Kdo na koho plive?

Každý může udělat chybu. Chybu lze je třeba odpustit člověku, soukromé osobě. Politická chyba je ovšem chyba, kterou udělá politik, osoba veřejná, a je to také chyba, která má politické souvislosti. Václav Havel, ať už byl osobně jakýkoliv a jakkoliv v politice představoval obří změnu poměrů v naší zemi k lepšímu, udělal také řadu politických chyb. Malých i velkých. A velká politická chyba je hanbou politika, zvláště když spočívá v podpoře něčeho, proti čemu se sám údajně politicky staví.

U takové Su Ťij a jejího ocenění nejde o to, zda nebo v co se ona dáma změnila, ale o to, že byla oceněna pouze jako představitelka opozice vůči jistému režimu, aniž by jejím podporovatelům stálo za to si zjistit, co vlastně sama tato dáma skutečně politicky představuje. Jako nepřítel nepřítele se stala pro některé nějak automaticky představitelkou myšlenky humanitní.

Nepravdivost a nesprávnost takového typu úsudku je nejen morálně pochybná, ale vytváří morální trhlinu uvnitř společnosti. Nezdá se, že by se z takového rozdělení nabízelo jiné východisko, než to, které vychází z evropské tradice – politická kritika.

Kritika, která ukazuje chybu jako chybu, a která tedy není žádným „nálepkováním nebožtíků“, ale naopak snahou o příspěvek k odnálepkování žijících. Už vůbec potom těžko představuje soudy nad exhumovanými protivníky – nevím, za jakého „protivníka“ Václava Havla mě kdo považuje, ale jsem si celkem jist jak tím, že Havel sám mě co by školou povinného za svého protivníka považovat nemohl, neb o mě ani nikdy neslyšel, a ani já jsem se nějak nesnažil bojovat s Havlem, ať už proto, že by to nemělo význam, nebo proto, že by to nedávalo smysl. Ale což.

Prezident je ale stále politik a politik je nejen „veřejnou osobou“. Je také spolutvůrcem forem soužití ve společnosti a jako takový může a musí být předmětem kritiky dokonce i po smrti své osoby soukromé. A ono ocenění nebylo Havlovou soukromou věcí. Bylo tak politické, jak jen mohlo být, a dodnes vypovídá o oné chybě v jeho politickém rukopise, která se replikuje v podobě jisté formy licoměrnosti a související morální trhliny v českém politickém prostředí. Kritika politických rozhodnutí je totiž podstatnou součástí demokracie, nikoliv „snahou o její odstranění“. Zvláště, když je právě kritikou zdánlivě jasných, jednoduchých a nezaložených rozhodnutí.

publikováno: 2. 10. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Další milión chudáků

Teror v Sýrii žene další milión civilistů pryč z místa bojů. Kdo je tam náš spojenec? Nejsou to Rusové ve službách tyranského Asada nebo Rusové ve službě hlavně svých zájmů, jak to …

Přátelská šťouchnutí

Jedním dechem všichni jsou nějak uhranuti výzkumy skrytých pohybů pod ztěžklou dekou světa vzrušeni očekáváním co odtud nakonec vyleze a ono nic za čas nám ale hlava spadne do talíře …

Alláh je na tom líp?

Islám má pro Alláha devadesát devět atributů, tak proč nazýváme Boha v našich modlitbách nejčastěji „všemohoucí“ nebo „věčný“? Když Navíc – my přece víme, že Bůh nám dal úplnou svobodu v rozhodování, …

Bůh rozdává prachy? Který?

Po Praze na vás čumí leccos. Nově přibyl v metru plakát hlásající puritánskou herezi, že za zbožné chování Pánbíček naděluje svým poslušným miláčkům jměníčko. Kněz Ladislav Heryán oslavil šedesátku po mši …

Nadávky, žvanění a řev na zemi a internetu vystřídá dědictví ticha

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5,5). Výraz „tiší“… znamená doslova klidný, mírný, laskavý a nenásilný. Tichost se projevuje ve chvíli konfliktu, kdy je vidět reakce na nějakou …

Zeman dělá na Peroutku, na Peroutku dál…

Přítomnost gratuluje České republice k prezidentovi, jehož slovní průjmy – „bonmoty“ – mezi okny, stojí už občany víc než veškerá podpora nezávislých časopisů dohromady! Bodejť by zbylo na Peroutku, když se …

Bezcitní onemocní, uzdraví se zas jen citem

Bezcitnost k zvířatům, která jíme, se nemenší. Většina výkrmen připomíná sterilnější koncentráky. Zvířat chovaných k lidské obživě je na zemi 700 miliónů tun (lidí 300 miliónů a divokých jen 100 miliónů tun podle …

Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …