Sovětská brutální svévole

Současně se vstupem Sovětské armády v závěru druhé světové války, koncem roku 1944, přistoupily na území Československa speciální orgány sovětské bezpečnosti k rozsáhlému stíhání některých skupin místního obyvatelstva.

Oběti tohoto stíhání byly po zadržení zpravidla vzápětí převezeny do sovětských vojenských táborů v Německu a Polsku nebo přímo do věznic v SSSR, kde byly následně odsuzovány k dlouholetým pobytům v táborech nucených prací.

Toto stíhání postihlo:

  1. Na území tehdejší Podkarpatské Rusi v době od zimy 1944 do jejího oficiálního předání do svazku SSSR v červnu 1945 nezjištěný počet osob, přičemž hlavním cílem byla likvidace všech potenciálních odpůrců Sovětského svazu a představitelů demokratických občanských a politických kruhů, zastrašení pročeskoslovensky orientované veřejnosti a zabránění jakýmkoliv náladám, ohrožujícím připravované připojení území k Sovětskému svazu.

Zatýkáni a odvlékáni do Sovětského svazu byli Rusíni i Ukrajinci, Češi i Slováci, Maďaři i Němci. Mezi zadrženými byli vedle sebe členové a přívrženci předválečné agrární strany a předválečných i okupačních maďarských stran, dále příslušníci ruské emigrace, které Československo ve dvacátých letech využívalo v místní správě a samozřejmě také ukrajinští nacionalisté… Počet odvlečených odhadují různí autoři na několik desítek tisíc.

Šlo o součást dlouhodobého komplexního programu soustředěné likvidace všech předpokládaných protivníků Sovětského svazu a jakékoli protikomunistické opozice.

  1. Na územi Slovenska od počátku roku do jara 1945 desetitisice osob
  • bud’ obviněných z takzvaných válečných zločinů spočívajících v údajné účasti v bojích na straně Nemecka nebo Maďarska a v příslušnosti k aktivistickým proněmeckým organizacím tzv. ,,Slovenskeho štátu” nebo ukrajinskému nacionalistickém hnuti,
  • nebo silně vyvezených do SSSR údajně na pomoc při poválečné rekonstrukci sovětského národního hospodářství a to bez jakéhokoliv obvinění

Z dopisu Mikuláše Dema z Konfederace politických vězňů v Prešově:

„Dne 15. listopadu 1944 jsem odešel (a ještě 17 chlapů) jako civilní občan na tzv. “maleňkuju rabotu”. Odešli jsme z domova dobrovolně, protože jsme chtěli pomoct dát do pořádku rozbombardované mosty na Tise, ale po příchodu do Královského Chlumce, kde nás obklíčili sovětští vojáci, jsme už tušili, že naverbování na krátkodobou práci, je lež, ale už nebylo cesty zpátky… Pochodovali jsme do Samboru, kde bylo shromážděno dva tisíce lidí. Odtud transport v nákladních vagónech do Donbasu. Z naší obce se z osmnácti chlapů vrátilo deset, dva z nich zemřeli krátce po návratu domů.“

  1. Na území dnešní České republiky v době od dubna 1945 do počátku roku 1948
  • nezjištěný počet předních představitelů bývalé ruské antibolševické emigrace žijících v Československu od počátku dvacátých let, většinou absolventů československých vysokých škol a ve své většině tvořících integrální součást českolovenské meziválečné společnosti (generalita a vysocí důstojníci československé branné moci, profesoři na československých vysokých školách, lékaři, autoři významných architektonických děl, technici, úředníci státní správy a podobně). Převážně šlo již o československé občany případně osoby dlouhodobě žijící v ČSR a držitele mezinárodního průkazu totožnosti uprchlíka ze sovětského Ruska.
  • nezjištěný počet českých remigrantů z Ruska, kteří po převzetí vlády bolševiky v roce 1917 opustili bývalou českou krajanskou komunitu v Rusku a svůj tamní majetek a vrátili se se natrvalo do ČSR;
  • nezjištěný počet osob z řad bývalé československé státní reprezentace na Podkarpatské Rusi do roku 1939;
  • nezjištěný počet dalších československých občanů různě se protivivších nebo z neznámých důvodů se znelíbivších představitelům SSSR v ČSR

Hlavním prvkem vznášených obvinění byl vesměs článek 58 tehdejšího trestního zákoníku RSFSR, podle něhož byly stíhány projevy takzvané kontrarevoluce.

Průběh operace proti bývalým ruským emigrantům od počátku ukazoval na dokonalé naplánování celé kampaně. Kromě neomylného směřování ruských operativců vždy na přesné adresy, kde se určené osoby skutečně nalézaly, jasně vyplývá neméně přesně připravený další postup. Často velmi intenzivní výslechy zadržených neměly však žádný vliv na předem dané obvinění ani na rozsudek.

Na území dnešní ČR v době od února 1948 do počátku šedesátých let

  • – nezjištěný počet bývalých příslušníků československých legií v Rusku
  • – nezjištěný počet českých přesídlenců z Volyně
  • – nezjištěný počet československých občanů ukrajinské nebo běloruské národnosti

O pronásledování Čechů je dochováno jen málo svědectví. Což znamená nejen to, že že odvlečených bývalých ruských emigrantů bylo nepochybně skutečně více než obětí z řad Čechů. Zřejmě to také odráží rozpaky, které sovětská zvůle mezi českým obyvatelstvem vyvolávala.

Rodiny odvlečených Čechů byly zaskočeny, protože vyznat se v chaosu poválečného vyřizování účtů, často zdaleka ne jen válečných, nebylo nijak snadné. A bránit se zpupnosti oslavovaných vítězů vyžadovalo velkou odvahu – a hlavně opravdu čisté svědomí.

Konec starých jistot

Naopak rodinám bývalých ruských emigrantů bylo zcela jasné, proč sovětská bezpečnost odvádí jejich otce nebo manžely a přijímaly to jako jednoznačné narušení integrity svého občanského postavení. Zvlášť těžce si tuto křivdu uvědomovaly rodiny již s československým státním občanstvím a české manželky.

Sovětské operativní orgány nijak nezastíraly, že jim jde prakticky výhradně o politickou nebo alespoň veřejnou činnost zadrženého po dobu jeho života v emigraci.

Pro rodiny bývalých ruských emigrantů představovalo odvlečení jejich příslušníků sovětskou bezpečností flagrantní porušení zásadních jistot, které jim poskytlo meziválečné Československo, jež jim umožnilo získat nejen dlouhodobé útočiště, vystudovat i natrvalo se integrovat do československé společnosti.

V Praze se jednou z prvních obětí směršovců stal poslední diplomatický zástupce demokratického Ruska v Československu Vladimír Rafalskij.

Po říjnovém převratu v roce 1917 odmítl poslušnost bolševické vládě a do Ruska se nevrátil. I když si stále zachovával statut běžence z Ruska, v roce 1945 žil se svou rodinou v Československu už 26 let.

Odvlečen byl 11. května ze svého bytu v Pštrosově ulici. Ještě téhož (nebo následujícího) dne v sídle Směrš v Dělostřelecké ulici spáchal sebevraždu skokem z okna.

Generál, legionář, občan ČSR

Tentýž den byl ve svém bytě v Terronské ulici v Dejvicích zatčen Michail Kovalevskij. Do Československa přišel v roce 1922 jako demobilizovaný příslušník bývalé ruské dobrovolnické armády. Vystudoval ČVUT a stal se vyhledávaným projektantem. Od roku 1935 byl československým státním občanem.

Od května 1945 byl veden jako nezvěstný, patrně zahynul v sovětském táboře.

Dne 12. května 1945 byl ve svém bytě v Konviktské ulici na Starém Městě zadržen československý armádní generál Sergej Vojcechovskij.

Původně ruský důstojník působil od srpna 1917 do prosince 1918 ve velitelských funkcích v československých legiích v Rusku. Bojoval proti bolševickým silám v Rusku a v roce 1921 emigroval. Vzápětí získal československé občanství a byl přijat do branných sil v hodnosti generála.

Za všeobecné mobilizace v roce 1938 byl velitelem 1. armády bránící prostor Čech. Aktivní byl posléze i v odboji.

Z jeho bytu jej v květnu 1945 odvedl neznámý kapitán Rudé armády, informace o jeho dalším osudu jsou kusé. Zřejmě putoval do sběrného tábora Směrš v polské Ratiboři, ale ještě v květnu byl převezen do butyrské věznice v Moskvě.

Nejpozději v roce 1947 byl podle očitých svědků již vězněn v jednom z táborů Užlagu. Na jaře 1949 byl převezen do Ozerlagu, kde v roce 1951 zemřel.

Dotazník s žádostí o doplnění údajů o osudu generála Vojcechovského zaslaný v říjnu 1994 Střediskem pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu a Výborem „Oni byli první“ Vojenskému kolegiu Nejvyššího soudu Ruské federace ruská strana už zpět neposlala.

Podrobná příprava na nové časy

Dalším ze zadržených hned v prvních poválečných dnech byl štábní kapitán československé armády Nikolaj Petrov. V Československu tento bývalý kapitán ruského letectva žil od počátku 20. let a získal i občanství nového státu.

„Ten Rus mi řekl, že muž s sebou nic nepotřebuje, že se vrátí dnes nebo zítra,“ popsala zadržení Petrovova manželka.

Další osud Nikolaje Petrova znám není. Pokus pátrat po něm ve sběrném táboře v Ratiboři byl neúspěšný, patrně později zahynul v některém sovětském táboře.

Jiným zadrženým byl 12. května 1945 tehdy osmašedesátiletý bývalý admirál ruského námořnictva Jakov Podgorný. V Československu žil od roku 1922 a byl již československým občanem. Byl zadržen ve svém bytě v Praze – Nuslích a tím stopy po něm zcela mizí.

Sovětským komandem byl 12. května v Praze – Jinonicích zadržen i konstruktér Vladimír Chýlecký. V Československu žil od roku 1921, od poloviny 30. let byl československým občanem.

Právě před týdnem opustil pankráckou věznici, kam byl uvržen gestapem „pro nepřátelský postoj proti Říši“, vzápětí se zapojil do povstání proti okupantům.

Několik dní nato byl zatčen jednotkou Směrš a převezen do SSSR, více než rok byl vězněn v Kyjevě a v srpnu 1946 odsouzen k „svobodnému vyhnanství“ na pět let. Po uplynutí trestu marně usiloval o návrat do Československa a musel další tři roky strávit fáráním v sovětských šachtách. Vrátil se až v květnu 1955.

Pro všechny své oběti si komanda Směrš přicházela na jisto – do jejich domovů. Sovětská bezpečnost měla činnost bývalých ruských a ukrajinských emigrantů velice podrobně zdokumentovanou.

Citujeme z knihy :„Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945 – 1955“, kterou v roce 2003 vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“.

publikováno: 20. 5. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …