Demagogie

Demagog je člověk, který hlásá věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to lidem, o nichž ví, že jsou hlupáci.

H.L. Mencken, US novinář, satirik a kulturní kritik

Protože politik nikdy nevěří tomu, co říká , je překvapen, když se mu věří na slovo.

Charles de Gaulle

Dívat se lidu na hubu je něco úplně jiného, než podle jeho huby mluvit.

Bertold Brecht

V antickém řeckém státě byl demagog uznávaným vůdcem lidu (demos-agein je lid-vésti), tedy také tvůrce veřejného mínění, novočesky opinion maker. Teprve později, když byli demagogové přistihováni při překrucování faktů a při nabízení jednoduchých receptů na komplikované společenské jevy, dostalo toto označení pejorativní nádech… Někdy to trvá dosti dlouho, než veřejnost a hlavně její méně vzdělané vrstvy pochopí, že líbivě zjednodušené návody na zvládání těžko řešitelných situací je vlastně podvod.

Vystupovat na obranu národních zájmů a národní identity je vyzkoušená metoda, jak sjednocovat šiky proti těm, kteří je údajně nebrání. Metoda zvláště účinná, jestliže se jako verbální perpetuum mobile bez přestání vkrádá do každého veřejného projevu. V mechanice je perpetuum mobile pouze hypotetický přístroj, protivící se fyzikálním zákonům, v rétorice je to naopak velmi spolehlivá páka mobilizující davy.

Borci za národní zájmy zpravidla podstatu národních zájmů nedefinují, zvláště když se cíle národních států mění v čase podle politické konstelace. František Palacký vymezil v polovici 19. století český národní zájem za pomoci analýz tehdejší mocenské rovnováhy ve středu Evropy. Konstatoval, že národní stát je z hlediska obrany českého národního zájmu slabý. Proto viděl jediné možné zajištění národního zájmu Čechů v širším státním rámci, než je ten, který nabízí idea národního státu. Hledal zajištění existence Čechů ve federální rekonstrukci Rakouska. „Musíme Rakousko ustrojit tak, aby národové rády byly v Rakousku“(1) To bylo v době, kdy fenomén globalizace ještě neexistoval, ani jako sociologická fantazie. Nikdo soudný asi nebude tvrdit, že role českého národního státu v dnešní globální konkurenci zesílila, že se obejde bez synergie evropského souručenství, nehledě na obranyschopnost státu. Kdo požaduje referendum o vystoupení z Evropské unie je demagog. Lidé, kteří manipulátorům veřejného mínění naslouchají, nemají většinou představy jaké by bylo ekonomické a politické postavení malého solitérního státu, trčícího jako cizí těleso uprostřed Evropy. Demagogové sami nemají detailní konkrétní programy, jsou to tedy pouhé výkřiky.

Invaze migrantů do Evropské unie se stala vděčným dlouhodobým tématem, jak pro media, tak pro politické reprezentanty, na němž si mohou rétoricky vyzkoušet polemický um o národní identitě, národním zájmu i o národnostních předsudcích. Vědomě používám pojmu polemika, což přeloženo z řečtiny znamená vést slovní válku, narozdíl od argumentativní diskuze. Demagogické prvky jako vyvolávání obav ze ztráty národní identity patří do výzbroje manipulátorů veřejného mínění. Ač oni sami do přímého kontaktu tváří v tvář s běženci nikdy nepřišli ani nemají vlastní dlouhodobé zkušenosti s oblastmi odkud a za jakých okolností běženci přicházejí. Přesto neváhají vytrubovat paušální úsudky o vzdělanosti, cílech a morální kvalitě lidí, kteří prchají před násilím.

Jaký význam mají národní zájmy dnes a jak se proměňují v souvislosti s konstelací mezinárodních vztahů, které se mění v toku doby?

Podstatou národních zájmů v době, kdy pojem globalizace ještě nespatřil světlo světa, byla otázka moci, tedy v době, kdy nacionalistický egoismus vedl k permanentním válkám mezi evropskými sousedy. I dnes, v době vojenských bloků, se diskutuje o národních zájmech, jen rétorika je poněkud zdrženlivější a neurčitá. Přesto se jimi v parlamentních kláních bojovně a inflačně hauzíruje. Demagogové zažívají velikou konjunkturu. Nejdůležitější roli samozřejmě hraje kalkulace s chutěmi většiny voličů.

V roce 1844 si mohl Henry Temple třetí hrabě z Palmerstonu, britský premiér a tehdy představitel velmoci, dovolit říci v parlamentu: „Nemáme věčné spojence, ani věčné nepřátele. Jsou to naše zájmy, které jsou věčné a trvalé a naše povinnost je tyto zájmy držet.“. Bohužel i dnes docházíoživování národních egoismů. Jako v případě Velké Britanie, která se nevymanila ze svých představ „splendid isolation“, kdy v době svého rozkvětu mohla diktovat pravidla „Balance of Power„ v mezinárodních vztazích.

Podobně se vyjádřil i Charles de Gaulle: „Mezi státy neexistuje přátelství, pouze aliance“. Ještě pregnantnější je (zkrácený) přípitek vysokého důstojníka US námořnictva Stephena Decatura (1799 – 1820 ): „Right or wrong, my country“ (Ať dobrá nebo špatná, je to moje vlast). Proklamovaným nacistickým národním zájmem bylo získat pro německý národ Lebensraum na úkor jiných národů. Sovětský svaz rozšiřoval své mocenské území pod jinými hesly, ale se stejným imperiálním záměrem. Ruská státní idea „sbírání ruských zemí“ tj. rozšiřování území ruského státu na západ do Evropy i do Asie vyvstala ve 12. století jako reakce na mongolskou nadvládu z pocitu permanentního ohrožení cizími invazemi. Strach z napadení vnějšími nepřáteli se táhne celou ruskou historií až do dnešní doby a vede nepřetržitým snahám o expanzi. Komplex slabosti střídající se s pocitem nabubřelé síly můžeme sledovat až do dnešních dnů.(2)

Také odkazy na národní tradice a identitu nebývají rozumně odůvodněné. Jen za posledních sto let od vzniku samostatného československého státu zažila česká společnost devět státních forem s různými, často protichůdnými státními ideologiemi, které formovaly (spíše deformovaly) občanskou mentalitu. Všechny tyto atmosférické společenské proměny jsem prožil a tudíž vím o čem píši. (3)

Pod vlivem dějinné diskontinuity a v důsledku narušených občanských hodnot se změnil charakter české společnosti. Není pochyby, že identita českého občana byla silně narušena dvěma násilnými diktaturami. Osamocený (národní?, suverénní?) stát občana a jeho kulturní identitu a hodnoty neochránil ani nevytvořil. Řádilo násilí a bezpráví. Masarykova zásada byla: „Nebát se a nekrást“. Třídní diktatura a společnost nedostatku převrátila tuto zásadu v „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“. Ani čtvrt století po Sametové revoluci tuto společenskou deformaci nevykořenilo, jak se denně dozvídáme z novinových titulků. Odvolávání se na tradiční židovsko- křestanskou etiku je ve státě proslulém svým ateismem při nejmenším pokrytecké.

Globalizace, mezistátní propojení ekonomiky a velkých průmyslových celků, standardizace výrobních prostředků i požadavků na standardní kvalitu potravin, zákonodárství, obranyschopnost i zvýšená mobilita pracovních sil, to všechno vyžaduje nové hodnocení významu a úkolů národního státu v globálním mezinárodním systému, který není k zastavení.

Současná imigrační vlna do Evropy odhaluje slabiny evropského integračního procesu. Je stále patrný rozdílný přístup Evropských zemí k zákonným řízením pro udělování azylu politickým běžencům. V Německu je právo na azyl součástí ústavy. Německo se poučilo z vlastního provinění, kdy před nacismem prchali političtí odpůrci a Židé. Ale ve spolkových zemích bývalé Německé demokratické republiky je veřejné mínění dost odlišné od starých spolkových zemí. PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), která organizuje demonstrace proti běžencům má masový příliv jen ve východním Německu. Na této odlišné atmosféře je patrný dlouhodobý vliv rozdílného politického vývoje v starých a nových spolkových zemích. Šířením strachu z cizinců je PEGIDA příbuzná názorům českého prezidenta a jeho sympatizantů, kteří nediferencovaně hází migranty do jednoho pytle jako beztvarou masu. To jsou atributy demagogie.

Německé politické talk shows diskutují většinou nevzrušeně, kontroverzně a racionálně o všech aspektech imigrace a o jejím zvládnutí, aniž přehlíží vlastní zanedbávání a prevenci migračního problému, který nevyvstal přes noc. Nehází alibisticky vinu pouze na Evropskou unii, aby se sami vyvinili. Stále ještě jsou patrné názory podložené křestanskou etikou (míním etiku prostou dogmat a církevní politiky). Je to nápadný rozdíl od chování českých politiků, kteří převážně zdůrazňují potenciální negativní dopady migrace a znervózňují veřejné mínění šířením obav, ne-li strachu, místo aby vlny rozruchu uklidňovali. České zpravodajství i politika někdy až byrokraticky cynicky přehlíží, že se jedná o lidská individua nesoucí individuální osudy, které je nutno také posuzovat jako jednotlivce.

Naštěstí se ukazuje i jiná tvář občanů této země, byt početně slabší. Jsou to pracovníci českých neziskových humanitárních organizací, jako Člověk v tísni, Lékaři bez hranic, Česká charita, Katolická charita i Poradna pro integraci. Zachraňují pověst české republiky.

Při odhalování pomníku T.G. Masaryka v Olomouci 7. března 1993 pronesl Václav Havel nezapomenutelná slova, netušiv jak budou aktuální o několik let později : „Naše lhostejnost k jiným může mít ostatně jediný možný následek: lhostejnost jiných k nám“.

Poznámky:

  1. Krejčí Oskar: Národní zájem a geopolitika, nakladateltví Universe, Praha 1993, str. 50-51

  2. Bubláková Tereza: Demokracie v Rusku a její kulturně historické předpoklady, Diplomová práce, Vysoká škola ekonomická , Praha 2011

  3. Chyský Václav: Jsme schopni si vládnout? Pro Přítomnost

publikováno: 11. 12. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …