Stříbrná liška Jany Nagyové

V poslední době se v českých médiích spekuluje, zda nashromážděné cennosti Jany Nagyové byly úplatek, nebo ne (např. na Reflex.cz: „Krutý trest za vášeň pro luxus!“ Stojí za to úvod článku citovat celý: Jana Nagyová milovala luxusní věci. Dostávala je od svých přátel. Je to sice problematické, ale daleko větším skandálem je chování policie, která účelově zveřejňuje informace, jež nemusejí vůbec souviset s vyšetřováním. Poukazování na luxus si nezadá s metodami komunistů po roce 1948. Zdroj Reflex.cz).

Byla na začátku drahá kabelka, a poté protislužba, nebo dostala Jana Nagyová cenné dary za odměnu? Odpověď zní: je to jedno – 1) jako pracovnice státní správy neměla žádné dary přijímat, 2) v případě pochybení (přijetí cenného daru) mělo být její chování předmětem disciplinárního řízení.

V etickém kodexu státní správy z roku 2012 (!) čteme: „Zásadní porušování (kodexu) bude posuzováno jako porušení zákoníku práce, resp. pracovního řádu se všemi z toho vyplývajícími důsledky.“ Porušení etického kodexu může být posouzeno jako porušení zákoníku práce (tj. i důvod k ukončení pracovního poměru). Na to pamatuje zákon o státní službě, který však zatím nenabyl účinnosti (viz Služební zákon, část Páta č. 218/2002 Sb.).

Podle (mnohem detailněji rozpracovaných) etických kodexů všech vyspělých organizací či úřadů státní správy se dary prostě nepřímají (anglicky bychom to nazvali jako „rule of a thumb“ – tj. pravidlo, podle kterého se lze obecně řídit); kromě propagačních materiálů (tužky, sešity atd.) a oficiálních recepcí a slavností (placené jídlo), musí být všechny dary nahlášeny příslušné nadřízené autoritě/odd., které musí přijetí zaměstnanci schválit. Například Evropská komise přijetí jakéhokoliv daru v hodnotě vyšší než 150 EUR odmítá automaticky.

Politika přijimání darů se samozřejmě různí. Například britská královna by „Kalouskův“ zlatý plíšek od Státní tiskárny cenin zřejmě přijala: v kodexu královské rodiny stojí, že dary od státních úřadů při vhodných příležitostech přijímá, a zároveň zde není uvedena maximální nominální hodnota takového daru. OSN má zase etický kodex pro dodavatele služeb – české firmy by se měly naučit, že hodnotnější dary patří jejich obchodním partnerům a klientům, nikoliv státním úředníkům, kteří mají vliv na tok veřejných financí, a musí zůstat nestranní.

Nejen díky antropologickým a sociologickým výzkumům totiž víme, že pokud člověk dar přijme, má za to, že je nutné jej v přiměřené lhůtě oplatit (Marcel Mauss – Esej o daru, později Pierre Bourdieu – Teorie jednání). Když státní úředník přijímá dary za statisíce, nejde jen o profesní a etický přešlap, ale také o možnou úplatnost. V každém případě musela být míra tlaku na reciproční jednání, kterou Jana Nagyová pocítila, mimořádně vysoká.

publikováno: 29. 6. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …