Libido šílenců

V knize Jitro kouzelníků od Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse lze mimo jiné číst i tato slova: Nacismus byl jeden z řídkých okamžiků v dějinách naší civilizace, kdy se hlučně a viditelně otevřely dveře k jinému světu. Autoři mají na mysli příchod a vládu nadčlověka zrozeného z germánských mytologií o árijském plemeni, jenž je předurčen vládnout planetě, potažmo celému vesmíru. Byť C. G. Jung tyto blouznivé vize umocněné náruživým poslechem Wagnerových oper jako Prsten Nibelungův později nazval „libidem šílence“, nacističtí pohlaváři jim věřili a snažili se je naplnit.

To ruští bolševici, od jejichž říjnové revoluce v těchto dnech uplynulo sto let, taky otevřeli dveře k jinému světu. Vycházeli přitom z daleko prozaičtějších teorií odvozených z historického a dialektického materialismu. Stopy o nadlidech sestupujících z mýtických hor v nich sice nenajdeme, avšak příchod nového člověka ohlašují rovněž. Bude to pracující, rovný mezi rovnými. Bude zbaven vykořisťujících okovů i egoistických přežitků a náboženských bludů. Nebude proto toužit například po vlastním kuchyňském mixéru a na Vánoce půjde spokojeně do práce. Cestu této proměně měla dláždit revoluce. Přesněji řečeno měla zlikvidovat všechny, kteří toužili mít svůj mixér a slavit Vánoce u stromečku.

Jak nacistům, tak i revolucionářům se to skoro podařilo. Výsledkem teorie nadčlověka i nového člověka byly miliony mrtvých lidí, zničené životy, zdevastovaná města i krajiny.

Copak by napsali Bergier s Pauwelsem o dnešním neméně očividném otevírání dveří k jinému světu? Dává o sobě už zase vědět libido šílenců, tentokrát v podobě nových technologií umožňujících nám vstoupit do světa neomezených možností? Bude výsledkem této proměny také nějaký nový člověk?

publikováno: 8. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …

Lůzu volí zase jenom lůza

čím dál tím víc mě bolí jak paměť krátkou máme cítím stesk vojáka v poli já nezapomínám jak tu ostnatými dráty bolševická lůza omotala dráty a vysála víru z nás …

Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …