Vzpomínka na budoucnost

Nedávno jsem si vzpomněl na jeden komický (či spíše tragikomický) autentický příběh z normalizačních let. Bylo to na jaře 1976, těsně před konáním XV. sjezdu KSČ. Moje sestra byla v maturitním ročníku na gymnáziu, ve stejné třídě jako její spolužačka, která tehdy závodně lyžovala za československou reprezentaci. Jako úspěšná reprezentantka občas vycestovala na závody i do devizové ciziny. A tam někde se seznámila s jedním o něco málo starším italským lyžařem. Ten se do ní vášnivě zamiloval a trval na tom, že si ho musí vzít. Přesvědčil i své rodiče, kteří se chtěli s vyvolenou svého syna seznámit a chtěli se setkat i s jejími rodiči. A tak se na jaře 1976 potkali u rakouských hranic, s tím, že odtud pojedou společně, aby měli možnost se blíže poznat již po cestě a zároveň si prohlédnout naši krajinu. Otec toho italského mladíka byl významným manažerem a akcionářem automobilky Fiat z Turína. No, a když tak jeli přes ta moravská města a vesnice, tak se italský tatík díval i na plakáty podél cest. Všude viděl jen ty, na nichž bylo napsáno XV. sjezd KSČ. Nedalo mu to, a zeptal se, co je to za firmu ten XV. sjezd KSČ, když má tolik peněz na reklamu, to asi musí být úspěšná a bohatá firma.

Ano, byla to dosti úspěšná „firma“. Taková početná rodina. Měla vše a o všem rozhodovala, tedy o všem, co jí bylo povoleno z Moskvy. To vše ostatní byly jen kulisy nebo stafáž. Pravda byla jenom jedna, pokroková, směřující ke světlým zítřkům. A dnes? Máme docela zdatně našlápnuto k restartu normalizačních modelů. Volání po starých „dobrých“ časech je stále zřetelnější a hlasitější. Patří k nim i tolerance schémat, která oživují mohutně zrelativizovanou minulost. Normalizační kariérní komunisté a jejich na Rusko a Čínu se orientující kumpáni sestavují vládu. Svoboda, liberální demokracie atd. se stávají jen nepotřebnou veteší. Je třeba nastolit nové (staronové) pořádky. Stát se opět dostává do područí jedné velké firmy. Nic nového, jen je vše rafinovanější a v tzv. moderním kabátě 21. století.

Nakonec si nebudeme pamatovat křik uchvatitelů moci, nýbrž mlčení našich přátel. Tak jako v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy vládl strach a lež, dvojí morálka a kult selektivního konzumu. Ale nemáte se přeci čeho bát, on není žádný populista, on je jen pragmatik. Nepřemýšlí o tom, co je správné, ale jen o tom, co je pro něj výhodné. On to jinak neumí. Má to v genech, vždy prchal za svým sebeuspokojením, bez ohledu na vše a na všechny. Bez Prchala i s Prchalem.

publikováno: 14. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Miloš Zeman a „rekondiční pobyt“ v ÚVN: lež a mlžení

Deníky upozorňují na to, že prezident našeho státu je nyní (opět) zadržován v ÚVN v Praze jako pacient. Proč? Prý se jedná o „rekondiční pobyt“. Jako lékař a občan této země upozorňuji …

Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …