Vzpomínka na budoucnost

Nedávno jsem si vzpomněl na jeden komický (či spíše tragikomický) autentický příběh z normalizačních let. Bylo to na jaře 1976, těsně před konáním XV. sjezdu KSČ. Moje sestra byla v maturitním ročníku na gymnáziu, ve stejné třídě jako její spolužačka, která tehdy závodně lyžovala za československou reprezentaci. Jako úspěšná reprezentantka občas vycestovala na závody i do devizové ciziny. A tam někde se seznámila s jedním o něco málo starším italským lyžařem. Ten se do ní vášnivě zamiloval a trval na tom, že si ho musí vzít. Přesvědčil i své rodiče, kteří se chtěli s vyvolenou svého syna seznámit a chtěli se setkat i s jejími rodiči. A tak se na jaře 1976 potkali u rakouských hranic, s tím, že odtud pojedou společně, aby měli možnost se blíže poznat již po cestě a zároveň si prohlédnout naši krajinu. Otec toho italského mladíka byl významným manažerem a akcionářem automobilky Fiat z Turína. No, a když tak jeli přes ta moravská města a vesnice, tak se italský tatík díval i na plakáty podél cest. Všude viděl jen ty, na nichž bylo napsáno XV. sjezd KSČ. Nedalo mu to, a zeptal se, co je to za firmu ten XV. sjezd KSČ, když má tolik peněz na reklamu, to asi musí být úspěšná a bohatá firma.

Ano, byla to dosti úspěšná „firma“. Taková početná rodina. Měla vše a o všem rozhodovala, tedy o všem, co jí bylo povoleno z Moskvy. To vše ostatní byly jen kulisy nebo stafáž. Pravda byla jenom jedna, pokroková, směřující ke světlým zítřkům. A dnes? Máme docela zdatně našlápnuto k restartu normalizačních modelů. Volání po starých „dobrých“ časech je stále zřetelnější a hlasitější. Patří k nim i tolerance schémat, která oživují mohutně zrelativizovanou minulost. Normalizační kariérní komunisté a jejich na Rusko a Čínu se orientující kumpáni sestavují vládu. Svoboda, liberální demokracie atd. se stávají jen nepotřebnou veteší. Je třeba nastolit nové (staronové) pořádky. Stát se opět dostává do područí jedné velké firmy. Nic nového, jen je vše rafinovanější a v tzv. moderním kabátě 21. století.

Nakonec si nebudeme pamatovat křik uchvatitelů moci, nýbrž mlčení našich přátel. Tak jako v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy vládl strach a lež, dvojí morálka a kult selektivního konzumu. Ale nemáte se přeci čeho bát, on není žádný populista, on je jen pragmatik. Nepřemýšlí o tom, co je správné, ale jen o tom, co je pro něj výhodné. On to jinak neumí. Má to v genech, vždy prchal za svým sebeuspokojením, bez ohledu na vše a na všechny. Bez Prchala i s Prchalem.

publikováno: 14. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …