Kudy šel anděl

Na dušičky vzpomínka na Jana Balabána.

Tak málo víme o životě. Tak málo víme o smrti. Stále zůstáváme dětmi a naše snažení a kamufláže sebejistoty jsou jen papírové meče, které vypadávají z rukou dříve, než bychom se vůbec mohli nadechnout k hlubšímu porozumění. Ale jsou chvíle hlubokého pochopení, blesky z nebe, momenty prozření, které opět jsou zastiňovány mlhou jen tělesného vidění, mázdrou Pádu, z něhož jsme pozdvihováni stejně zamlžovanou jistotou, že ne nadarmo jsme na tento svět přišli, že ne nadarmo se v potu lopotíme s každým darovaným dnem. Ano, darovaným dnem. Žádný den na světě nechybí. Všechny jsou navíc. Jeden za druhým. Ještě stále jsou tu.

Zemřel přítel Jan. Otec, bratr, syn. Přítel tak blízký, že jen toto pomyšlení mi vyráží dech. Padla na mě větší tíha, než jsem nesl kdykoli předtím. Jsme tady. Ještě jsme tady. Ještě Boží lano, o němž Jan psal, nás na této straně světa přidržuje.

Je v Evangeliích postava apoštola Tomáše, který je nazýván Nevěřícím. Byl to ale on, kdo se ohradil vůči strachu ostatních apoštolů slovy: „Pojďme i my, ať umřeme s ním!“ S těmito jasnými slovy vystoupil Tomáš před spoluučedníky, kteří zrazovali Ježíše od cesty do Judska, kde pak přítele Lazara probudil ze smrti, kterou nazýval spánkem. Tato slova jsou právě v Evangeliu Janově. „… V domě mého Otce je příbytků mnoho, kdyby nebylo, byl bych vám to řekl. Jdu, abych vám připravil místo. …“ Na to se Tomáš ptá: „Pane, nevíme, kam jdeš; a jak můžeme znát cestu?“ Odpovědí jsou prostá slova: „Já jsem cesta a pravda a život.“

Všichni jsme v postavení Tomášově. Toho apoštola, který nebyl mezi těmi, vprostřed nichž po Zmrtvýchvstání Ježíš vstoupil a jimž „ukázal ruce i bok“. Proto chtěl vidět a ruce do ran vložit. Všichni jsme v postavení Tomášově, všichni chceme být přesvědčováni, všichni chceme mít jistotu, kterou mít nemůžeme. A tak často zaměňujeme věci podstatné za nepodstatné, pozlátko dočasnosti za zlato, kadidlo a myrhu, které kdysi a jednou pro vždy obětovali tři východní mudrcové. Všichni jsme v postavení Tomášově, který neviděl, ale chtěl vidět.

Když jsme s Janem před lety dokončovali jeho knihu „Kudy šel anděl“, bylo to pro něho velké trápení. „Víš, dokončit knížku, to je taková malá Apokalypsa,“ řekl mi tehdy. A jak se práce chýlila ku konci, Jan stále více trpěl a upadal do hluboké nejistoty nad sebou, nad světem, nad celým světem lidí.

Kniha skončena, jedna z nejsilnějších jazyka tohoto národa za poslední desítky let. Dnes skončena i Janova životní pouť a trápení a radosti i strasti. Poslední zprávu jsem od něho dostal na Zelený Čtvrtek: „Něžná mlha v moravských úvalech. Gáza na naše zanícené rány. Nedovidět, jen dověřit. Přečíst si Pašije na Zelený čtvrtek v milosrdné mlze moravských úvalů…“

Nemůže být v této chvíli lepších slov. Gáza na naše stále živé rány. Nedovidět. Jen dověřit.

Ve chvíli, kdy umíral jeden vzácný kněz, kterého jsem znal, zrovna zvonily zvony. Když je sluha Boží uslyšel, pomalu se vzpřímil na lůžku a řekl: „Je poledne. Zvoní Anděl Páně. Vstanem a půjdem.“ A takto se odebral na Věčnost.

Ne smrt, ale Život je za vším.

Odpočívej v pokoji. Modleme se.

publikováno: 6. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Lenin

20. století obohatilo panoptikum zrůd a zrůdiček o postavy v historii dosud nevídané. Jedno z čelných míst mezi nimi …

Rakouský příklad vražedného mixu: chlast, buranství, prachy z Ruska a konečně vlastizrada

Překlady ukázek skrytého videozáznamu o ovládnutí Rakouska V sobotu (18.5.) rezignovali ze všech funkcí rakouský vicekancléř …

Mezi prvním a třetím dnem 1939-1989-2019

Pomalu končí Velikonoční doba a blíží se Nanebevstoupení Páně a Svatodušní doba. Něco k Velikonocům napsal Bohumil Doležal …

Kardinální koniny Dominika Duky

Na svatého Jana Nepomuckého, patrona země české, kardinál Dominik Duka žehnal koním na hradním náměstí, …

Hnusný čínský režim slaví 30. výročí zdařilého masakru vlastních obyvatel mlčením

My letos slavíme konec bolševického chomoutu a návrat svobody. Číňané oplakávají tisíce svých mrtvých a milióny zmizelých. …

Co stojí před námi?

Zakladatelé americké republikánské tradice shrnuli definici tyranie slovy: „Je to stav, kdy na sebe jedinec …

Plešatá mánička a sametový podzemí

V létě 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník …

Temné charisma Andyho veksláka

Babišův mýtus nezrodila jen souhra náhodně poskládaných souvislostí, ani zjevné chyby a omyly předchozích vlád, ani …