Umění stárnout

Od jisté doby visí v mém pokoji proti pracovnímu stolu autoportrét starého Rembrandta. Namaloval ho ke konci svého života.

Sedí před malířským stojanem, předklání se a usmívá. Je to zvrásněný, rozrytý obličej. Žil mnoho let. Dopřával si všechno, co bylo žádoucí; ve svém bohatém domě nashromáždil velký skvostný majetek; dosáhl vysokých poct, a pak všechno ztratil a musel zemřít chudý. A tento život byl plný tvoření, tak silného a velkého, že člověku připadá, jako by v něm proudily prasíly života. Nyní je starý a vidí před sebou život. Nemá žádné iluze; této tváři už nikdo nic nenamluví. Nahlédl za mnoho věcí a shledal, že jsou prázdné. Vypil mnohý pohár, a co zbylo, mu zachutnalo velmi trpce. On se však usmívá. Ten úsměv vypadá trochu jako úšklebek. Ale on to přece dokáže! A před sebou na plátně maluje svou mocnou postavu plnou zdrženlivé důstojnosti. To jistě něco stálo, tento úsměv po takovém životě, a k tomu postava na stojanu!

Jak je ten obraz namalován! S opravdu královským mistrovstvím! Všechny detaily jsou pryč, všechna jemná nádhera. Je zcela prostý. A přece v něm všechno žije. Vzrušuje, strhává, jitří. Barevná linie vedle linie, skvrna položená vedle skvrny. Prohlédněte si výsek na našem obraze. A nemyslete přitom na tolik expresionistických mazanin! Je to Rembrandt, který maloval Noční hlídku a Návrat marnotratného syna! Ale celek je velký. Je v něm prostota skalnaté hory.

Obraz přede mnou stále roste. Vzhlédl jsem od filosofických knih, vytrhl se z teologických myšlenek. Z otázek dne i věčnosti. Z rozmluv s lidmi všeho druhu. Z hodin radostných a často i těžkých. A veliké lidské utrpení a hořký úsměv na stěně – ale je to úsměv! A postava… je silná a vzpřímená! – obraz vždycky odolal. Stále přede mnou rostl.

Jak často mi připadalo, jako by byl někdo u mne v pokoji!

Je opravdu velký. Jeho velikost má v sobě něco prapůvodního. Nevychází z toho či onoho rysu. Z toho, co je znázorněno; myslím látkově. Je to kvalita, která je spojena s každou linií. Je jako vzduch, do něhož je všechno pojato.

A oko! Podívejte se na ně na našem obraze. Už častěji jsem přemýšlel o tom, co má lidská tvář společného s krajinou. Existují tváře, které jsou jako smějící se země s otevřenými a kvetoucími nivami. Jiné jsou jako tiché, prosluněné vřesoviště. Opět jiné jako strohé skalní stěny a jiné jako skryté údolí. Ale představte si, že jdete zalesněným pohořím, hřeben jeho hor je velký a vysoký, jeho srázy divoké, hlubiny tmavé. A že z výšky hledíte do daleké, temné hlubiny a ta najednou otevřeveliké oko… Co bychom v něm asi četli?

Zahleďte se do obrazu!

Ukázka je z knihy R. Guardiniho O podstatě uměleckého díla v překladu K. Šprunka vydala Triáda (více o knize: http://www.i-triada.net/index.php?str=detail.php&id=96)

publikováno: 18. 1. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …