Naši sourozenci umírají

Když za války nacisté vyvražďovali Židy, neměli zájem na tom, aby se o tom vědělo. Vyhlazování Židů se snažili utajit jak před vlastním obyvatelstvem (byť by patrně jeho většina s tímto vyhlazováním souhlasila), tak zejména před cizinou (byť bylo Německo s velkou částí této „ciziny“ ve válečném stavu).

Když jsou nyní vyhlazováni křesťané na Blízkém východě, konkrétně na území, které ovládá tzv. „Islámský stát“, jsme o tom informováni takřka v přímém přenosu. Nikdo z nás nebude jednou moci tvrdit to, co po porážce Hitlera tvrdilo mnoho Němců: „My jsme o tom nevěděli.“ Ti, kdo zabíjejí křesťany, jsou natolik přesvědčeni o „správnosti“ svého počínání, že své hrůzné činy filmují a fotografují a následně zpřístupňují na internetu. Na rozdíl od nacistů mají zájem na tom, aby se o tom, co činí, dovědělo co nejvíce lidí.

Přesto není vůbec jednoduché zjistit přesnou pravdu. Pokud se k nám dostanou fotografie křižování nebo poprav, nevíme, zda byly pořízeny v Sýrii, nebo v Iráku (nebo snad ještě někde jinde?), a zpravidla také nevíme, zda jsou staré den, týden, měsíc či rok. Bylo takto popravených padesát, pět set, pět tisíc?

Nicméně ač si nemůžeme být jisti těmito detaily, je zřejmé, že křesťané na Blízkém východě nemají žádnou (bezprostřední) budoucnost. Člověk by očekával, že „svět“ se jim bude snažit bezprostředně pomoci, protože beznadějnost jejich postavení je mimo diskusi. Nic však přesto nenasvědčuje tomu, že by se ať už Spojené státy nebo Evropská unie snažily v této věci cokoli podniknout.

Sám jsem se snažil získat podporu některých vládních činitelů pro alespoň symbolickou pomoc těmto lidem. Zatím marně. Přesto jsem získal jednu velmi pozitivní zkušenost: Když jsem na toto téma napsal článek, který byl zveřejněn na Neviditelném psu (sekulární médium) a na Křesťanu Dnes (křesťanské médium), ihned se ozvaly desítky, ne-li stovky lidí s nabídkou (alespoň) finanční pomoci a zpravidla s dotazem: „Co bych ještě mohl(a) udělat?“ Nepamatuji se, že bych na některý ze svých článků dostal tolik reakcí. Je zřejmé, že řada našich spoluobčanů, a to nejen křesťanů, situaci sleduje a že jim osud blízkovýchodních křesťanů není lhostejný.

Obávám se, že na pomoc vlády spoléhat nemůžeme. Dostat sem nějakého iráckého křesťana a zajistit mu budoucnost v naší zemi by vyžadovalo značné náklady – ty by šly spíše to statisíců než do desetitisíců. Mám na mysli náklady na letenku (asi 30 000–35 000 Kč), na pobyt zde do vyřízení povolení k trvalému pobytu a nalezení práce (tyto náklady nedokážu vyčíslit). Když o tom přemýšlím z tohoto konce, mám pocit, že vlastně příliš pomoci nemůžeme.

A pak na mě přijdou takové divné myšlenky. Představuji si historika z konce 21. století, který píše práci o událostech první čtvrtiny tohoto století, tedy o událostech, jichž jsme svědky – a vlastně také aktéry. Bude tento historik muset konstatovat, že blízkovýchodní státy byly „vyčištěny“ od křesťanů – a že jejich blahobytně si žijící sourozenci v západních zemích pro ně nehnuli prstem? Nebo možná hnuli, ale bylo to vše příliš málo a příliš pozdě? Jak asi obstojíme před soudem budoucnosti? Pamatujme, na rozdíl od Němců za války nemáme žádnou výmluvu.

Nicméně, co záleží na soudu onoho hypotetického historika? My přece staneme před jiným soudem, který má nesrovnatelně vyšší relevanci. Před soudem toho, který mimo jiné řekl: „Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít, byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.“ (Mt 25,35–36)

A tak mi zůstávají hodně smíšené pocity. Na jednu stranu radostné poznání, že je zde mnoho lidí, kterým není jedno, že pár tisíc kilometrů od nás umírají lidé pro svou víru. Pro … naši víru. Na druhé straně vědomí, že jsme pro ně zatím udělali velmi málo.

Jak je to vlastně ale s tou vírou? Slyšel jsem názor, že jsou to neprobuzení, naprosto tradiční křesťané, kteří vlastně neznají Pána Ježíše. Ponechávám teď stranou otázku, zda je to dostatečný důvod nepřijít jim na pomoc, když jim jde o život. Nebo nám jich má být méně líto?

Mám ale dobrý důvod před tímto hodnocením blízkovýchodního křesťanstva varovat. Když jsem byl naposledy v Izraeli, setkal jsem se tam s iráckou křesťankou, které se podařilo uprchnout do Izraele. Byla celá v černém, vlastně k nerozeznání od starších Palestinek. S dvěma přáteli jsme s ní strávili v rozhovoru asi hodinu a půl. Její příběh byl tak plný zázraků, že před ní průměrný západoevropský charismatik působí jako tradice sama. Samozřejmě nemohu tvrdit, že tak intenzivně a živě prožívají svou víru všichni blízkovýchodní křesťané. Možná byla výraznou výjimkou. Nicméně já už si nikdy nedovolím tvrdit, že tradiční blízkovýchodní církve jsou „mrtvé“.

Jsem rád, že se někteří Češi mohou snažit pomáhat i přímo na místě. Naplňují slovo z Galatským: „Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (Ga 6,10)

Dokud máme čas… To jsou vážná slova! Chcete něco udělat pro Ježíše? Udělejte to raději hned… Dokud máte čas…

Humanitární pomoc křesťanským uprchlíkům v Iráku zprostředkovává např. NF Nehemia (ITALwww.nehemia.czITAL). Chcete-li na tento účel přispět, použijte prosím č. ú. 1057340/2060, v. s. 1002. Kontakt pro získání potvrzení o daru: office@nehemia.cz

Další křesťanskou organizací, která distribuuje pomoc iráckým běžencům, je Krmte hladové (Feed the Hungry). Příspěvky posílejte na účet č. 19-278 345 0217 / 0100 (na Slovensku účet 262 270 1492 / 1100), v. s. 1403.

Humanitární pomoc v Sýrii zajišťuje také organizace Člověk v tísni. Číslo konta SOS Sýrie: 92329232/0300. Lze také poslat DMS ve tvaru DMS SYRIE na číslo 87777. Koordinátorka Člověka v tísni pro Sýrii: Jitka Škovránková, tel. 777 787 934, jitka.skovrankova@clovekvtisni.cz

publikováno: 17. 11. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …