Nic k zahození

Básně, které vznikaly déle než dvacet let, shrnul Jiří Šalamoun v roce 2000 do objemné prvotiny s názvem Počasí na vraždu aneb Silná dobrá vůle (Argo, 2000). Skládá se ze sedmi oddílů, které vesměs vycházejí z rukopisných sešitů (první vznikl v letech 1978-1982, poslední je datován rokem 1998). Druhou a poslední Šalamounovu sbírku Andělíčku, můj vrchní strážníčku aneb Labyrint po vybombardování (Knihovna Jana Drdy, Příbram 2005) lze vnímat jako dodatečný osmý oddíl s texty, které na předchozí knihu podle datací bezprostředně navazují. Svou poetikou se od ní příliš neliší, snad jen o něco více tendují ke gnómičnosti a sarkasmu.

Básně autor zpočátku publikoval jen v katalozích ke svým výstavám a teprve v devadesátých letech i časopisecky v Literárních novinách a Prostoru. Známý umělec tak slovesnou část své tvorby předkládal publiku jako okrajový doplněk výtvarného díla a sám ji navíc sebeironicky zlehčoval, když ji označoval za „racionelně amatérskodiletantské“ či „autoterapeutické“ básničky. Zmíněná prvotina s více než stovkou textů se přitom v kontextu české poezie druhé poloviny minulého století rozhodně nejeví nikterak marginálně. Je dílem navýsost zralým a osobitým, které by se nejspíš setkalo s mnohem větším ohlasem, kdyby se autor tak suverénně neprosadil v jiné oblasti umělecké činnosti.

Poetika Šalamounových textů je nepochybně hluboce spřízněna s vizuálním světem jeho kreseb, po formální stránce si však zachovává plnou svébytnost. Na rozdíl od výtvarného projevu nesází na svěžest naivity a nespoutaného dětského fantazírování, nepohrává si se zdáním neumělosti, nenacházíme tu obrázková písma ani primitivistické řady tajuplných znaků sugerujících jakousi sotva rozluštitelnou naraci. Verše naopak působí docela smysluplně, ba dokonce rafinovaně: mají svůj pevný tvar i rytmus, místy jsou výrazně zvukomalebné a nalézáme v nich přesné a pádné formulace. Vyjadřují rozmanité nálady od sklíčenosti a zděšení přes drobné radosti pojaté s jemným humorem až po sžíravou ironii, z níž občas zavane i pobouření, ba vztek. Hojné jsou aluze či citace z rozmanitých sémantických polí, vedle lidových pořekadel a říkadel tu občas zazní ozvěny politických hesel, žurnalistických floskulí či byrokratických frází, jejichž zatuhlou nesmyslnost zdůrazňuje přesazení do jiného, přirozenějšího kontextu. Efekt je komický, v pozadí však často prosvítá hrůza či znechucení.

Výrazové prostředky Šalamounových básní odkazují k expresionistickým počátkům moderní poezie, ale občas v nich zarezonuje i dekadentní nota a někdy se dostávají na pomezí non-sensu, i když místo šoků z absurdity operují víc s překvapivými paradoxy. V rámci českého básnictví nezapřou spříznění s hravými polohami poetismu, svou temně podbarvenou rozmarností mají blízko k odlehčenému zoufalství Oldřicha Wenzla a přirozenou vynalézavostí zase k poetice Jiřího Koláře. Zřejmá je také úzká souvislost s básníky „české grotesky“, v prvé řadě s bizareriemi Ivana Wernische. V tomto případě jde o autorovy trochu mladší vrstevníky a mnohdy i přátele, jejichž samizdatovou antologii sestavil Josef Kroutvor koncem 70. let minulého století, tedy v době, kdy s poezií začínal také Šalamoun.

Básnická síla Jiřího Šalamouna netkví v nějakém světoborném poselství, ale ve zdánlivě nenuceném stylu, který unese neobyčejně široký rejstřík emocí. Nejde přitom většinou o přímočarou výpověď básníkova lyrického já, mluvčí básně se jeví spíš jako literární postava, tedy autorův výtvor, reagující na dramatické či epické situace vytvořené rovněž autorovou ironickou imaginací. Básně zhusta vyznívají jako fragmenty groteskních mikropříběhů nebo jako útržky dialogů z nějaké potrhlé divadelní hry. Čtenář může jen tušit, s čím tak vzrušeně polemizují, pro co apelují, před čím varují a k čemu vyzývají. Vnímá jen řečové gesto. Začne-li pátrat po jeho smyslu, poodhalí se mu i poezie.

publikováno: 5. 6. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …

Potrat

Trvalo staletí, než začalo být tvrzení, že není otázky, která by nemohla být položena, obecně …