Matka Tereza – nepohodlná umělkyně života

Matka Tereza, v neděli papežem Františkem prohlášená za svatou, je světicí stejně nepohodlnou v naší době, jako byla tehdy, kdy se ujala prvního kalkatského umírajícího hinduisty. Její sestry po celém světě se dále ujímají hinduistů, muslimů, křesťanů, ateistů i vší další Boží čeládky.
Ústředním inspiračním textem jejího života bylo Ježíšovo podobenství z 25. kapitoly Matoušova evangelia. Ježíš zde o sobě říká: „Pojďte, požehnaní, neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou,“ a pokračuje, „cokoli z toho jste udělali jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Jako Ježíš ve své době, i Matka Tereza svým indickým vystoupením atakovala společenský řád. Ježíšovou i její absolutní prioritou byl nejchudší člověk jako obraz Boží, jako dítě Boží. Odmítla logiku, podle níž je pozemský život člověka jen příležitostí k lepšímu životu po smrti, a čím ubožeji zemře, tím to pro něj v příštím životě bude lepší. Její činnost byla nábožensko-společenskou výzvou hinduistické společnosti, stejně jako jí jsou její sestry všem společnostem, ve kterých pracují (i u nás jsem na jejich adresu slyšel kritiku a pomluvy). Její sestry, byť se to tak zvenku jeví, nekonají sociální práci, jejich cílem není „starat se o chudé“. Jejich cílem je ty nejchudší ve společnosti vyhledat a svou činností a přítomností jim ukazovat, že právě oni jsou preferovaným objektem Boží lásky.
Je častým jevem v západní společnosti, jako je naše, že lidé „milují chudobu, ale štítí se chudého“. Je snadnější dát sestrám tisícovku „na bezdomovce“, ale konkrétního člověka na ulici potom obejít nebo si v tramvaji odsednout. Stalo se zvykem myslet si, že se „o ně přece starají sestry“, že se „má postarat stát“. Ostatně, „bezdomovci si za to stejně mohou sami“, nebo, případně, „život na ulici je jejich volba“ (dvě nejobecnější lži).
Sestry si to nemyslí, a nemyslela si to ani Matka Tereza. Slyší Ježíše, který na kříži křičí „Žízním!“ (a pod každým křížem ve svých domech to sestry mají napsáno). Je příznačné, že Matka Tereza je svatořečena v době, kdy je celý svět v pohybu. Ježíš ve výše citovaném evangelním textu říká „byl jsem na cestách, a ujali jste se mne“, řecky „byl jsem xenos“, cizinec. Jak je ale potom možné, že je právě naše česká „křesťanská“ kultura tak xenofobní?
Světci, ti jediní skuteční umělci života, nás smrtelníky především učí, abychom se – chceme-li vydávat naši evropskou kulturu za křesťanskou – na svět kolem sebe znovu a znovu dívali Ježíšovýma očima, znovu a znovu zkoušeli jeho evangelium brát vážně. Evangelium není šaríja, právo, podle kterého by měla fungovat společnost. Je návodem k osobní proměně konkrétního člověka, díky kterému může i společnost být lidštější a skutečně takovou, za kterou se chce vydávat. Jedním z takových příkladů je pro mne Angela Merkelová.

(autor je salesiánský kněz a biblista)

Psáno jako nedělní glosa pro Institut pro křesťansko-demokratickou politiku.

publikováno: 10. 9. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Proměny pedofilie a mistři myšlení

Časy se mění, zpíval v roce 1964 Bob Dylan. Inu, jak se to vezme. Záleží na …

Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …