Zbraně nejsou součástí žádné kultury

Zbraně jsou součást české kultury, prohlásil ministr vnitra. Chtělo by se říct, že ten pán jenom zachází se slovy neobratně. Že jen nezná jejich význam, a proto jich rozhazuje tolik, bez rozmyslu a smyslu. Že neví nic o historii. Jenomže ten pán toho neví tolik…

Zbraň je smrtící nástroj, ne „součást kultury“, která svojí podstatou svědčí životu. Každá zdravá mírová společnost proto omezuje veřejné nošení zbraní a jejich použití na veřejnosti. Použití zbraně za účelem zastrašení, odzbrojení, nebo, v nejhorším případě, usmrcení pachatele, je pak logicky výsadou cíleně cvičených a uniformovaných zaměstnanců státu. „Cíl“ musí být předtím zákonným způsobem za „hrozbu“ označen a ke střelbě musí být vydán příslušným velitelem rozkaz. Není to často jednoduché rozhodnutí…

V roce 2004 proběhl v budově ministerstva vnitra seminář, který vedl vyjednávací tým britské policie pro oblast Velkého Londýna. Ta má něco kolem osm milionů obyvatel a paní, která seminář vedla, toho o vyjednávání a krizových situacích věděla víc, než všichni čeští ministři vnitra dohromady. Mimochodem, vypadala na první pohled jako hodná žena z domácnosti v květovaných šatech. Její tým byl jedním ze tří, které se střídaly v nepřetržité týdenní pohotovosti. Další týden sloužili jako záloha a třetí týden analyzovali minulé případy. Za předchozí rok jen tento jeden tým zasahoval zhruba padesátkrát.

Paní velitelka mluvila klidně a bez jediného zbytečného slova. Mluvila i o terorismu a metodice boje s ním. Zajímavé bylo, že pro něj už tehdy po zkušenostech z praxe vymysleli úplně jiný termín – situace mučednictví (martyrdom situation) – a měli pro takové situace zcela jiná pravidla.

O smrti se nemá žertovat a neměla by ve slušné společnosti patřit mezi témata politických kampaní. Jde o příliš vážnou věc. Ve své práci jsem poznal zbraněmi nabité společnosti, které se zhroutily do válek jen proto, že včas neporozuměly tomu, že zbraň není symbolem rozhodnosti a mužnosti, ale nevratnosti smrti. Destrukce míru je snadná. Jeho nastolení je těžká dřina na generace. Právě proto britští policisté až na výjimky vůbec nenosí střelné zbraně – a v Anglii, Skotsku a Walesu je nenosili ani v dobách největších teroristických útoků Irské republikánské armády.

Subkultura – v sociologickém smyslu prostředí – českých střelců a myslivců má necelých tři sta tisíc jedinců. Nikdo jim nechce brát jejich koníček. Nepotřebují pro sportovní střelbu větší zásobníky, ani pro lov samonabíjecí zbraně. Nechat je vyjít z uzavřených střelnic a rituálem korigovaných podmínek lovu, je za všech okolností nesmysl. Deset milionů rukojmí by pak jenom muselo trpně sledovat, jak amatérské karikatury Jamese Bonda v kritické situaci zvládnou zodpovědnost, spojenou třeba se střelbou na živý cíl, pohybující se mezi masou šokovaných a hysterických lidí. Neboť i oni, stejně jako agent 007, by dostali „licence to kill“, tedy „licenci zabíjet“. Viděl jsem příliš mnoho zabíjení, než abych svěřil ochranu života amatérům se zbraní.

Česká republika není Izrael, který v zacházení se zbraní v kritických a válečných situacích dlouhodobě cvičí naprostou většinu obyvatelstva. Buďme tomu rádi. České střelnice ani bukolické honitby nedokážou připravit člověka na nejextrémnější emoční a stresové chvíle, ve kterých jde o život. Nedokážou to nikdy a za žádných okolností.

V zemi, údajně adorující Švejka, se ministr vnitra, zápolící po mnoho let s nadváhou, fotí se znehodnocenou vinčestrovkou a mobilizuje amatérské střelce a myslivce ke změně Ústavy. Smysl ani důstojnost to nemá. Možná by se měl raději poradit s onou mírnou a klidnou paní v květovaných šatech.

publikováno: 7. 4. 2017

Jan Urban

Jan Urban

nezávislý publicista /

NEJNOVĚJŠÍ články


Inspirováno Slovenskem

Ve víru dění a marketingových rejů kolem předběžných závěrů auditu Evropské komise, mapujícího střet zájmů Andreje …

Od hrdinství na milimetry – Čurda z Hlíny

Je poledne 16. června 1942 a Karel Čurda, parašutista skupiny Out Distance, vstupuje do Hlavní úřadovny …

Vyhazov z práce za názor proti funkcionářům

„Můj otec pochází ze Slovenska, moje matka je z Rumunska. Do Čech dorazili se svými rodiči …

O co jde v Hongkongu a proč

V Hongkongu jde o všechno. Pokud extradiční zákon projde, poslední ostrůvek svobody v ČLR bude …

Bohům se nic nestane

Velký den. Přes den jsem nasmlouval brigádníky a sklízeli jsme první víno. Nádhera, vypadá dobře. …

Sebevražda nebo euthanazie jako nejdůležitější otázka

(v polemice s textem Petra Placáka ZDE) Ahoj Petře! Po návratu z Kolumbie mne čekalo příjemné překvapení: …

Reklama na dobrou smrt

Deset argumentů proti euthanasii – polemika nejen s Lubomírem Martínkem. Euthanasie je v nemalé části evropské společnosti …

Záznam krizové porady ANO aneb Dycky Babiš!

AB (Andrej B.): „Čau lidi, tak je fajn, že stě dorazili. Sorry jako, že dnešní …