S jezevčíkem na jatka nelez!

Na svých Událostech glosoval Bohumil Doležal nejen Bělobrádkovo pokrytecké křupanství, ale hlavně vystihl charakter několika číhačů – typů rozhojněných ve virtuálním prostoru takto: „Na twitteru exceloval předseda KDU-ČSL, zvěrolékař a zbožný katolík MVDr. Bělobrádek. Vyřídil si tam asi v pěti větách (větší prostor tam nejspíš není) účty s publicistkou Lucií Sulovskou. Vyrozuměl jsem, že paní Sulovská se dopustila hereze, vyznala se k citové náklonnosti ke svému zesnulému jezevčíkovi (adjektivum, které jsem použil, je rovněž projevem hereze, ale já si to mohu dovolit, jsem evangelík a nepodléhám jurisdikci inkvizice). Paní Sulovská se ve skutečnosti provinila jen neopatrností: svěřila se s něčím, co cítila, virtuálnímu společenství, kde vždycky za křovím číhá pár těch, kteří využijí vaší momentální bezbrannosti, dají vám najevo svou morální a intelektuální převahu, a vy jste proti nim bezbranný, protože v ryze virtuálním společenství zrovna nejsou fyzicky na dosah. Podle pana Bělobrádka, který sklidil zasloužený ohlas odprava doleva, od Miroslava Kalouska až po Jiřího Dolejše (oba poukázali na to, že pan Bělobrádek se odborně realizoval na jatkách, je tedy jakýsi dr. Mengele pro zvířátka) se v případě zvířat má říkat „uhynou, pojdou, chcípnou, padnou, zhasnou, jsou poražena“. Používat „lidské výrazy“ je prý modernistické, levicové a liberální a „hodí se k městské eko-bio-vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní a pijící čaj z misky“. Hlavní problém pana Bělobrádka je, že si neumí hledět svého. Nejsem modernista nebo levičák, ale jsem na rozdíl od pana Bělobrádka liberál. Proto mi nevadí korálky na krku, plandající sukně a pití čaje z misky. U hezké holky nakonec člověk s trochou přemáhání snese u náušnici v nose, pupku či obočí. Co mi zato připadá nesnesitelné, je povýšenecké buranství. A taky mi vadí, když někdo dejme tomu spolupracuje s Andrejem Babišem, až se mu dělají boule za ušima, a je připraven to dělat i do budoucna.

(Jistě, pan Bělobrádek si dělal legraci z paní Sulovské, které asi ten ironický portrét moc nevyhovuje. A já chci říci jen to, že jsem liberál a proto je mi to fuk. Umění hledět si svého patří do oboru lásky k bližnímu, který by měl pan Bělobrádek jako věřící křesťan taky ovládat. Jeho problém je ovšem nejspíš v tom, že je tak nějak víc zvěrolékař než věřící křesťan.)“

publikováno: 3. 9. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Ráno na šichtu a ze šichty hned zase do korekce

Představujeme vám Miroslava Hampla (nar. 1932), laureáta na cenu Paměti národa 2019: Jako devatenáctiletý mladík nastoupil v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. V dole …

Co dělá slepici slepicí?

Se slepicemi jsme příbuznější, než bychom si bývali mysleli! A měkké „i“ je tu na místě, pánové…  „Pomineme-li peří. Když se my lidé srovnáváme s jinými živočichy, nejčastěji jako své blízké …

Střídání nenažranců s fanatiky pohání dějiny

Existují dva lidské typy ohrožující soužití: oportunista, v jiném jazykovém registru barbar, a fanatik. Pojí je pupeční šňůra: bezmezná nenažranost barbarů vyvolá moralizující vlnu, na níž surfují fanatici. Jakmile se fanatici …

Já si to teď možná vynahradím!

Andrej Babiš – O svém členství v KSČ řekl: „Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být …

Miloš Zeman a „rekondiční pobyt“ v ÚVN: lež a mlžení

Deníky upozorňují na to, že prezident našeho státu je nyní (opět) zadržován v ÚVN v Praze jako pacient. Proč? Prý se jedná o „rekondiční pobyt“. Jako lékař a občan této země upozorňuji …

Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …