Vznešenost zavazuje (Noblesse oblige)

Noblesa je protiklad buranství. Je to ctnost jednotlivce, buranství je příznakem tlupy.

Noblesse oblige

Fanny Ann Kemble, britská herečka a publicistka (1809 – 1893 )

Postrádá česká společnost noblesu, nebo se pro ni tento pojem stal zapomenutým slovem? Má dnešní Čech „jiné starosti“?

Výrok „noblesse oblige“ (vznešenost zavazuje) je vyjádřením životního stylu, který se v současném českém slovníku i v politických diskuzích zřídka vyskytuje a praktikuje. V takřka půlstoletém období diktatury proletariátu noblesa nezapadala do ideologické svěrací kazajky „ctností“ socialistického člověka a i po pádu Železné opony je její návrat do vyšších společenských a politických kruhů více než klopýtavý. Nebylo tempo sociálních přeměn příliš příkré, že nezbyl čas k nadechnutí a k zamyšlení, že tržní hospodářství a nově se stratifikující společnost vyžaduje i nová pravidla zdvořilosti? Český slovní ekvivalent noblesy je vznešenost, resp. urozenost, původně charakterizující aristokratické společenské kruhy. Vyjadřoval nejen rodovou příslušnost, ale též s ní spojované etické vzorce chování.

Evropská společnost se stále více demokratizuje a diverzifikuje, její organizace i struktury nabývají masový charakter a tak žádané etické principy přecházejí, nebo by měly přecházet, na občanské politické a duchovní elity, které jsou, nebo by měly být, nositelkami etického kodexu, majícího všeobecnou platnost pro kultivovné lidské soužití.

Není tomu tak dávno, kdy oficiální evropské šlechtické svazy stanovily závazný šlechtický kodex chování pro 21.století. Stalo se tak v portugalském Oportu 2. září 1989. Za zásadní, žádoucí a s nadčasovou platností byly prohlášeny tyto nejdůležitější společenské a morální hodnoty:

  1. Duchovně-morální hodnoty: Náboženská a filosofická tolerance, neporušitelnost důstojnosti člověka, hájení lidských práv nezávisle na sociálním postavení a rasovém původu, držení daného slova, pravdomluvnost a čestnost.

  2. Rodinné hodnoty: Podporování rodinných vztahů, považování rodiny za základ společnosti, zachovávání rodinných tradic, ochrana kulturního dědictví, vzpomínání na zemřelé, rodinná solidarita a vzájemné respektování generací.

  3. Společenské hodnoty: smysl pro svobodu, schopnost přejmout odpovědnost, kultivovat ducha nezištné služby společnosti, poučení a odpovědnost ze zkušenosti dějin, profesionalita místo průměrnosti, charakterní postoj, který se neorientuje na bezprostřední profit a získání moci, ale na užitečnou práci pro společnost, aktivní podpora výstavby společného evropského kulturního prostoru, znalost cizích jazyků, obětavost, udržování zdvořilých společenských norem a ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů.

Jinými slovy žít civilizovaně, neboť civitas je latinsky obec, což znamená pro svou obec nezištně pracovat a žít, k čemuž slouží nejrůznější občanské, lokální, zájmové a charitativní spolky, nositelé angažované demokracie, komunisty zakazované nebo ideologicky kastrované a též nežádoucí pro Václava Klause, který viděl demokracii jen v soutěži politických stran.

Podle psychologů jsou lidské vzory chování považovány za proces výchovy, která zprostředkuje individuu jistotu při zvládání společenských situací, na rozdíl od zvířat, u kterých se vyvinuly jako řetězec reakcí na vnější podněty. Nevhodná výchova, necitlivá „Kinderstube“ může naopak vést k negativním zvyklostem, které vztah individua ve společnosti silně narušují. Avšak posouzení, co je vhodné, či co je už za hranou společenského taktu, je odvislé od „Kinderstube“ posuzujících a ta může být různá, ba dokonce protichůdná. Výrok „Noblesse oblige“ výstižně vypočítává zdvořilostní požadavky na představitele politické moci, kteří se ale nezřídka řídí spíše hlasem potenciálních voličů nebo volební matematiky, než morálními normami.

Výrok „noblesse oblige“ chce vyjádřit, že vyšší společenské postavení, moc a bohatství zavazuje k příkladnému etickému chování. Bývá připisován více autorům: údajně pochází z pera Pierra Marca Gastona Duc de Lévis a z jeho knihy „Maximes et reflexions sur different sujets de morale et de politique“ (Maximy a reflexe k různým tématům morálky a politiky) vydané v roce 1808 a také z novely Honoré de Balzaca Le Lys dans la Vallée (Lilie z údolí), vydané v roce 1835. Identická myšlenka se objevuje již v evangeliu Lukášově (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více“.

Jiný údaj říká, že je to výrok význačné anglické herečky, publicistky a autorky divadelních her Fanny Anne Kemble (1809- 1893). Citát je úryvek z jejího dopisu z roku 1837 a z věty: „Aby bylo jasno, že urozenost zavazuje,královská rodina se o to musí snažit ještě více.“

Smysl a jádro této věty pochopíme teprve v souvislosti se životopisem autorky a společenským postavením, ve kterém žila. V roce 1834 se provdala za vnuka a dědice Pierce Butlera, jednoho ze zakladatelů Spojených států (Founding Fathers). Butlerovi vlastnili v Georgii rozsáhlé bavlněné, tabákové a rýžové plantáže, na kterých pracovaly stovky otroků. Fanny Anne byla šokovaná pracovními a životními podmínkami, ve kterých otroci pod knutou dozorců žili. Snažila se také zlepšit životní podmínky nelegitimních rasově smíšených dětí, které byly často potomky dozorců i plantážníků. Hodnota otroka byla stanovena Sněmovnou reprezentantů na 3/5 hodnoty člověka – občana.

Manželství Butlerových nebylo šťastné jednak pro Butlerovy mimomanželské aféry, ale hlavně pro názorové rozpory o otroctví. Anne Fanny Kemble byla plodná žurnalistka. Jejím nejznámějším dílem byl „Deník o pobytu na georginské plantáži 1838-39“. (1) Georgia byla v letech 1732 – 1776 britskou kolonií, pojmenovaná po králi Jiřím II. Otroctví bylo v koloniích Velké Britanie zrušeno 1833 pod tlakem babtistických misionářů (kvakerů) a osvícenských ideí, což však nebyl jednorázový proces a proto ten apel na královskou rodinu, jež by měla věnovat zvýšenou pozornost krutosti otroctví a tak projevit královskou urozenost. Ve Spojených státech zrušil otroctví prezident Lincoln v roce 1863.

Máme to štěstí, že žijeme 25 let ve svobodné společnosti. Půlstoleté období brutálních ideologií nacizmu a komunizmu jsme nechali za sebou. Komunizmus nebyla jen éra ideologicky vyčpělé normalizace, ale též krutého stalinizmu, ve kterém gulagy a pracovní tábory měly mnoho společného s otroctvím. Oba režimy, ve kterých bylo individuum bezvýhradně podřízeno třídní nebo etnické kolektivitě, zanechávají v myslích stále své stopy. Individualita byla nežádoucí, kdo vyčníval z řady, byl krajně podezřelý. Proto noblesa jako individuální občanský atribut, zejména v politice ze setrvačnosti stále chybí. Chybí i větší angažovanost a důraznost vědeckých a uměleckých elit při kritice buranských zvyků části společnosti a jejich představitelů, neboť buranství je protiklad noblesy. I ledabylý jazyk, užívaný mnohými politiky a odborníky v televizních vystoupeních postrádá noblesu.

Čestnost a pravdomluvnost se řadí mezi duchovně–morální hodnoty kodexu noblesy. Jak se podílíme na kultivování naší parlamentární demokracie?

Eklatantním případem je schůzka poslanců ČSSD Michala Haška, Milana Chovance, Zdenka Škromacha, Jeronýma Tejce a Jiřího Zimoly s Milošem Zemanem. Vskutku nejde o stranickou příslušnost jmenovaných, ale o jejich vzorec chování. Michal Hašek statně popíral návštěvu hradu a Miloš Zeman, který jindy není skoupý na komentáře, na bon moty, a stále častější mal moty, ke lži statečně mlčel. Ostatní se museli přiznat. Přesto, že lhali, jsou stále v úřadu. Problém není jen v tom, že účastníci bud zatloukali, nebo přímo lhali, ale v netečnosti značné části české společnosti a parlamentu, že lživé chování připouští a nevyvodí patřičné důsledky. Vini nejsou jen lháři, nýbrž lhostejná atmosféra české společnosti.

Vlastností velkých duchů je pokornost, tudíž také schopnost přiznat omyl. Naopak polo – a nevzdělanci se nadýmají neomylností. Nařčení z pomyslných nedokázaných pochybení jiného člověka, který je mrtvý a nemůže se bránit, je horší než lež. Tím, že snižuji jiného, snažím se nad něj vyvýšit. Je to dehonestace, která bohužel u značného počtu lidí zůstane vězet.

Calumniare audacter, sempre aliquid haeret“(pomlouvej udatně, vždy něco uvízne). To je taktika i současných volebních řečí a triků. Římský filosof, biograf a spisovatel Plútarchos upozornoval na obtížnost chápání minulosti (2), neboť současníkům stojí v cestě délka uběhnutého času a proto zprávy později narozených o životě člověka bývají zkresleny bud závistí, nebo nepřátelstvím, přízní nebo pochlebováním. Noblesní člověk a reprezentat státu by se měl žvanivosti a mal motům vyvarovat. Noblesse oblige.

Jaroslava Jermanová, místopředsedkyně dolní komory si nedávno stěžovala na návyky panující v parlamentu, jehož zdi jsou normálně pro veřejnost zvukotěsné. Šokující je, když náhodně uniknou slovní vulgární výrony poslanců, jako v případě předsedy tzv. úřednické vlády Jiřího Rusnoka, který v souvislosti s pohřbem Nelsona Mandely oslovil svého ministerského kolegu Vlastimila Picka, dnes již národním oslovením: „Ty vole“. Ještě horší je, když politik cíleným používáním vulgarizmů kalkuluje s možnými sympatiemi svého elektorátu. Plebejství na nejvyšších místech je protiklad noblesy.

Český etnograf a antropolog Ladislav Holý, emigrovavší v roce 1968, charakterizuje řadového Čecha tak:, že není motivován velkými ideály. Jeho život je vymezen rodinou, prací a blízkými přáteli a ke všemu, co leží mimo jeho obzor přistupuje s obezřetností a nedůvěrou. Jeho názory jsou přízemní a odtud pochází popularita dobrého vojáka Švejka, kterého lze považovat přímo za ztělesnění malého českého člověka.“(3)

José Ortega y Gasset ve své knize „Vzpoura davů“ (4) píše, že se davový člověk pokládá za dokonalého, tedy neomylného. Shluk otřepaných frází, myšlenkových cárů, předsudků a prázdných slov, neznalosti a někdy i urážek plní komentáře článků v novinách. Poslání tak zvaného intelektuála je opačné než poslání politika. Intelektuální dílo často marně usiluje oto věci objasnit, kdežto dílo politika obvykle jen věci zatemní.

Máme svobodu, tedy údajně i právo na banalitu místo noblesy. Tento životní styl byl v Československu zacementován neprodyšnými hranicemi a záměrnou absencí výuky cizích jazyků, takže přísun ideí z vnějšího světa byl takřka znemožněn. Tak vzniklo české specifikum chalupářství, jako únik před státní ideologií a tak se rozšířil nezájem o věci veřejné. Komunistická ideologie, kladoucí důraz na egalitářský kolektiv, paradoxně socialisovala chalupářské uprchlíky do individualistických ostrůvků. Občana nahradil konzument. „Jen osobě, která o něco stojí a za něčím jde, je svoboda k něčemu, a jen osobnost si ji dovede vážit“ (5)

Představa jednolitého davu se zaťatými pěstmi nebo hajlující pravicí a skandující připravená hesla je horror nocturnus, který není jen fantazií, nýbrž prožitou skutečností starších generací. Je dobře, že i Hrad obrazně připouští, že je česká společnost rozdělěna na tak zvanou Pražskou kavárnu a hospodu nižší cenové skupiny. Snaží se o to s úspěchem.

Národ není a nemá být homogenizovanou masou rovnostářsky klonovaných tvorů bez kultivovaných návyků a přirozené noblesy.

Poznámky:

  1. Fanny Ann Kemble: Journal of Residence on a Georgian Plantation in 1838- 39.

  2. Plutarchos: Perikles 13,12

  3. Ladislav Holý: Malý český člověk a skvělý český národ, Sociologická nakladatelství, str. 78- 84, Praha 2010, vydání druhé, ISBN 978-80-7419-01806

  4. José Ortega y Gasset: Vzpoura davů, Naše vojsko, 1993

  5. Jan Sokol: Filosofická antropologie, člověk jako osoba, Nakladatelství Portál, Praha 2002, ISBN 80-7178-627-6

publikováno: 6. 3. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …