Inšálláh

Charlie Hebdo byl vlastně jediný časopis, který se na našem islamofobním Západě Mohameda jaksepatří zastal. Proto zaútočit na jeho redakci bylo nejen hrůzné, jak všichni zdůrazňují, ale zároveň nespravedlivé. Copak nebožáka na obálce neznázornili, jak si rve vlasy ze zoufalství, že se na něj poslední dobou pořád lepí nejrůznější pitomci, kteří nic nepochopili z jeho poselství? Je zde snad lepší způsob, jak sdělit, že proti Mohamedovi samotnému nic nemáme?

Z obecnějšího hlediska tu lze říct, že být prorokem není zjevně snadné, nejen ve vlastní zemi, a mnozí jiní proroci z jiných civilizačních okruhů než z toho islámského by nám bezpochyby mohli mnohé vyprávět o chumáčích vlasů, které si vyrvali ze zoufalství nad svými ovečkami. Z toho, co všechno se natropilo v často i nedávných dějinách, tu ve jménu víry, tu ve jménu té či oné spásonosné ideologie, jde opravdu hlava kolem.

Tento společný všelidský podíl, tu na slepém fanatismu tu na prachsprosté hlouposti, je možná tím naším největším zdrojem naděje tváří v tvář tomu, co provádějí někteří z nás lidí ve jménu boha, který se náhodou jmenuje jinak než třeba ten náš. Má-li ale pravdu Descartes, když už mluvíme pod vlivem francouzských událostí, – filosof, na němž si Francouzi tolik zakládají- a je-li tomu opravdu tak, že „zdravý rozum je tím, co je na světě nejlépe rozděleno“, pak musíme pevně věřit, že moudrost s hloupostí se ve světě, kde vládne Mohamed, potýkají se stejnou intenzitou jako ve zbytku světa. Představa o tom, že jediní chytří jsme pouze my a že zbytek jsou nenapravitelní blbci, je totiž zdánlivě nevinný kořen jevu, který zde kritizujeme a který jak vidno vede až k vraždění.

Uvažování o dějinách nás obvykle vede k vytváření paralel, o nichž už předem víme, že ne nutně štymují. To nám ale nezabraňuje v tom, abychom je dělali dál, snad proto, že bychom rádi pochopili dějinné mechanismy a to i s vědomím, že je nikdy nepochopíme. Tak tedy například poté, co sovětské tanky v roce 1968 rozdrtily Pražské jaro, se po Praze vtipem říkalo, že teď už zbývají tak akorát dvě řešení: přirozené a nadpřirozené. To přirozené by spočívalo v tom, že Češi povstanou a Rusy vyženou, tak jak to národy napříč dějinami dělávají s okupanty. To nadpřirozené by znamenalo, že v Rusku zavládne něco jako Moskevské jaro a Rusy nikdo nebude muset vyhánět, alespoň ne silou. Představa, že hloupý Ivan by mohl zavrhnout dogmatickou formu komunismu a prahnout po větší svobodě, bylo něco, čemu se kdejaký Čech upřímně zasmál. Copak rozdíl mezi Čechem a Rusem není něco jako rozdíl mezi Masarykem a Ivanem Hrozným? Pokračování příběhu není vzhledem k současnému dění na Východě Evropy jednoznačné, leč jedna věc je jasná: bez atmosféry, jež zavládla v Moskvě koncem 80. let by ledy hned tak nezačaly pukat, mj. v Praze. Nadpřirozené, zázračné, se stalo do značné míry reálným.

Závěr, je-li tu nějaký, nám akorát tak říká, že děj dějin má občas i překvapivá rozuzlení a že zázraky se někdy i dějí. Barbarství tzv. „islámského státu“, jehož obětí jsou v první řadě muslimové samotní, pařížské události a zejména vzájemným respektem prodchnutá reakce na ně, možná neoprávněně přiživují naději, že dojde ke katarzi v islámem ovládaném světě či přinejmenším v některých jeho částech. Tvrzení, že tzv. „arabské jaro“ končí nutně neúspěchem, že demokratizace je v něm nemožná, protože tak akorát dává moc nejtmářštějším složkám tamějších společností, se nám může zdát stejně nepodložená jako představa, že si musíme počkat 500 let, aby se islám doštrachal ke své reformaci a z vřavy náboženských válek zrozené toleranci. Tolik komentovaná současná globalizace nabízí vedle svých negativních dopadů též možnost společného planetárního sdílení emocí a na něj navazujícího pocitu příslušnosti k témuž světu. A spolu s tím naději, že se to hne i tam, kde vládne Mohamed. Dá-li to bůh. Inšálláh.

publikováno: 15. 1. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze“, pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …

Černooký bača ovečky zatáčá

Je velmi obtížné vnějšímu pozorovateli vysvětlit co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás …