Svatomartinské vidění

Martin letos na bílém koni nepřijel. Tím lépe. Sněžit by mělo až v zimě a podzim nabízí jiné půvaby. Třeba šňůru mlhavých studených dnů, kterou trhlinami v mracích náhle prosvítí slunce jako o svatomartinské sobotě. Co takové pruhy jasného světla udělají s dosud šedivou a smutnou krajinou?

Ještě před chvílí truchlivá zahrada s mokrým tlejícím listím na zemi se rázem proměnila v zelený koberec posetý třpytivými plásty zlata a bronzu. V poledne mraky dočista zmizely, takže šípky na keři nabyly podobu krvavých krůpějí na pozadí azurové oblohy. Jako by neviditelný umělec rozmarně máchl štětcem namočeným v červeni nad modrým plátnem. Kdoví, co za takového světla nabízí pohled od kostela Zvěstování Panny Marie, který stojí na široko daleko jediném kopečku, pod nímž se natahuje polabská rovina k Nymburku jako placka z rozváleného těsta?

V létě odtamtud býval výhled do Toskánska – na sluncem rozpálená obilná pole, na zelenkavé pastviny a sady; ve vzduchu se vznášel mihotavý odér tepla a klasů dozrávajících pod dlouhými stíny osamocených topolů. V září proměnily rovinu pod kostelem pastelově hutné barvy babího léta naopak v Burgundsko. Sady byly jako zlátnoucí vinohrady a na pastvinách se loudavě pohupovaly kusy plemenných francouzských krav, které tady lze skutečně zahlédnout: charolais, blonde d´Aquitaine, limousine, gasconne. Nezní to náramně, kousek od Labe?

Co ale udělal neúprosný čas s nymburskou rovinou dnes? Spěchám nahoru a pozoruju žíhaně nahnědlý bramborák, v němž by básník František Halas jistě našel své nahé stromy, co jdou na soud zimy / větve lomí / pojďme s nimi / stejně odraní. Nevadí, i to je zajímavé. Vytahuju ruce z kapes, sedám si na pařez. A vtom se to stalo. Z šedivých mraků, které se mezitím opět objevily, na chvilku vysvitlo slunce a bramborák se, světe zboř se, prosvětlil, potáhl se béžovou hebkostí jako ty nesmírné plochy mořského dna, když odliv v Normandii zažene vodu kilometry daleko a obzor splyne s oblohou. Ještě tak uslyšet chechot racků a ucítit slanou vůni navlhlých spletenců z chaluh a řas!

Ale ovšem. Vždyť i tady lze nastavit tvář slunci i světu vstříc a přitom vědět, že i štěrkové kamínky před kostelem Zvěstování Panny Marie se mohou na svatého Martina blyštět jako sluncem ozářené vlhké mušle.

Jenže, co si počít, když je v pět tma a v baráku zima, neboť namísto přípravy dřeva do kamen se hlava zabývala světlem, barvami a hřejivým Toskánskem?

publikováno: 12. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Co máme dnes

Nové pořádky – Uspořádání, jehož protagonisté se jmenují Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a Vojtěch Filip. A setrvale se posouváme od demokracie (vlády lidu) k autokracii (vládě několika nezodpovědných jedinců), k oligarchii (vládě …

Světová reakce na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

Inspirováni naším prezidentem Ing. Milošem Zemanem, který se bez jakékoliv omluvy rozhodl, že bude absolutně ignorovat svátek návratu svobody do naší země (17.11.), se ke stejnému kroku rozhodli i prezident Donald …

Ptačí mozečky

Je to možná ptákovina psát článek o ptácích, když bych měla raději psát o Praze, kterou jsem právě po devíti letech navštívila. Měla bych napsat něco o P-olitice, o P-utinovi nebo o našem/vašem Pa-blbovi ve …

K čemu užít svobody

Mladí by si měli svoji revoltu vybojovat sami. Těším se, až se do toho pustí. Jen ať otřesou tím, co tu prožíváme. Ovšem klimatická výprava s Grétou, to není ono, tudy …

„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …