V kauze Nagyová selhala média

Značná část společnost a médií je z rozhodnutí soudu v „kauze Nagyová“ rozhořčena, neboť je podle nich neočekávané a šokující a jde prý o výsměch spravedlnosti.

Bývalou šéfku kabinetu premiéra Petra Nečase Janu Nagyovou-Nečasovou zprostil Obvodní soud pro Prahu 1 obžaloby v případu údajného zneužití Vojenského zpravodajství. Zproštěni byli také tři obžalovaní zpravodajci vojenské rozvědky.

Pokud bychom vycházeli ze zpráv médií za poslední dva roky, skutečně se rozsudek může jevit jako „neočekávaný a šokující“. Svědčí to však spíše o selhání médií.

Soud není arbitr mravnosti

Po nepravomocném rozhodnutí nelze zatím činit závěr o vině či nevině zúčastněných, je ale možné učinit závěr jiný: že celá věc není tak krystalicky jasná, jak jí některá média v uplynulých dvou letech líčila.

Média nekriticky přejímala verzi obžaloby a prokázala absenci jednoho ze základních instinktů žurnalistů, jimiž mají být kritické postoje k represivním složkám státní moci.

Na základě zpráv v médiích o kauze v podstatě o vině Jany Nečasové a zpravodajců nikdo nepochyboval, spekulovalo se pouze o výši trestů.

Skoro se až vnucuje úvaha, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 projevila značnou dávku rozhodnosti a odvahy, když odolala společenskému klimatu a všeobecnému očekávání odsuzujícího rozsudku.

Některé média tak prokázala, že stále nepochopila roli a fungování trestního soudnictví. Naprosto dezinterpretovala funkci a roli trestního příkazu a nepřesně interpretovala i usnesení, kterým byl trestní příkaz zrušen.

Soud nevystupuje v trestním řízení jako arbitr mravnosti, ušlechtilosti a způsobného vyjadřování, ale rozhoduje o tom, zda byla vina prokázána bez rozumných pochyb.

Jako dopisy pracujícího lidu

Úvahy médií o vině osoby, která nebyla pravomocně odsouzena, jsou nepřípustné. Konstatování viny je záležitost výhradně soudu. Jakékoli spekulace médií o vině před pravomocným rozhodnutím jsou nejen neetické a neprofesionální, ale i protiprávní, respektive protiústavní.

Popisovaná trestní věc obsahovala mnoho složitých nuancí práva, navíc se část trestního řízení odehrávala v utajeném režimu. Média si tak ani nemohla udělat kvalifikovaný a úplný obraz o projednávané věci a učinit z toho relevantní závěr o vině či nevině (jakkoli jim ani nepřísluší).

Neprofesionální je rovněž zpochybňování, napadání či zesměšňování rozsudku, který nesouzní s názorem médií.

Jeden internetový server dokonce uspořádal anketu, zda čtenáři považují rozsudek za dobrý či špatný. Provozovatel tohoto serveru se tak zřejmě domnívá, že vina a trest by se měla určovat všelidovým hlasováním.

S dopisy pracujícího lidu žádajícím tvrdé tresty však již máme neblahé zkušenosti.

Článek vyšel na serveru Hlídací pes.

publikováno: 31. 5. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …

Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …

Zpívej, a nemluv!

Operní pěvkyně Dagmar Pecková v loňském roce zpívala českou hymnu na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek …

Neexistující imigranti II.

Muslimská společenská bublina Multikulturalismus je ve své esenci antievropská forma civilizace. Samuel Huntington Úvod Toto …

Jaké jsou ruské plány s námi

Ve stále ještě svobodné části ruského internetu běží vážné a často neortodoxní debaty. Velký a …