„Nevědomost vede ke strachu,

strach k nenávisti, nenávist vede k násilí. To je jednoduchá rovnice.“

Citát muslimského filosofa a lékaře Ibn Rushda (1126-1198) uvozuje společné prohlášení sekulárních muslimů v Německu, Rakousku a Švýcarsku tzv. Freiburskou deklaraci. Signatáře deklarace z 16. 9. 2016 spojuje touha po reformovaném islámu – po osvícené moderní humanisticky orientované islámské theologii.

Muslimská populace v Evropě stále roste (viz odkaz níže). Co dělat, aby přibývalo umírněných muslimů, kteří berou vítr z plachet extremistům? Jak podpořit snahy o vznik muslimského společenství, které by se stalo integrální součástí evropské společnosti vázané lidskými právy?

Odpověď je k nalezení v knize Saïdy Keller-Messahli, kterou letos vydalo nakladatelství Libro liberálně demokratického deníku Neue Züricher Zeitung s názvem Islamistische Drehscheibe der Schweitz. Ein Blick hinter die Kulissen der Moscheen (Islamistická točna Švýcarska, pohled do zákulisí mešit). Autorka je původem Tunisanka z početné muslimské rodiny. V Saudské Arábii si vydělala na studium ve Švýcarsku, kde zůstala a vychovala tam dva dnes už dospělé syny. Keller-Messahli se snaží vyvést muslimy ze slepé uličky. Založila např. Fórum pro pokrokový islám, který po třinácti letech svého působení sdružuje valnou většinu švýcarských muslimů. Za svoje snahy loni obdržela Cenu od Mezinárodní společnosti pro lidská práva (IGMR).

Keller-Messahli přichází s vážným obviněním evropských politiků: „Příliš dlouho nejen zanedbávali, ale i schválně ignorovali rozvoj islamismu. Dokonce i po teroristických útocích v USA 11. září 2001 Evropa nepovažovala za nutné zabránit formování extremistických uskupení a především působení nenávistných kazatelů v mešitách.“ Zároveň autorka kritizuje tendenční a nedostatečné zpravodajství německojazyčných médií, kde převládají informace o násilí radikálů a nedostává se seriózních debat bez emocí o důležitých tématech ve vztahu k islámu.

Velký vliv na rozvoj „terorizmu ve jménu Alláha“ přisuzuje Keller-Messahli radikálním imámům početných salafistických mešit ve střední Evropě (např. ve Švýcarsku je dle autorky takových mešit z celkových 300 většina). Tito duchovní, kteří pocházejí především z arabského prostoru a jihovýchodní Evropy (Bosny, Kosova, Makedonie, Albánie a Turecka), se pokoušejí radikalizovat mladé lidi a šířit saudskou státní doktrínu, tedy přísně konzervativní formu islámu tzv. wahhábismus. Saudové to všechno platí pod rouškou, že jde o neziskové organizace. Podle Keller-Messahli hrají tyto mešity spíš politickou než spirituální roli.

Co s tím? Keller-Messahli apeluje na politiky a jejich vůli k tomu, aby byli zahraniční islamističtí kazatelé důsledně vyhošťováni, nebo jim bylo rovnou zabráněno v jejich vstupu; přitom volá po úzké spolupráci úřadů se zahraničními organizacemi a jednotlivci, kteří se snaží bránit působení islamistických duchovních v mešitách, vězeních, na školách koránu etc. a vedou si jejich seznamy. Vedle restriktivních opatření autorka nabízí i jiná řešení. V Rakousku se prý osvědčilo přijetí islámu za druhé státní náboženství (už roku 1912). Islám se tak vyučuje paralelně s křesťanstvím v hodinách náboženství podle státem schvalovaných učebních plánů, což významně přispívá k výchově tolerantních mladých muslimů.

Keller-Messahli v knize osvětluje kořeny islámského terorismu, jeho globální souvislosti a uvádí na pravou míru některé bludy. Islamisté např. tvrdí, že zahalování žen je božím přikázáním, ačkoliv ženy se halily do šátků už v antice a tento zvyk opustily po rozpadu Osmanské říše až do 80. let. Autorka je odvážná a nazývá věci a viníky pravými jmény: V knize nalezneme grafy a statistiky o globálně působících organizacích a jejich představitelích (př. odnože turecké AKP všude po Evropě), jejich centrální mozek a finanční toky. Je skandální, že často naivní nebo neznalé státní úřady zvou k partnerské spolupráci některé z těchto nebezpečných organizací, ačkoliv tyto zároveň skrytě podporují třeba pedofilii nebo incest.

Kde jinde než v Evropě bychom měli dávat prostor pro historicko-kritickou analýzu Koránu a „propuštění Mohammeda z klece nedotknutelnosti“ (Hamed Abdel-Samad)?

K rozlišování vlků v rouše beránčím vyzývá svou knihou Saïda Keller-Messahli. Upozorňuje, že je načase přestat strkat hlavu do písku, odhalovat sítě muslimských extremistů a namísto nich spolupracovat s progresivními muslimy, jejichž víra je postavena na osobním vztahu s Bohem, na lásce k bližnímu a toleranci. Zároveň vyzývá k přísné politice nulové tolerance vůči všem přívržencům Mohammeda, kteří jakkoliv prosazují svůj mocenský nárok na zemi. Naše tolerance nesmí překročit své meze a tolerovat nenávist, násilí nebo fanatismus.

Odkaz na Pew Research Center zde.

publikováno: 6. 12. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …