Moje sestra a švagr měli chalupu v Dehetné v okrese Tachov. Řádně zaplacená a zrestaurovaná. Nikoliv zlatokopecky okupovaná. Když jsem jsem tam po roce 1989 začal jezdit, nikdy jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem v ukořistěné zemi. Architektura městeček jasně odlišná od českého vnitrozemí. Bohatství lázeňských měst, kde se slaví filmové festivaly beze studu, bez jediné zmínky o těch, kteří ta města vystavěli. To příšerné odtržení od minulosti, ta nevědomost je více než zarážející. Rozdíl je v tom, že se Němci ve školách svojí minulostí zabývají. Tady je to kandidátovi na prezidentský stolec fuk.

Odříznutí od minulosti je pro mladou generaci příznačné. V obou směrech. Ve směru nacistickém i komunistickém. Znám to i z rodiny. Doslova hedonisticky žijí pro tento moment, carpe diem et noctem. Proto nejsem v této zemi doma.

Psáno z rukávu bez dlouhého dumání.