Samozřejmě, naší hymnou by měl být alespoň chorál

Ktož jsú boží bojovníci, nebo ještě raději chorál Svatováclavský. Nejsou. Je Fidlovačka. Žádný hněv a žádná rvačka. Slepý muzikant Mareš (my jsme mívali vždy vůdce přinejmenším poloslepé – Žižka, generál Syrový). Skladatele Škroupu nechali umřít – bratři Němci i Čechové dohromady – vlastně hlady v Rotterdamu. O autorovi textu ani nemluvě. Naše hymna. Je v ní dokonce i nesprávná čeština: Bor šumí, ale bory šumějí. To by ale takto nemohl slepý Mareš zpívat.

Naše vlajka je taky zvláštní případ. Nikdy se mi nelíbila. Ani v roce 1968 v Londýně, kdy s naší vlajkou nesla se úcta a respekt k našemu národu, že jsme opět zrazeni. Tentokrát předhozeni Rusům. Ani tehdy se mi naše vlajka, kterou jsme nosili na hrudi, nelíbila.

Ale šel čas. A já jsem si stále více uvědomoval, že je to dědictví otců. Stejně jako naše hymna. A otců opravdu důstojných, když se jim v očích leskly slzy, poprvé v životě veřejně, když seděli na svých kufřících, odvolaní demobilizací poloslepým generálem. Jediný Churchill se vyjádřil jasně a přesvědčivě, že „zradili statečný československý lid“, který disponoval nedobytnými pevnostmi a neporovnatelným zbrojním průmyslem. Vše padlo do rukou Němců. A Winston Churchill uzavřel: „Měli jsme na výběr mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu, a budeme mít válku.“ Stalo se. Ani ne do roka.

Dnes se na naši vlajku dívám s mnohem většími sympatiemi, a já sám při jejím povyšování na stožár zpívám, čím dál dojatější, verše z Fidlovačky. Myslím ovšem na chorál. Na Svatováclavský chorál.

publikováno: 28. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Je těžké ráno vstávat…

… a hrát si na člověka žebřík vždy trčí pyžamo jindy obepínající siluetu napovídá propasti mezi tenkými sprušlemi které drží celek   efekt vyvěšených peřin ve větru čekáš kdy je …

Kdo slyší na jméno člověk?

Lidé nedovedou vládnout jiným a nedovedou vládnout sobě. Nedovedou se dát ovládat jinými, nedovedou ovládat sami sebe. Především totiž lidé ve své valné většině nejsou pamětlivi své vznešenosti a jsou tak otrockého …

Demonstrace pro a proti

Jaká pozitiva a jaké slabiny či nedostatky vidíte při sledování rozsáhlého hnutí protestů vůči Babišovi a proti jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti? Pozitiva jsou zjevná a není je …

Šperhákem v paměti

Jello Biafra, zvláštním způsobem do mého života vstoupil, bylo v době expedice druhého či třetího vydání knihy Ivana Martina Jirouse „Magorova mystická růže“, odhaduju, že to mohlo být tak v roce …

Rakouský vicekancléř si na videonahrávce domlouval financování z Ruska

Současný rakouský vicekancléř z populistické FPÖ nabídl před volbami v r. 2017 údajné bohaté Rusce podezřelé a zčásti ilegální obchody, pokud mu dopomůže k volebnímu vítězství. Domnělá Ruska však byla …

Církevní společenství říká člověku, kdo je

S trochou pravdy i s trochou hereze bylo před mnoha léty řečeno, že „mimo církev není spásy“. Interpretuji to takto: Mimo ony vykupující vztahy, které nám sdělují pravdu, jsou nám výzvou, činí …

Jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Mezi Moskvou a Vladivostokem, po dobu deseti týdnů, objevuje cestovatel Stephan Orth (1979), jak tenká linie vede mezi ruskou srdečností a ruskou propagandou. Na příkladu konkrétního hostitele, oceánografa Jurije, dochází k závěru, proč …

Proti čemu, proti komu a za co?

Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a Hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance …