…holka mysli!

Vítáme na světě dva zbrusu nové výtvory spojené s všestranným umělcem, básníkem, filosofem a performerem Eugenem Brikciem. Tím prvním je jeho zčásti autobiografický román Nepředmětná odysea, v němž jako autor, vypravěč i hrdina zaujímá pozici podmětu. Ve druhém výtvoru se stává předmětem dokumentárního filmu Petra Záruby Nepředmětně holka mysli!, který rekapituluje jeho tvůrčí dráhu od prvních happeningů.

Pojem nepředmětnost v názvech obou děl odkazuje k úvahám filosofa Ladislava Hejdánka, jehož koncepce nepředmětného myšlení výrazně dotvářela duchovní kolorit raných šedesátých let minulého století. Hejdánek v ní zpochybňoval celý vývoj evropského myšlení počínaje starořeckými zárodky vědeckého pojmosloví až po novodobý scientismus. Za nadvlády kvaziscientistického marxismu-leninismu vyznívalo toto učení sympaticky podvratně, i když jeho složitostem porozuměl málokdo. Hejdánek jím navíc už tehdy předjímal pozdější holistické snahy přesáhnout rámec exaktnosti intuitivním vnímáním celku i s jeho iracionálními aspekty. Dnes už se o jeho koncepci nepředmětného myšlení moc nemluví. Zůstala nedotažena, uchovala si však zvláštní kouzlo neuchopitelnosti.

Mladičký Eugen Brikcius se počátkem šedesátých let s Hejdánkem setkával na legendárních ekumenických seminářích v Jirchářích, nechal se zasvěcovat do jeho filosofie a snad se i spřátelili. Nepředmětnost nicméně vetkl do názvů svých kreací teprve o padesát let později. Možná to učinil jen pro enigmatický šarm pozapomenutého pojmu, nelze však vyloučit, že si během svého pohnutého života nepředmětné myšlení vskutku osvojil a román sepsal, aby tuto schopnost předvedl publiku.

Trojjediný autor, vypravěč a hlavní hrdina v knize zůstává Eugenem Brikciem, často groteskně autostylizovaným do podoby jakéhosi trickstera či enšpígla, ale zároveň se každou chvíli proteovsky mění ve lstivého hrdinu homérských eposů. Směšnohrdinská všednost současnosti se tu podobně jako u Jamese Joyce poměřuje se zakladatelským mýtem západní civilizace, nikoli však modernisticky rozmáchle, ale s postmoderní sebeironií. Majestátní obrys prastarého vyprávění naplňuje Brikcius ryze po svém: básněmi, vtípky, bonmoty, výstředními úvahami, jazykovými šarádami, vzdělaneckými narážkami, zábavnými historkami a duchaplným líčením erotických eskapád. Mýtické souvislosti se postupně zamlžují a bájný Odysseus se ocitá v jakémsi „bildungsrománu“, který je frenetickým protějškem Brikciových ukázněně předmětných memoárů vydaných před čtyřmi lety pod názvem Můj nejlepší z možných životů.

Nepředmětné myšlení by teoreticky mělo unikat z říše ustálených pojmů k mnohoznačným událostem a situacím; nemělo by být logické, ale procesuální.

Brikciova hra s interpretacemi různých příhod a historek na pozadí homérského mýtu by se něčemu takovému snad mohla blížit, přitom si však jen obtížně představíme předmětnější text – málokterý autor se i se svými družkami a kumpány zpředmětňuje tolik jako Brikcius. Pokud zde opravdu předvádí nepředmětné myšlení, nemůže si být ani filosoficky před-připravený čtenář jistý, zda se mu to daří. Nikdo se dosud o něco podobného nepokusil.

Sám nevím jestli je Nepředmětná odysea opravdu nepředmětná a k čemu vlastně básník vyzývá holku v názvu filmového dokumentu. Představa, že by moje děvče přemýšlelo stejně komplikovaně jako Hejdánek, mne spíš děsí. Ale nakonec jsem jisté vodítko našel právě v Hejdánkových spisech. Cituji: „Za použití nepředmětných intencí je možné o událostech vypovídat tak, že přímo, tedy předmětně, vypovídáme o něčem jiném.“ Myslím, že právě v tomhle je Eugen Brikcius svrchovaný mistr.

Na závěr bych rád vyzdvihl odvahu těch, kteří do realizace obou děl vložili svůj čas, energii i peníze. Román vyšel zásluhou Jiřího Fiedora, principála nakladatelství Pulchra, které před časem vydalo i zmíněné memoáry, film natočil režisér Petr Záruba v produkci Pavlíny Bartoňové ze společnosti Art for Good. Nový život výstav. Rád bych jim poděkoval za obětavost.

publikováno: 19. 6. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …