Stříbrná liška Jany Nagyové

V poslední době se v českých médiích spekuluje, zda nashromážděné cennosti Jany Nagyové byly úplatek, nebo ne (např. na Reflex.cz: „Krutý trest za vášeň pro luxus!“ Stojí za to úvod článku citovat celý: Jana Nagyová milovala luxusní věci. Dostávala je od svých přátel. Je to sice problematické, ale daleko větším skandálem je chování policie, která účelově zveřejňuje informace, jež nemusejí vůbec souviset s vyšetřováním. Poukazování na luxus si nezadá s metodami komunistů po roce 1948. Zdroj Reflex.cz).

Byla na začátku drahá kabelka, a poté protislužba, nebo dostala Jana Nagyová cenné dary za odměnu? Odpověď zní: je to jedno – 1) jako pracovnice státní správy neměla žádné dary přijímat, 2) v případě pochybení (přijetí cenného daru) mělo být její chování předmětem disciplinárního řízení.

V etickém kodexu státní správy z roku 2012 (!) čteme: „Zásadní porušování (kodexu) bude posuzováno jako porušení zákoníku práce, resp. pracovního řádu se všemi z toho vyplývajícími důsledky.“ Porušení etického kodexu může být posouzeno jako porušení zákoníku práce (tj. i důvod k ukončení pracovního poměru). Na to pamatuje zákon o státní službě, který však zatím nenabyl účinnosti (viz Služební zákon, část Páta č. 218/2002 Sb.).

Podle (mnohem detailněji rozpracovaných) etických kodexů všech vyspělých organizací či úřadů státní správy se dary prostě nepřímají (anglicky bychom to nazvali jako „rule of a thumb“ – tj. pravidlo, podle kterého se lze obecně řídit); kromě propagačních materiálů (tužky, sešity atd.) a oficiálních recepcí a slavností (placené jídlo), musí být všechny dary nahlášeny příslušné nadřízené autoritě/odd., které musí přijetí zaměstnanci schválit. Například Evropská komise přijetí jakéhokoliv daru v hodnotě vyšší než 150 EUR odmítá automaticky.

Politika přijimání darů se samozřejmě různí. Například britská královna by „Kalouskův“ zlatý plíšek od Státní tiskárny cenin zřejmě přijala: v kodexu královské rodiny stojí, že dary od státních úřadů při vhodných příležitostech přijímá, a zároveň zde není uvedena maximální nominální hodnota takového daru. OSN má zase etický kodex pro dodavatele služeb – české firmy by se měly naučit, že hodnotnější dary patří jejich obchodním partnerům a klientům, nikoliv státním úředníkům, kteří mají vliv na tok veřejných financí, a musí zůstat nestranní.

Nejen díky antropologickým a sociologickým výzkumům totiž víme, že pokud člověk dar přijme, má za to, že je nutné jej v přiměřené lhůtě oplatit (Marcel Mauss – Esej o daru, později Pierre Bourdieu – Teorie jednání). Když státní úředník přijímá dary za statisíce, nejde jen o profesní a etický přešlap, ale také o možnou úplatnost. V každém případě musela být míra tlaku na reciproční jednání, kterou Jana Nagyová pocítila, mimořádně vysoká.

publikováno: 29. 6. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Inspirováno Slovenskem

Ve víru dění a marketingových rejů kolem předběžných závěrů auditu Evropské komise, mapujícího střet zájmů Andreje …

Od hrdinství na milimetry – Čurda z Hlíny

Je poledne 16. června 1942 a Karel Čurda, parašutista skupiny Out Distance, vstupuje do Hlavní úřadovny …

Vyhazov z práce za názor proti funkcionářům

„Můj otec pochází ze Slovenska, moje matka je z Rumunska. Do Čech dorazili se svými rodiči …

O co jde v Hongkongu a proč

V Hongkongu jde o všechno. Pokud extradiční zákon projde, poslední ostrůvek svobody v ČLR bude …

Bohům se nic nestane

Velký den. Přes den jsem nasmlouval brigádníky a sklízeli jsme první víno. Nádhera, vypadá dobře. …

Sebevražda nebo euthanazie jako nejdůležitější otázka

(v polemice s textem Petra Placáka ZDE) Ahoj Petře! Po návratu z Kolumbie mne čekalo příjemné překvapení: …

Reklama na dobrou smrt

Deset argumentů proti euthanasii – polemika nejen s Lubomírem Martínkem. Euthanasie je v nemalé části evropské společnosti …

Záznam krizové porady ANO aneb Dycky Babiš!

AB (Andrej B.): „Čau lidi, tak je fajn, že stě dorazili. Sorry jako, že dnešní …