Svět, jak jej známe, se vyvinul migrací

Jak vidíte situaci v Evropě? Co představuje hlavní výzvy a napětí, kterým čelí tento kontinent? Jaká jsou rizika, čemu se vyhnout?

Nejsem odborník na evropské záležitosti, a Evropa tvoří pouze velmi malou, ačkoli důležitou část světa; je pro mě tedy velmi těžké odpovědět na tuto otázku. Ti, kdo o tom ví více, hovoří o sekularizaci, o krizi smyslu a naděje a o nedostatku radosti, vedle dalších problémů, jako jsou chudoba, nezaměstnanost, násilí atd., které bohužel trápí také jiná místa.

Výrazně vystupuje problém migrace. Jak se na to dívat?

Tak jako papež František. Nastala situace plná utrpení a vyloučení. Jsme ale lidé, a jsme tedy schopni solidarity a soucitu, a proto tuto situaci přijímáme za vlastní a společně se snažíme najít řešení pro budoucnost, které pomůže skutečně všem. Tváří v tvář částečným řešením se nicméně chceme podělit o to, co máme. Dokud nenajdeme úplné a definitivní řešení, můžeme se vzájemně sdílet, i když tyto odpovědi nejsou jednoduché.

Musíme si neustále připomínat, že komunikace mezi různými civilizacemi se uskutečňuje právě prostřednictvím uprchlíků a migrantů. Svět, který známe, se vyvinul takto. Nejednalo se jen o to přidat kultury ke kulturám – došlo ke skutečné výměně. Dokonce i náboženství se rozšířila tímto způsobem. Migranti nám poskytli svět, bez kterého bychom byli uzamčeni ve své kultuře a žili bychom se svými předsudky a limity. Každá země je v nebezpečí, že se uzavře do velmi omezených a velmi úzkých horizontů, zatímco díky migrantům se naše srdce, a i země samotné, mohou otevřít novým dynamikám.

Neznamená to však vidět svět jinak?

Nastal okamžik, kdy je zapotřebí myslet na lidstvo jako na celek a ne jako na soubor mnoha samostatných zemí, z nichž každá má své tradice, svou kulturu a své předsudky. Musíme myslet na lidstvo, které potřebuje Boha a určitou hloubku, jež může vycházet pouze ze spojení všech.

Díky encyklice Laudato siʼ se ekologie stala nedílnou součástí sociálního učení církve. Tovaryšstvu leží v posledních letech ekologická tematika velmi na srdci. Jaká byla vaše osobní reakce na tuto encykliku?

Myslím si, že papež zasáhl ve správnou chvíli a že tato otázka již nemohla déle čekat. Byla opravdu naléhavá. Všichni potřebujeme nové uvědomění, abychom přijali iniciativy na ochranu stvoření, kterých je všude plno. Zvláště na mě zapůsobilo, jak papež dává do souvislosti přírodu a problémy chudých, kteří jako první nesou důsledky našeho zanedbávání přírodního prostředí.

Během vašeho generalátu byl zvolen první papež-jezuita v historii. S jakým pocitem jste tuto zprávu přijal? Co pro Tovaryšstvo znamená mít papeže jezuitu? Pokud generální kongregace přijme vaši rezignaci, nedomníváte se, že při volbě generálního představeného nastane v okamžiku, kdy je papežem jezuita, zajímavá a velmi zvláštní situace? V jakém smyslu?

Především, my jezuité jsme považovali za nemožné, aby jeden z nás byl zvolen papežem pouhých dvě stě let od zrušení řádu a třicet pět let od okamžiku, kdy papež zasáhl do řízení Tovaryšstva. Když už se jednou stalo to, co se zdálo nepravděpodobným, nabývá volba generálního představeného zvláštního významu v období pontifikátu papeže Františka, který je sám jezuitou, a proto zná mnohé jezuity. Musím říci, že papež již od počátku vždy projevoval velký respekt vůči Konstitucím a velmi dbal na způsob jednání Tovaryšstva, který opravdu přijal za vlastní.

Během rozhovoru, který mi poskytl v roce 2013, mi papež František řekl, že „jezuita musí být člověkem nedovršeného myšlení, otevřeného myšlení“. Co to znamená pro vás?

Znamená to něco velmi důležitého a hlubokého. V pozadí tohoto tvrzení stojí vědomí − někdy zapomenuté či zamlžené −, že Bůh je tajemství, ba dokonce že je „tajemství všech tajemství“. Je zřejmé, že pokud tomu věříme, nemůžeme se o sobě domnívat, že máme poslední slovo ve věcech Boha a všech tajemství, o kterých diskutujeme: lidská osoba, dějiny, žena, svoboda, zlo atd. Naše myšlení je vždy „nekompletní“, otevřené novým skutečnostem, novým poznatkům, novým úsudkům o pravdě atd. Máme se hodně co učit od ticha pokory, od prosté uvážlivosti. Jezuita, jak jsem kdysi řekl v Africe, musí být cítit třemi věcmi: ovcemi, to je životem svého lidu a své komunity; knihovnou, to znamená hlubokou reflexí; a budoucností, to je radikální otevřeností vůči překvapením, která nám připravuje Bůh. Myslím si, že právě toto může z jezuity udělat člověka otevřeného myšlení. (srv. s výrokem papeže in: http://www.radiovaticana.cz/clanek_print.php4?id=20843, pozn. D.B.)

Jaké místo zaujímá eucharistie a svátosti v životě jezuity?

Pokud se týče eucharistie, tolik a tak dlouho jsme trvali na reálné přítomnosti, že jsme zapomněli na mnoho dalších aspektů, které se týkají našeho každodenního života a ovlivňují ho. Eucharistie je vzájemná výměna darů: dostáváme chléb jako svou každodenní potravu, část tohoto chleba bereme a nabízíme ji Bohu. Pán tento chléb proměňuje a vrací nám ho. Eucharistie je tedy výměna darů, která nikdy neskončí a může změnit naše životy. Eucharistie nám pomáhá být velkorysými, otevřenými. Svatý Ignác zažil tuto skutečnost a zásadní rozhodnutí činil během slavení eucharistie. Velmi se mě dotýká způsob, jakým slaví eucharistii papež František: s přestávkami, důstojně, v rytmu, který nás zve k rozjímání a zvnitřnění. Jezuité slaví takto.

Ve své homilii, kterou pronesl v kostele Il Gesù dne 3. ledna 2014, papež František řekl, že jenom když jsme soustředěni na Boha, můžeme jít až periferie světa. Co podle vás představuje tyto „periferie“ v současné době?

Vždy jsem byl přesvědčen, že výzvy Tovaryšstva Ježíšova jsou stejné jako výzvy celého lidstva, tedy chudoba, nezaměstnanost, absence smyslu, násilí či nedostatek radosti. Naše otázka zní: Jak se stavíme k těmto výzvám? A právě zde přichází do hry faktor celkový, tedy náboženský, který s sebou nese toto upřednostňování „druhého“ a onen odstup, jenž umožňuje přesunout se tam, kde ztrácíme jistotu, na kterou jsme zvyklí.


Připravil P. Antonio Spadaro SJ pro časopis La Civiltà Cattolica (III 2016, č. 3989, 10. září 2016, s. 376-388).
Pokračování příště

publikováno: 17. 9. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …