Stranné u Blíževedel

Vítězný únor v roce 1948 naplno zahájil běsnění, které postihlo český venkov. Následky násilné kolektivizace, vyhánění sedláků ze statků pociťujeme dodnes – vedly k rozvrácení venkova, rozsáhlým sociálním změnám, znamenaly tisíce zničených životů a lidských tragédií. Je to i příběh rodiny Vodňanských, která hospodařila na statku ve Stranném u Blíževedel. Podobné osudy má teď připomenout expozice o perzekuci selského stavu, kterou společně připravily Asociace soukromého zemědělství, Ústav pro studium totalitních režimů a Národní zemědělské muzeum.

Rodina Vodňanských se na statek u Blíževedel na Českolipsku vrátila v roce 1992. Po čtyřiceti letech užívání socialistickými družstevníky zůstaly prakticky jen obvodové zdi, statek byl v dezolátním stavu.

V současnosti už hospodářství opět plně funguje – na 465 hektarech půdy pěstují Vodňanští chmel, obilniny, olejniny a hrách, zhruba třetinu výměry zaujímají trvalé travní porosty, které slouží k chovu šedesátihlavého stáda masného skotu plemene limousine a několika koní. Co tomu předcházelo?

Stranne-1928-1024x645

Statek s tisíciletou historií

První zmínka o statku zvaném Stranné pochází z roku 1057, kdy patřil k litoměřické kapitule. V 16. století bylo panství přestavěno na renesanční tvrz a poté využíváno k hospodářským účelům. V roce 1921 jej zakoupil i s pozemky jako zbytkový statek Bedřich Vodňanský, pradědeček dnešního majitele.

Pak do historie statku vstoupily moderní dějiny. V roce 1942 byl poprvé zabrán, a to Němci, kdy připadl pod německé státní statky. Podruhé roku 1948. „Den, kdy naší rodině ráno patřil statek, polnosti, koně a krávy a večer už jsme nesměli vstoupit ani na dvůr, se z paměti vymazat nedá,” vzpomíná Miroslav Vodňanský.

Během jediného dne si lidé z Blíževedel a okolí mohli vzít vše, co potřebovali nebo co se jim líbilo – zvířata, pole, stroje i nářadí. “Kromě vystěhování mi nebylo umožněno odmaturovat, povinnou vojenskou službu jsem absolvoval v Pomocných technických praporech. V roce 1992, kdy mi byl zdevastovaný statek vrácen, z něj zůstaly vlastně pouze obvodové zdi,“ říká Miroslav Vodňanský.

Příběh znásilnění venkova

Je to jen jeden z příběhů, jakých byly tisíce. Právě na ně se má zaměřit nová expozice Národního zemědělského muzea, připravovaná společně s ÚSTR a sedláky z Asociace soukromého zemědělství.

“Přes veškerou tragiku, která proces kolektivizace provázela, to není částí naší historie, jež by byla dostatečně připomínána,” říká Šárka Gorgoňová z ústředí asociace. Výstava se zaměří především na cílenou likvidaci sedláků zejména v 50. letech. “Na konkrétních případech postižených „kulacky“ ocejchovaných hospodářů zmapuje období jak během násilné kolektivizace, tak následně v podmínkách kolektivizovaného hospodářství,” říká Gorgoňová.

Potomci starých sedláckých rodů se mohou zapojit sami – posílat fotografie, dokumenty nebo předměty, které období násilné kolektivizace připomínají. Víc informací najdou na stránkách Asociace soukromého zemědělství.

Stejně jako v případě farmy Vodňanských, kterou se podařilo zrekonstruovat, se má nová expozice muzea zaměřit i na nejnovější historii. “Nebude chybět ani přesah do současnosti spojený s příběhy selských rodin, kterým se podařilo navázat na tradici rodinného hospodaření i přesto, že náprava křivd po listopadu 1989 se příliš nepovedla,” říká Šárka Gorgoňová.

Na statku ve Stranném dnes hospodaří nejmladší generace. Vnuk Miroslava Vodňanského Erich, který vyrůstal s rodiči ve Vídni, nejprve na statek jezdil vypomáhat jen o prázdninách. Po absolvování vídeňské právnické fakulty se rozhodl natrvalo usadit v Čechách „Statek je nedílnou součástí naší rodiny, nikdy ho neprodáme, naopak budeme usilovat o to, abychom ho v co nejlepším stavu předali dalším generacím,“ řekl Erich Vodňanský a jeho dědeček Miroslav dodává: „Rodiče by byli jistě šťastní, že jsem to po nich převzal a že tu teď hospodaří jejich pravnuk. Jen je škoda, že se nedožili alespoň té chvíle, kdy nám byl náš majetek vrácen.“

Psáno pro HlidaciPes.org

publikováno: 28. 5. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …

Fake news v českém tisku?

„Finsko: V zemi šťastných vyhráli nacionalisté Navzdory proslulému kvalitnímu školství a pověsti nejšťastnějších lidí světa, kterými jsou …

Vytuneloval Petrimex. Budeme ho volit zas?

Zásluhou neziskové organizace Kverulant.org o.p.s. mizí billboardy kolem dálnic[1]. S Vojtěchem Razimou (1968), zakladatelem této …