Jak žít a myslet, když žijem jen jednou?

Motto: „Ale jak se vyrovnat se skutečným uměleckým dílem, pro které je konstitutivní právě to, že jemu v odpověď si stále znovu musíme zodpovídat, co dílo i jeho kritika vlastně jsou?“ (Z. Vašíček)

Zdeněk Vašíček:

Demiurg, když emanoval svět idejí, jistě brzy pocítil jeho jalovost a nezáživnost a musel stvořit na doplnění něco tak absurdního a nechutného jako je t.zv. obj. realita, spec. člověk po způsobu Mandevillově, aby svému výtvoru dodal aspoň nějaký ráz. Malé přirovnání vše objasní. Je to něco takového jako když černoši pochcávají sošky svých bůžků – tím je teprve dokonána transsubstance.

(Tertium datur)

Vedle řešení problémů je nutno také tyto zachraňovat a pojišťovat. Leckdy problém řešením jen ztrácí. (Tertium datur)

Nechceme-li ničeho, neomezujeme se. V tom by měla být svoboda. (Tertium datur)

Nemám rád hloupé lidi. Člověk si pak o sobě víc myslí oprávněně mimochodem a je si pak směšný, což jen prohlubuje pocit vlastní hlouposti. (Tertium datur)

Vlivem vážnosti se rozhodujeme lehkomyslně – totiž pro jeden předpoklad, kdežto odpovědnost, pravá vážnost nás vede k tomu, nebereme nic vážně, k ludibrionismu. (Tertium datur)

Svět vytvářejte, ale nepřetvářejte! (Tertium datur)

Lidé by se měli víc zabývat sami sebou. Vnímat, jací uvnitř jsou, co doopravdy cítí. Nehledat berličky v kolektivech. Jen málo lidí unese odpovědnost za své činy, spíš ji různě obcházejí.

(z rozhovoru pro HN)

Na příkladu Haškova Švejka se ukazuje, že vůči historii je konkrétní osud nedůležitý, ale v konfrontaci s ním je historie směšná a nepochopitelná.

(Postoj Tváře)

Lidé se připjali k vnějším vzorcům, zařadili se a pak s hrůzou zjistili, že právě jako se zařazenými je s nimi neosobně zacházeno, že byli proměněni jako Smíšek v loutky, že jsou nuceni přihlížet poradám o vlastním konci. A to dopadli lépe než ti, kteří se identifikovali s kolektivní psychózou a stali se symptomy bludů. Každý postoj, který neumožňuje své korekce, se stává lží.

(Weinerova diagnóza neosobnosti)

Rudolf Jičín

Kdo není filosof, je blázen.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Jednejme jako antičtí bohové /v Offenbachových operetách!/

Gnothi seautón… Lze snad poznat ještě něco jiného?

(Pod sluncem ludibrionismu)

Jen ten není blázen, kdo pochopil, že není bláznů.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Našel se člověk, jenž napsal knihu o dějinách hlouposti. Zdá se mi zbytečná: splývá s dějinami lidstva.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Duté lbi vzájemně resonují … a tak vzniká pravda.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Těžko na šprtovi /filologovi, biologovi, logovi/ žádat, aby ještě myslel.

(Pod sluncem ludibrionismu)

Člověk, jak dokazuje jeho historie, byl vždy výlupkem všeho darebáctví. Lstivostí a mazaností, neboli rozumem, dosáhl také priority mezi ostatními hloupými zvířaty, z nichž žádné nemělo dostatek síly, aby ho potrestalo.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Jediný pokrok je morální pokrok. Tedy nebylo dosaženo žádného pokroku. Člověk se nemění, jen několik jednotlivců překonává základní zvrhlosti, charakteristické pro průměrné. O člověku by se mělo přestat mluvit už z pouhého studu.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Civilizace a kultura jsou vzestupem pro ty, kdo je vytvářejí, avšak úpadkem pro ty, kdo jich jen užívají. Pionýři civilizace žili a žijí málokdy civilizovaně; a v očích běžného strávníka kultury žije skutečný tvůrce kultury málokdy kulturně (Šafařík).

Většina je hluboce pod uměním, neschopná ho vnímat. Tak tomu vždy bylo a bude. Na této skutečnosti nelze nic změnit žádnou osvětou či výchovou, žádným pokrokem.

A vzhledem k tomu, že tato většina stále ve větší míře ovládá společenské mínění, můžeme předvídat, že doba zániku umění se neodvratně blíží.

Pojem umění ve smyslu ponoření se do tajemství lidské duše a světa zanikne.

Zůstane jen umění odvozené od slova umět, umění jako dekorace, vkus, móda, zábava, cosi lahodného, zajímavého, roztomilého či překrásného.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Zapomíná se, že umění má jen tehdy smysl, je-li současně filosofií, hledáním tajemství světa. Pokud se jedná jen o estetiku, nelze mluvit o umění v evropském slova smyslu, ale o druhu pitomosti.

Dnešní svět je posedlý estetikou. Vše musí být především hezké, elegantní a moderní.

(Kladivo na dvounohý hmyz)

Vybral David Bartoň.

publikováno: 16. 6. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …