Ke svátku našich slovanských věrozvěstů

Poznámka editora Událostí: „Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“ se oficiálně jmenuje dnešní (tj. nedělní) státní svátek. Oba slovanští věrozvěstové byli Řekové ze Soluně, ale jako zodpovědní misionáři se naučili jazyk domorodců, mezi něž přišli šířit víru. Jejich svátek se stal součástí „prvoplánové české státní mytologie“, jak ji společně stvořili po listopadovém převratu historici – státotvorní komunisté s lidskou tváří z okruhu Charty77, historici – komunisté normalizační, kteří se honem honem přizpůsobili polistopadové době (v přizpůsobivosti byli skuteční akrobati) a konečně poslední zbytky národních socialistů, třetihorní fauny z dob Edvarda Beneše. Kromě slovanských věrozvěstů do té mytologie patří ještě Jan Hus (ten Aloise Jiráska, Václava Kopeckého, Zdeňka Nejedlého a Otakara Vávry, ne ten skutečný), 28. říjen, jak jej slavili pejsek s kočičkou, a konečně slavné osvobození, které se odehrálo, jak se nejprve zdálo, 9. května 1945, pak se ovšem ukázalo, že to bylo už o den dřív, a otevřelo periodu národní a demokratické revoluce, která co by dup přerostla v tu socialistickou. Pak je tu ovšem ta druhá, druhoplánová ideologie, kterou se zrádné reakci, k níž jsem již od časného mládí právem počítán, podařilo podloudně legalizovat v době posledních opatadvaceti let, kdy nám vládli politici, kteří nemakali a kradli: začíná 28. zářím, Dnem české státnosti, pokračuje 17. listopadem, Dnem boje za svobodu a demokracii, a končí 1. lednem, dnem vzniku České republiky. Události jako vznik ČSR nebo Husovo vystoupení jsou jistě velmi významné, ale jen v tomhle rámci. A v tomhle rámci je nutné brát i cyrilometodějskou misi, v tom dobrém i v tom horším. Dávám tu čtenářům k dispozici to, co k Cyrilovi a Metodějovi kdysi, v roce 1929, napsal Emanuel Rádl ve své knížce Válka Čechů s Němci“. Uvedl jsem to v Událostech už v roce 2001, ale protože to už jistě všichni zapomněli, myslím, že si to mohu dovolit. Podotýkám ještě jen, že Emanuel Rádl (1973-1942) byl český filosof a biolog, žák T. G. Masaryka. Byl evangelík a politicky byl spřízněný se sociální demokracií. Od svého velkého učitele pochytil taky schopnost nebrat si zbytečné servítky, když jde o zásadní věc. Tedy: slovo má Emanuel Rádl:

… Nová víra vtloukána do hlav nevěřících barbarsky. Kristův kříž byl ukládán národům ve válce přemoženým a věda těm, kdo neuvěřili, že láska k bližnímu a pokora je zásadou rytířských věrozvěstů! Krev tekla potoky; rozsáhlé kraje byly zpustošeny, věrozvěstové vybili ve jménu Kristově všechno: muže, ženy, děti, zajatce… Co tedy máme říci o těchto ukrutnostech? Jest mnoho lidí vůle někdy dobré, někdy pochybné, kteří si berou špatnost lidskou za záminku, aby nemuseli rozhodovat v zápase ideovém. Za světové války bylo mnoho „pacifistů“, kteří se dovolávali ukrutností páchaných na všech stranách a odsuzovali šmahem všechny válčící, neohlížejíce se na to, zač kdo opravdu bojuje. Dáme se touto metodou zaslepit? Nechť se ohavnosti páchaly za světové války na všech stranách, ve válce nešlo o tyto ohavnosti, nýbrž o ideály. A tak tomu bývalo i v dějinách středověké Evropy. V době, kdy se Evropou šířilo křesťanství, bylo cílem: svět ducha jako nejjistější skutečnosti, ducha, jenž vládne mimo tento svět, na věčném nebi, a symbolicky se projevuje v obřadech a zřízeních církevních; ideálem byla světová obec, kosmopolis, organizovaná nábožensky, vedená z Říma, založená na světovém jazyku, na latině, jako dorozumívací řeči; věřilo se v útočný individualismus, jenž, spoléhaje na Boha a na vlastní svědomí, snaží se o loajálnost k autoritě duchovní i světské; rytíř a mnich byli vzorem života, heslo „služby“ bylo vůdcem, misionářské úsilí nejvyšším projevem životnosti…

V době života a působení svatých Cyrila a Metoděje pokročil jeden ze světodějných přelomů, jimiž jsou dějiny Evropy bohaté: velice se tehdy rozšířila trhlina mezi katolickým a pravoslavným křesťanstvím… Rozlomí církevní rozkol kmeny, obývající v Čechách a na Moravě, na dva národy, katolický a pravoslavný? Propadne snad celá země československá kultuře balkánské? Či ji snad ovládne papež? Před takovou otázkou stál tehdy rodící se český národ… Je zjevné, že přitom šlo taky o materiální zájmy, neboť každá idea je v nějaké formě spojena s hmotou; a jak už lidé jsou, vrhali do boje svá chytráctví, osobní zájmy, antipatie, tu a tam i zásady – a Prozřetelnosti přenechávali, aby z této změti hmoty a ducha hnětla světové dějiny.

Co jsou nám dnes materiální starosti tehdejších lidí, zloba německých biskupů, kolísání věřících, zima, kterou zkoušel Metoděj ve vězení? Šlo tehdy o boj pravoslaví s katolictvím na půdě československé a naše otázka jest: který z těchto dvou programů pro vznikající křesťanství byl správnější? Který sliboval zdravější náboženský vývoj? Pro který bychom se rozhodli my, kdybychom byli měli tehdy volit, jsouce poučeni tak, jak jsme o obojím vyznání poučeni dnes?…

Nacionální rozdrobení křesťanského Orientu pochází ze slabosti tohoto křesťanství, které nedovedlo udržet jednotnou organizaci ovládanou jedním duchem, a rozpadlo se tedy na přírodní součástky, které od té doby ovládá jen jednotný zvyk, nikoli jednotné přesvědčení… Orientální nacionální církve zůstaly kulturně bezvýznamné, nestavše se zdrojem nových idejí ani pro svou vlast, ani pro lidstvo… Nic nenasvědčuje tomu, že by „slovanská bohoslužba“ soluňských bratří patřila jinam než do této orientální slabosti myšlenkové vůči přírodním poměrům, jakými je i jazyk. Slovanští věrozvěstové „činili ústupky“ jazyku, kdežto náš západní nacionalismus vidí v jazyku kulturní sílu. Připomeňme si ještě jednou důvod, který věrozvěstové mají pro zavedení slovanské bohoslužby: je prý to lid „tvrdé šíje“, a proto prý je třeba povolit jeho hlouposti a mluvit k němu slovansky a ne latinsky. Bylo by možno takovým trapným způsobem odůvodňovat ideály reformační nebo moderní demokratismus? … Šlo o rozpor mezi počínajícím se pravoslavím a katolictvím. Pravoslaví, mystičtější a ideově malátnější, podrobovalo se více místním slabostem, za jakou pokládalo řeč domorodců; katolictví, energičtější, hájilo práva kulturního jazyka, jakým byla tehdy latina. Šlo za druhé o právní otázku, kdo za panujících právních poměrů má církevně vládnout nad Moravou a sousedními zeměmi. papež rozhodl svým mocným slovem, že právo patří jemu…

Křesťanství promluvilo k Čechům evangelium, „že se naplnil čas a přiblížilo se království boží“; nebesa se otevřela; poprvé Češi zažili dotek věčnosti. Máme snad předpokládat, že Češi, uslyševše německé misionáře takto kázat, neodpovídali: „Pane, půjdu za tebou, kamkoli se obrátíš“, nýbrž že měli jen smysl pro to, jaké mají misionáři šaty a jaký akcent? „Nechať mrtví pochovávají mrtvé své, ty však, jda, zvěstuj království boží.“ I Palacký pochovával mrtvé své; pro něho hlavní byla náhodná a politická věc, že to byli Němci, kteří kázali evangelium, a vedlejší byl obsah kázání. Budeme i my pochovávat mrtvé své? Západní křesťanství bylo pro nás spásou…

Emanuel Rádl, Válka Čechů s Němci

publikováno: 7. 7. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …