Cisterny, které neudrží vodu

Jakmile se ze společnosti někam ztratí Bůh, všechno, co by mělo normálně fungovat a vždy fungovalo, se nějak pokazí. On je v ní totiž jako živá voda, která, když se ztratí, najednou všude schází a těžko se dá nahradit.

Je to jako s krajinou, zbavenou mokřadů, mezí a lesíků, která najednou nemůže zadržet vodu, a ta navíc s sebou bere životodárnou vrstvu země, která se vytvářela tisíce let, podobně jako společností pokřivený a pak vytěsněný obraz Boha s sebou bere její po staletí vytvářenou kulturu.

Je to jako s půdou, která se vykořisťováním řepkou a kukuřicí pro stále větší zisky stává čím dál mrtvější. Umělá hnojiva ji jenom dále ničí, podobně jako společnost umělé náhražky za odmítnutého Boha.

Společnost, která ztratila Boha, musí tuto ztrátu marně nahrazovat dalšími a dalšími zákony a dalšími a dalšími institucemi. Člověk, který má v srdci Boha a k němu se vztahuje, totiž vnímá skutečnost jinak, než jen skrze zákony. Jen Bůh v srdci společnosti ji může utvářet skutečně spravedlivou, a nikoli jen její zákony, spravedlnost na tomto světě totiž neexistuje. Je-li ve společnosti přítomen Bůh, rodí se v ní étos, který se do zákonů nikdy zapsat nedá, a který ovlivňuje i ty, kteří v Boha nevěří. Je-li ve společnosti přítomen Bůh, společnost jím voní.

Jednou jsem ve Vídni našel za stěračem pokutu za nedovolené parkování. Jeden český kamarád mi radil: „Jen to vyhoď! Oni to od tebe stejně nemají jak vymoci.“

Snad mi radil dobře, ale přesto jsem chtěl pokutu zaplatit.

Je to poprvé, nic platit nemusíte,“ řekl mi policista na úřadě, „a pokud vaše auto do čtrnácti dnů nenajdeme nedovoleně parkovat znovu, záznam o pokutě stornujeme. Jako cizinec jistě nemusíte hned vědět, kde se nesmí parkovat zdarma. Jestli vás ale chytneme znovu, dostanete botu. Ještě vám řeknu, kde parkovat můžete.“ U nás bych měl botu hned a platil jako mourovatý. Jak to, že u nás musí za každou cenu platit presumpce viny?

Povídka vyjde pod názvem „Cisterny, jež neudrží vodu“ v knize L.H. Stopařem na této zemi v Portálu začátkem října.

publikováno: 25. 9. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …