Tak je to přece normální!

Věda pečlivě měří vše, co vidíme, ale pohrdá vším, co vidět není. Náboženství se vnitřně štěpí dál a dál: v nonkonformním protestu jedno negativní schizma střídá druhé v nekonečném regresu, a přitom se zuby nehty drží zlatého telete vysoce výkonné organizace. Umění těží z neustálého vršení co nejpřesnějších imitací; posledním výstřelkem je ,surrealismus, který se chlubí schopností překročit všechny hranice, které kladla skutečnost na psychické zdraví. Vzdělání je více či méně bezplatné, ale jako na běžícím pásu bez milosti hobluje jedinečnost a originalitu, zatímco agresivní soutěživost se cení nejvýš. Zákony se agresivně dožadují eliminace agresivních jedinců, aby se tak nastolilo správné zneprávněním nesprávného. Zábavu nám zajišťují mechanické vymoženosti, protože sami už se bavit neumíme. Kdo moc neumí kopat do míče, bratrsky povykuje a nadává při sledování dobře placených chrabrých výkonů jiných. Kdo nechce ani adrenalin, ani běhat, chodí sázet. Koho obtěžuje ticho, zavede si do uší stálý proud zvuků nebo se v kinosálech bez rizika oddává syntetickému obrazu kultury naší doby. Tomuto systému říkáme normální a za drahé peníze vzděláváme své děti, aby v tomto nemocném světě žily. Tento systém je v ohrožení, ale nás nenapadá nic jiného než ho udržovat za každou cenu a s plnou pusou světového Míru ho dál nerušeně obývat. Žijeme v něm, a tak se nám jeví stejně posvátný jako my. Jako uprchlíci od reality na tomto způsobu života, na tomto zpupném hradu pokroku a kultury odmítáme cokoli změnit. Tak je to přece normální! To říká kdo? A co potom znamená slovo normální?“ (E. Graham Howe: I and Me; Time and the Child; War Dance. Millerova poznámka.)

Slovo ,normální, píše Howe, „je rájem eskapistů, protože zde běží o fixaci na pojem, čistý a jednoduchý.“ „Pokud můžeme,“ říká, „je lepší stát na vlastních nohou a svou abnormalitu brát úplně normálně a nic s ní nedělat, s výjimkou toho, co je zapotřebí dělat, abychom byli sami sebou.“

Stát na vlastních nohou a nepřipadat si provinile nebo nepřípadně, to průměrný člověk neumí. Vévodí mu touha po trvalém vnějškovém bezpečí, která se projevuje nekonečnou honbou za zdravím, štěstím, majetkem a tak dále, a my jsme posedlí touhou tyto statky bránit, ale žádná reálná obrana není možná, protože neubráníme, co se ubránit nedá. Můžeme bránit jen imaginární, iluzorní, protektivní nástroje.

Komu by bylo líto svatého Františka, který se zbavil všeho oblečení a přijal slib chudoby? Byl první, o kom se ví, že si místo o chleba řekl o kameny. Žil z toho, co jiní vyhazovali, a nabyl tak síly dělat zázraky, dokázal rozproudit v lidech takovou radost jako málokdo před ním a mimo jiné napsal ten nejvznešenější a nejprostší, ten nejkrásnější hymnus díkůvzdání, který v celé literatuře máme: Píseň tvorstva. Nechat jít a nechat být! nabádá Howe. Být znamená hořet, v tom nejhlubším smyslu, a pokud má přijít mír, přijde skrze bytí, a ne vlastnictví.

Z českého překladu O. Skovajsy, který vyšel ve výboru Eseje v nakladatelství Dauphin 2010-11.

publikováno: 10. 7. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …