Jak žít a myslet, když žijem jen jednou?

Motto: „Ale jak se vyrovnat se skutečným uměleckým dílem, pro které je konstitutivní právě to, že jemu v odpověď si stále znovu musíme zodpovídat, co dílo i jeho kritika vlastně jsou?“ (Z. Vašíček)

Zdeněk Vašíček:

Demiurg, když emanoval svět idejí, jistě brzy pocítil jeho jalovost a nezáživnost a musel stvořit na doplnění něco tak absurdního a nechutného jako je t.zv. obj. realita, spec. člověk po způsobu Mandevillově, aby svému výtvoru dodal aspoň nějaký ráz. Malé přirovnání vše objasní. Je to něco takového jako když černoši pochcávají sošky svých bůžků – tím je teprve dokonána transsubstance.

(Tertium datur)

Vedle řešení problémů je nutno také tyto zachraňovat a pojišťovat. Leckdy problém řešením jen ztrácí. (Tertium datur)

Nechceme-li ničeho, neomezujeme se. V tom by měla být svoboda. (Tertium datur)

Nemám rád hloupé lidi. Člověk si pak o sobě víc myslí oprávněně mimochodem a je si pak směšný, což jen prohlubuje pocit vlastní hlouposti. (Tertium datur)

Vlivem vážnosti se rozhodujeme lehkomyslně – totiž pro jeden předpoklad, kdežto odpovědnost, pravá vážnost nás vede k tomu, nebereme nic vážně, k ludibrionismu. (Tertium datur)

Svět vytvářejte, ale nepřetvářejte! (Tertium datur)

Lidé by se měli víc zabývat sami sebou. Vnímat, jací uvnitř jsou, co doopravdy cítí. Nehledat berličky v kolektivech. Jen málo lidí unese odpovědnost za své činy, spíš ji různě obcházejí.

(z rozhovoru pro HN)

Na příkladu Haškova Švejka se ukazuje, že vůči historii je konkrétní osud nedůležitý, ale v konfrontaci s ním je historie směšná a nepochopitelná.

(Postoj Tváře)

Lidé se připjali k vnějším vzorcům, zařadili se a pak s hrůzou zjistili, že právě jako se zařazenými je s nimi neosobně zacházeno, že byli proměněni jako Smíšek v loutky, že jsou nuceni přihlížet poradám o vlastním konci. A to dopadli lépe než ti, kteří se identifikovali s kolektivní psychózou a stali se symptomy bludů. Každý postoj, který neumožňuje své korekce, se stává lží.

(Weinerova diagnóza neosobnosti)

Rudolf Jičín

Kdo není filosof, je blázen.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Jednejme jako antičtí bohové /v Offenbachových operetách!/

Gnothi seautón… Lze snad poznat ještě něco jiného?

(Pod sluncem ludibrionismu)

Jen ten není blázen, kdo pochopil, že není bláznů.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Našel se člověk, jenž napsal knihu o dějinách hlouposti. Zdá se mi zbytečná: splývá s dějinami lidstva.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Duté lbi vzájemně resonují … a tak vzniká pravda.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Těžko na šprtovi /filologovi, biologovi, logovi/ žádat, aby ještě myslel.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Člověk, jak dokazuje jeho historie, byl vždy výlupkem všeho darebáctví. Lstivostí a mazaností, neboli rozumem, dosáhl také priority mezi ostatními hloupými zvířaty, z nichž žádné nemělo dostatek síly, aby ho potrestalo.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Jediný pokrok je morální pokrok. Tedy nebylo dosaženo žádného pokroku. Člověk se nemění, jen několik jednotlivců překonává základní zvrhlosti, charakteristické pro průměrné. O člověku by se mělo přestat mluvit už z pouhého studu.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Civilizace a kultura jsou vzestupem pro ty, kdo je vytvářejí, avšak úpadkem pro ty, kdo jich jen užívají. Pionýři civilizace žili a žijí málokdy civilizovaně; a v očích běžného strávníka kultury žije skutečný tvůrce kultury málokdy kulturně (Šafařík).

Většina je hluboce pod uměním, neschopná ho vnímat. Tak tomu vždy bylo a bude. Na této skutečnosti nelze nic změnit žádnou osvětou či výchovou, žádným pokrokem.

A vzhledem k tomu, že tato většina stále ve větší míře ovládá společenské mínění, můžeme předvídat, že doba zániku umění se neodvratně blíží.

Pojem umění ve smyslu ponoření se do tajemství lidské duše a světa zanikne.

Zůstane jen umění odvozené od slova umět, umění jako dekorace, vkus, móda, zábava, cosi lahodného, zajímavého, roztomilého či překrásného.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Zapomíná se, že umění má jen tehdy smysl, je-li současně filosofií, hledáním tajemství světa. Pokud se jedná jen o estetiku, nelze mluvit o umění v evropském slova smyslu, ale o druhu pitomosti.

Dnešní svět je posedlý estetikou. Vše musí být především hezké, elegantní a moderní.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Vybral David Bartoň.

publikováno: 16. 6. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …

Zpívej, a nemluv!

Operní pěvkyně Dagmar Pecková v loňském roce zpívala českou hymnu na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek …

Neexistující imigranti II.

Muslimská společenská bublina Multikulturalismus je ve své esenci antievropská forma civilizace. Samuel Huntington Úvod Toto …

Jaké jsou ruské plány s námi

Ve stále ještě svobodné části ruského internetu běží vážné a často neortodoxní debaty. Velký a …

Zapřeš tradici a zaměníš směr cesty

V pátek 7. 2. 2020 uplynulo 75 let od popravy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského: původem šlechtice, smýšlením …