublé bez ambicí.

MS: Jaké jistoty? Falešné …

VlB: Strašné, ale jistoty … Jistoty pro nevzdělaného člověka, který je líný, který má zájem se jít napít alkoholu a jet jednou za rok na dovolenou k Balatonu a nemít starosti o penzi, nemít starosti o práci, nemít starosti o všechny věci, které se týkají běžného života. Je to pro lidi, kteří nejsou ochotni převzít odpovědnost sami za sebe, pak má režim určitou atraktivitu. To se musí nechat. On nás vlastnil od počátku do konce. Člověk se narodil a byl jeho … On se o něj staral. Je plno lidí, kterým právě tohle vyhovuje. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nebyly církve, jinak by nebyly sekty, jinak by nebylo hnutí zelených, jinak by nebylo nic založeného na nezpochybnitelném dogmatu, které je každým novým faktem či událostí pouze potvrzeno. Kdyby nebyli lidé, kteří se rádi nechají vést a kteří rádi propadnou nějaké vizi, myšlence. Je to povětšinou berlička pro lidi, kteří nechtějí být odpovědni sami za sebe. To komunizmus splňoval velmi dobře. Tím však také získal víceméně charakter náboženství, a proto také církev byla jeho největším nepřítelem.

MS: To znamená, když se podíváte na preference komunistické strany, tak věříte, že dvacet procent lidí preferuje takovýto způsob života?

VlB: Určitě. Dokonce je mnoho těch, kteří to preferují v sociální demokracii. Vychází to z Gaussovy křivky. Když ji uděláte, tak polovička lidí bude na straně státní starostlivosti. Lhostejno jaké.

MS: Je to boj mezi línými a aktivními, kreativními.

VlB: Vždy je to rozpor mezi individualitou a kolektivem. Všechny strany doleva jsou kolektivistické a všechny strany doprava by měly být individualistické. To vidím jako zásadní rozdíl mezi pravicí a levicí, ať tomu říkáme, jak chceme.

… Diagnóza společnosti …

MS: Rád bych se zeptal, jak byste diagnostikoval jako lékař společnost v roce 1989. Jaké orgány byly zasaženy? Využijte své lékařské praxe …

VlB: Komunizmus zasáhl všechno. Tam nebyla oblast, sféra a nebyl ani orgán, jenž by komunizmem nebyl zasažen. Oni zasahovali úplně do všeho. Rozhodovali o všem. Nemocné bylo všechno. Nyní jde

o to, jak se na to podíváme. Kdybychom se na to podívali z hlediska centrálního nervového systému, tak mozek byl postižen v tom smyslu, že byl výprodej nervových buněk, protože ty neměly žádnou cenu. Existoval jen jeden l mozek s milionem pěstí. My jsme byli milión pěstí a po nás se rozhodně nechtělo, abychom mozek používali. A orgán de facto atrofoval. Když se na to podíváte z pohledu svalové soustavy, tak ta byla preferována. Práce, Stachanovci, …

MS: … horníci …

VlB: To byla smetánka společnosti. Byli to ti, co měli svaly. Jen proboha, aby nepřemýšleli a jen aby do toho vládnoucí garnituře nemluvili. Režim mimochodem nebyl levicový. To v žádném případě. To je náš omyl, že si myslíme, že socializmus, který jsme měli, byl levicový. Tak, jak nám jej předváděli komunisté 40 let, tak to nebyl levicový režim. To byl režim diktátorský, jenž neměl s demokratickým zřízením, rozvojem společnosti či pomocí slabším nic společného.

MS: … i když státy podobného směru měli součástí názvu „lidová demokratická …“ VlB: To byl pouze název. Jinak to nemělo s demokracií a levicovostí nic společného. To byl ultra

konzervativní diktátorský režim.

MS: Něco bylo v padesátých letech a něco v době normalizace. VlB: V padesátých letech měl režim všechny atributy revoluce a čistokrevné diktatury včetně justičních vražd. Pak zdegeneroval do vyhazování z práce a jiných neplech.

MS: Shodou okolností na to vše mnozí z nás zapomínají … VlB: Pochopitelně, na to se zapomene. Také proto lidé dnes poslouchají Michala Davida a Helenu Vondráčkovou.

MS: To jsou však ozvěny normalizace.

VlB: Lidé byli v té době mladí, tudíž je to také nostalgie po mládí. Rozumím tomu, že si pustí písně jako Pátá … či písně od pana Davida. Nakonec i tomu, že se někdo dívá na majora Zemana. A také jsme v té době byli ve stejném srabu, jako byli všichni a závist nebyla tak zjevná.

MS: To znamená, že je to pro vás velký vykřičník. VlB: Více méně ano. … Demokracie …

MS: Obraťme list a přikročme k současnosti. V revolučních dobách si zdejší lidi přáli demokracii. Jak vnímáte demokracii? Lze to lapidárně přeložit jako „vláda lidu“. Soudíte, že jsme si během té jedné generace osvojili principy tohoto vládnutí? Člověk se může setkat s postojem, že v roce 1989 nám byla dána svoboda. Nepřímo bylo řečeno: „Člověče, nyní si dělej, co chceš, jednej, jak uznáš za vhodné …“ Demokracie? Té se musíme učit. Jak tomuto rozumíte?

VlB: To je téma o mnoha rozměrech. Demokracii máme z individuálního hlediska, jak si ji všichni přejeme, osobní svobody máme dnes dostatek. Pak máme demokracii z hlediska společnosti. To znamená výběr – volby. Bohužel všechny demokratické režimy ve skutečnosti postupně ponižují velké hodnoty. To proto, že je výběr a vždy převáží volba většiny. Myslím si, že nevybíráme správně, protože jednotlivci nemají odpovědnost, kterou jim volby ukládají. Řekl bych, že míříme níže a níže. Mizí ideály a velké celospolečenské cíle, příliš se objevuje množství různého materiálna a všechny partaje, ať je to vpravo, vlevo, ať je to zde či v cizině míří k populismu.

MS: Strany hledají středového voliče … průměr za každou cenu.

VlB: To s sebou přináší degeneraci, která nevím, kam až může dojít, kde se může usadit a vyrovnat. Pod modlou všeobecného blahobytu se zadlužujeme, spotřebováváme více, než vytvoříme a žijeme v představě, že každý musí být mladý, krásný, bohatý a úspěšný. Každá politická strana slibuje, že to zařídí lépe než ty druhé. A žádná to nemůže splnit. Určitě to nahrává tomu, že může dojít k přesmyknutí na druhou stranu a můžeme se ocitnout někde v diktatůře či anarchii. Ale je to naše volba a v demokratickém systému musí jednotlivec respektovat volbu většiny.

MS: Nu, ale antičtí myslitelé demokracii nepreferovali. Například Platón chválil aristokratickou vládu a o demokracii uvažoval tak, že demokracie je předstupeň tyranie.

VlB: Staré antické režimy zaprvé měly census, zadruhé byly městskými státy, … MS: … měly otroky.

VlB: Za čtvrté, vždy po demokracii musel přijít tyran, aby dal do pořádku ekonomiku a společnost jako celek. Ale obdiv k řeckým demokraciím mám. Mým oblíbeným čtením v pubertě byly Plutarchovy životopisy slavných Řeků a Římanů. To, jak zastavili Peršany, bitvy u Termopyl, Salamíny, Marathonu určitě může za to, že k nám orientální oligarchie dorazily až v roce 1948. Druhým podobným momentem byla bitva u Poitiers a Karel Martel. To jsem však odbočil. O demokracii se říká, že je to nejlepší ze špatných způsobů vládnutí. Když přijedete do Ruska a do Kazachstánu, tak vám všichni řeknou, že nepotřebují demokracii, ale vůdce. Nějakého Josefa II. Nevyčítám jim to, svět není stejný a systém na vývoz jsme také již také zažili.

MS: Osvícenské panování.

VlB: Máte plno zemí na světě, kde demokracie nemá přílišnou šanci.

Více na: http://www.revueprostor.cz/

Vladimír Beneš *1953 český neurochirurg, vysokoškolský pedagog, od roku 1997 přednosta Neurochirurgické kliniky ÚVN Střešovice 1. lékařské fakulty UK, od roku 1998 vedoucí subkatedry neurochirurgie IPVZ, je členem vědeckých společnosti působící v oblasti neurověd doma i v zahraničí, v letech 2002 – 2010 předsedou České neurochirurgické společnosti, 1996 – 2000 člen výboru České neurologické společnosti, od roku 2011 je prezidentem Evropské asociace neurochirurgických společností – EANS, od roku 2001 je členem redakce časopisu Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, od roku 2005 člen redakce Central European Neurosurgery aj., Kromě odborné činnost se věnuje péči o veřejný prostor dialogy v Českém rozhlasu.

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Bene%C5%A1_%281953%29)

publikováno: 14. 4. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Už dávno nejde o žádného Šmardu!

Začátkem července jsem napsal článek uvedený otázkou, zda snad tentokrát nepřijde Vítězný únor uprostřed léta. …

Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …

Fake news v českém tisku?

„Finsko: V zemi šťastných vyhráli nacionalisté Navzdory proslulému kvalitnímu školství a pověsti nejšťastnějších lidí světa, kterými jsou …