Dvě holky u Adamce

Na události 17. listopadu 1989 existuje bezpočet zaznamenaných vzpomínek. Vybíráme jednu, která dává tušit, jak málo toho vlastně věděli a chtěli účastníci památných událostí.

Dne 17. listopadu 1989 se studentské demonstrace účastnila i Klára Jirovcová Pospíšilová (1969), tehdejší studentka fakulty žurnalistiky. Náhodou se dostala do prvních řad průvodu. Byla zraněna policisty, upadla a měla strach, že ji ostatní ušlapou. Nakonec se jí podařilo proniknout za policejní kordon a na chvíli se tak ocitla přímo v operačním čtverci zasahující jednotky. Měla zlomené žebro, modřiny od obušků a byla dezorientovaná. Jeden z policistů vydal rozkaz nevšímat si jí.

Druhý den ráno se Klára společně s kamarádkou Věrou Krincvajovou vydala k bytu předsedy vlády Ladislava Adamce (bydlel stejně jako ona na Letné), aby mu řekly, co se den před tím na Národní třídě stalo. Pan Adamec sice doma nebyl, ale paní Adamcová pozvala studentky dál a nabídla jim zelňačku. Zanedlouho skutečně dorazil pan Adamec i s tehdejším ministrem zdravotnictví Prokopcem.

Seděly jsme s ním hodinu, hodinu a půl a opravdu bezelstně a rozhořčeně jsme mu vyprávěly, co se nám včera stalo, co jsme tam prožily. Pořád se nás ptal, proč jsme chtěli dojít na Václavské náměstí, říkal, že by se nic nebylo stalo, kdybychom netrvali na Václavském náměstí. Byl, řekla bych, dost překvapený, když jsme mu řekly, že nebylo kam odejít. Buď byl dobrý herec, nebo spíš opravdu nevěděl, že jsme ani nechtěli na Václavské náměstí dojít, když jsme byli zaraženi policejními kordony, že jsme prostě žádali dialog. To pro něj byla nová informace, protože asi měl pořád pocit, že jsme chtěli dojít na Václavské náměstí děj se co děj, rozbíjet výlohy nebo páchat výtržnosti. Každopádně to, že jsme tam volali po nějakém dialogu, byla pro něj nová informace; a asi i to, že se nedalo nikudy odejít, jenom Mikulandskou. Asi jsme fakt byly první očití svědkové, kteří mu ukázali modřiny. Řekly jsme mu, že jsme se bály, že tam opravdu umřeme, že nás lidi ušlapou, že se ušlapeme navzájem nebo že nás policajti normálně zabijí, že přijedou tanky. Myslím, že to na něj docela zapůsobilo. My jsme tenkrát neměly požadavky toho typu, že vedoucí úloha KSČ musí zmizet z ústavy, jen jsme šly jako dvě holky říct, co se tam stalo.

Ladislav Adamec se později nechal slyšet, že Michala Horáčka s Michaelem Kocábem (přinesli mu iniciativu MOST) pustil do bytu jenom proto, že tam předtím byly dvě studentky, které mu otevřely oči.

Citovaný text je úryvek z rozhovoru, který poskytla Klára Jirovcová Pospíšilová do knihy Sto studentských revolucí (Otáhal, Vaněk, 1999).

publikováno: 16. 11. 2017

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

Editorka Přítomnosti / Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Co máme dnes

Nové pořádky – Uspořádání, jehož protagonisté se jmenují Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a Vojtěch Filip. A setrvale se posouváme od demokracie (vlády lidu) k autokracii (vládě několika nezodpovědných jedinců), k oligarchii (vládě …

Světová reakce na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

Inspirováni naším prezidentem Ing. Milošem Zemanem, který se bez jakékoliv omluvy rozhodl, že bude absolutně ignorovat svátek návratu svobody do naší země (17.11.), se ke stejnému kroku rozhodli i prezident Donald …

Ptačí mozečky

Je to možná ptákovina psát článek o ptácích, když bych měla raději psát o Praze, kterou jsem právě po devíti letech navštívila. Měla bych napsat něco o P-olitice, o P-utinovi nebo o našem/vašem Pa-blbovi ve …

K čemu užít svobody

Mladí by si měli svoji revoltu vybojovat sami. Těším se, až se do toho pustí. Jen ať otřesou tím, co tu prožíváme. Ovšem klimatická výprava s Grétou, to není ono, tudy …

„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …