Nesmrtelný ruský dav

Když jsem se z hodovní síně ubíral do tanečního sálu, znovu jsem přistoupil k oknu. Vedlo do nádvoří paláce. Naskytl se mi tam pohled stejně nenadálý a ohromující jako zjevení polární záře na krásném petrohradském nebi, byť v jiném smyslu. Zimní palác má hlavní nádvoří ve tvaru čtverce podobně jako Louvre. Během plesu se celý prostor poznenáhlu zalidnil. Nebe zvolna světlalo, jasně se hlásil den. Ten zamlklý, strnulý zástup, který se dal takříkajíc uhranout nádherným palácem svého vladaře a s nesmělou úctou, ale i živočišnou poživačností hltal odlesky panského hodokvasu, ten dav oněmělý údivem ve mně vyvolal radostný pocit. Konečně jsem v Rusku nalezl dav. Dole bylo vidět jen masu lidí, ani píď země mezi nimi neprosvitla, jak se tlačili. Co se despotických zemí týče, vždycky se mi zdá podezřelé, baví-li se národ ve shodě s vládcem. Bázeň a patolízalství malých lidí, pýcha a licoměrné kavalírství velkých pánů, nic jiného podle mne obyvatelům autokratických států doopravdy od srdce nejde.

Uprostřed petrohradských oslav si sotva mohu nevybavit cestu Kateřiny Veliké na Krym, respektive onu stafáž vesnických fasád naaranžovaných z prken i omalovaného plátna a rozestavených na čtvrt míle od silnice tak, aby panovnice nabyla vítězoslavného dojmu, že se pustinu za její vlády podařilo osídlit. Podobné starosti trápí ruské mozky dodnes. Kdekdo maskuje to špatné a líčí panovníkovi to dobré. Je to věčné spiknutí úsměvů spolčených proti pravdě s cílem zajistit klid na duši tomu, kdo má stát i usilovat o dobro všech. Krom cara není snad v Rusku živoucího člověka. Vždyť nejen jídlem živ je člověk…

Přesto musím uznat, že lid tam setrvával bezmála dobrovolně. Nezdálo se mi, že by ho cokoli nutilo shromáždit se pod carovými okny a na oko se radovat. Sice se radoval, avšak jen z potěšení své vrchnosti. Radoval se tuze rmutně, jak píše Froissart. Nicméně ozdobené hlavy žen z lidu, plátěné hazuky a pestré, vlněné či hedvábné, opasky mužů nastrojených po rusku, přesněji řečeno po persku, záplava barev i nehybnost postav, to celé se mi před očima slévalo v obrovský turecký koberec rozprostřený od jednoho konce nádvoří na druhý z moci kouzelníka, jenž tady řídí veškeré zázraky. Les hlav byl největší okrasou carského paláce o první noci, kdy panovník vdával dceru. Vládce vskrytu smýšlel jako já, protože cizincům laskavě a bez halasu dovolil zahlédnout dav, jenž čistě svou přítomností svědčil o tom, jaký nese podíl na štěstí panstva. Byl to stín lidu na kolenou před neviditelným božstvem. …

Ukázka z překladu Petry Martínkové. Kniha vyšla v nakladatelství Argo

(https://www.kosmas.cz/hledani/?query=custin)

Markýz de Custine: Dopisy z Ruska

Autor, celým jménem Astolphe Louis Léonor de Custine, narozen roku 1790 v Lotrinsku. Celá jeho rodina byla postižena revolučním terorem po roce 1789. Cestuje s matkou, dlouholetou přítelkyní básníka Chateaubrianda, po Evropě. Pod Chateaubriandovým vlivem, rozvíjí své spisovatelské nadání i ambice – píše romány a divadelní hry. Roku 1838 vydává cestopis Španělsko za vlády Ferdinanda VII. Roku 1839 po necelé čtyři měsíce cestuje v Rusku. Roku 1843 vydává knihu Rusko v roce 1839 (Dopisy z Ruska). Roku 1857 umírá.

Do Ruska, řečeno jeho vlastními slovy „se vypravil hledat argumenty proti parlamentní vládě a vrátil se jako ústavověrec“. Jeho kniha bývá srovnávána s Tocquevilleovou Demokracií v Americe, vydanou roku 1835. S výsostným nadhledem i vhledem popisuje proceduru na hranicích, krajinu, Petrohrad, Moskvu, venkov, ceremonie u carského dvora i lidovou náboženskou slavnost. Hutné popisy ústrojně prokládá úvahami, historickými exkurzy, ukazuje konstantní znaky ruské podstaty. Kniha je psána formou (fiktivních) dopisů. Vzhledem k ustavičnému sledování, jemuž byl vystaven, nemohl dopisy odesílat a veškeré písemnosti musel bedlivě ukrývat.

publikováno: 7. 2. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …